Tango

Nemám nič proti politicky a sociálne nekorektnému čiernemu humoru, ale iba keď je skutočne vtipný a odôvodnený. Tango je film, ktorý sa snaží vtipne a absolútne nereálne reagovať na vzťahy mužov a žien, čo sa mu v podstate aj darí, ale akosi to nie je až tak vtipné, ako sa režisérovi zdalo na papieri, keď si čítal scenár. Samozrejme že písmo na nebi je čiernohumorná pecka, ale následná sexuálna a verbálna otvorenosť dialógov je niekedy viac k veci, inokedy zase menej. Navyše mám pocit, že film za 20 rokov už trochu zostarol, čo by sa pri podobných typoch komédií nemalo stávať. Ale francúzi sú živelnejší ako my, hneď by sa išli pozabíjať kvôli "maličkostiam", tak ich v tom ich svete nechajme a riešme si radšej naše existenčné manželské problémy typu splácania hypoték a úverov. (01.06.2013)

Možná jsem se nejdřív musel prodívat rapidně rozjetým startem a zvyknout si na styl humoru obsahující mj. množství sexu, šílené akce, vulgarismů i drobný fekál (explicitní prdění), možná jsem v takové ujetině potřeboval na scéně oblíbence typu Philippa Noireta, aby mě to začalo bavit. Nicméně s Noiretovým opožděným nástupem jsem si Tango přes původní odpor začal dost užívat. Takový černohumorný nářez skloubený se schématem road movie se každý den nevidí, ačkoliv Patrice Leconte nezapře zvolenými motivy a částečně i vedením děje silnou inspiraci Bertrandem Blierem (obzvlášť jeho Studeným bufetem). V souvislosti s tím oceňuji, že se Leconte nesnaží svůj zdroj inspirace vyloženě napodobit a tak místo absurdně a tajuplně stylizované mizanscény se tady často pohybujeme v klasicky civilním prostředí. Na druhé straně celkový zážitek z Tanga u mě pokulhává, nemám z něj nezapomenutelný dojem a přestože jsem se víckrát zasmál a některé scény jsou hodně povedené (fingovaná rybařina, první společné vyjednávání na zahrádce nebo později vážněji podaný rozhovor na hotelové chodbě s postavou J. Rocheforta), ke konci mi už děj přišel otravně zacyklený v množství zvratů. V tuto chvíli i proto nevím, zda bych se na Tango někdy podíval znovu, což je u mě při rozhodování mezi 3* a 4* u komedie rozhodující. Uvidíme časem. [70%] (15.08.2023)

Výborný film, který mě dost rozesmál a hodně pobavil. Nemyslím si, že by byl protiženský, spíš je tam krásně ukázaná povaha klasických mužů, nebo aspoň povaha, jakou by chtěli muži mít. Chtějí být drsní a ženy jen využívat - ale to proto, že s nimi nechtějí a nebo neumí žít a bojí se, že bude uražena jejich ješitnost a city. Nakonec ale stejně všichni chlapi zjistí, že ženy ke svému životu potřebují! (01.04.2009)

Totální výlet do světa absurdity a bezbřehého šovinismu s mnoha vtipnými výroky. Po dobrém rozjezdu sice film trochu přešlapuje na místě, ale o to ani moc nejde. Hlavním problémem jsou ženy, zabydlí se nám v hlavě a ne a ne zmizet. A to bysme si my, chlapi, měli uvědomit. Svůj komentář nemohu zakončit jinak, než závěrečnou větou celého filmu "...živé či mrtvé a nepřestanou nás srát". (18.08.2010)

ON „já si létám, já si létám s nadzvukovou rychlostí, mezitím (ONA), já si šukám, já si šukám s nelíčenou radostí a (ne)skrývanou bezstarostností“..... až se ucho resp. On utrhne a výsledkem je scéna alá A. Hitchcock- Na sever severozápadní linkou a kdo si počká, dočká se i Vertiga (Závratě). Osvědčená „prohnilá“ dvojice P. Noiret-T. Lhermitte (si) protentokrát přizvala do party R. Bohringera v lehce existenciálním snímku na téma „chlapi a ženy, dva naprosto rozdílné živočišné druhy“, aby se nakonec hl. hrdina dobral k dávno známému faktu, tj, bez nich to jednoduše nelze resp. je to o poznání horší. Možná by se slušelo podotknout, zaplaťpámbu za to. Nic to však nemění na skutečnosti, že podobnou situací (pravda, v drtivých počtech případů nikoliv tak (vy)hrocenou) jako hlavní hrdina, si projde velká část z nás. Kdo ne, tak za a) má „štěstí“, za b) ještě do této situace „nedospěl“ nebo za c) (sám sobě) lže. Na první pohled čistokrevná (černohumorná) komedie, avšak těch život. pravd, co zde zazní, nedá dohromady ani tucet vztahových dramat. Je vidět, že scénář nepsal žádný teenager, kterému teprve včera přestalo téct mléko po bradě, ale zkušený, životem otřískaný, několikrát profackovaný? pařížský matador P. Leconte resp. život sám. Navíc je vše servírováno s (jemným) humorem a nadhledem frantíkům vlastním. 91% P.S. „lékaři bez hranic, sestřičky bez kalhotek“…že by nové motto organizací na pomoc africkým zemím popř. (lehce) uvolněné pokračování populární hry bez hranic? Nikoliv, to pouze P. Noiret dává další ze svých život. „mouder“. Tak pozorně (Malarkey-i) poslouchejte a (při)učte se. Je čemu. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): pakobylka (03.06.2013)