Prohnilí

Kvalitne zábavná, občas až popcornová krimikomédia, ktorá postupom času naberá na miernej tragickosti, čo však vôbec nie je na škodu veci, pretože som sa na nej dokázal schuti zasmiať a pritom som dokázal film brať úplne vážne. Pôvabná óda na skorumpovanú spoločnosť, ktorej odkaz sa vôbec nemusí týkať len policajtov. Hlášky tvrdé a novátorské ako z amerických blockbusterov a zároveň reálne uveriteľný záver, ktorý som úprimne nečakal. 85%. (05.03.2009)

Spočiatku vtipná buddy krimi komédia založená na dvoch protikladných charakteroch. Postupom času ale film vážnie a k slovu sa dostáva nielen komediálny, ale predovšetkým charakterový typ herectva oboch hlavných protagonistov. V konečnom dôsledku boli Prehnití celkom smutným filmom o jednom stále "nad vecou" sa tváriacom starcovi, ale vnútri veľmi osamelom. Snáď by som mal menšiu výčitku smerom k príliš rýchlemu prerodu "žiak predstihol svojho učiteľa", ale to je skutočne asi tak všetko. Jedna z mála starších francúzskych komédií, ktoré ma dokážu pobaviť aj dnes. (11.09.2018)

Tenhle film je jako Beaujolais – nelze jej jen pasivně nasávat, je třeba ho aktivně vychutnat. A pak si člověk uvědomí, do jakých hlubin trapnosti a nevkusu jsou někteří dnešní tvůrci „komedií“ schopni klesnout, aby vyrobili vtip, k jakým klišé jsou ochotni zajít, aby vyrobili myšlenku, a že úsloví „staré zlaté časy“ a nostalgie po nich má ve filmovém světě své opodstatnění. (24.05.2012)

Boudaři na profesionální úrovni, využívající všechny malé i velké přestupky a lotroviny pro své obohacení. A cestiček je, při troše fantazie, opravdu dost. Královsky jsem se bavil, když velký učitel Noiret "zaučoval" svého zprvu trochu prkeného žáka Thierry Lhermitta, a převáděl jeho teoretické znalosti a představy do svého poněkud prohnilého, ovšem reálného prostředí. Technika finančního zruinování, ta mě mimořádně pobavila. Komedie par excellence! (22.05.2010)

Možná jde o jeden z těch filmů, které mají přidanou hodnotu v kontextu doby. Třeba to bylo jedno z prvních krimi, které představilo zkorumpované poldy jako kladné postavy. Protože jinak si to nadšení neumím vysvětlit. Snad nostalgie? Jenže já Prohnilé viděl dnes poprvé a přestože uznávám, že tam velká kvalita je, nijak zvlášť jsem se nezasmál a postavy poldů dacanů se mi pod kůži nedostaly. Ano, mělo to příjemnou atmosféru a jakousi moudrost pragmatických mazáků, ale na ovace ve stoje to určitě není. Navíc ten ohavně předvidatelný závěr... . (05.12.2021)