Tango

Hodne prijemny prekvapeni, tohle bych od francouzu necekal. Komedie, ktera je vetsinu casu spis roadmovie, sprostejma slovama se tu nesetri, neustale se rozebiraj zensky a vztahy a cely je to ladeny strasne cernohumorne. Proste paradni dialogy a obcas fakt genialni hlasky, navic v podani trech dokonalejch hercu Noireta, Bohringera a Lhermittea, ktery fakt nemaj chybu. K tomu slusna stopaz 80 minut a vysledkem jsou hodne dobry 4*. (04.12.2008)

Toto je treti film od tohto rezisera, ktory som videl a vsetky mali spolocne to, ze boli takym zvlastnym mixom komedie a dramy a ani jeden zaner nebol zvladnuty poriadne. Nebolo to dostatocne dramaticke, aby ma to emocionalne zasiahlo a ani komedialna zlozka nie je taka dobra, aby som sa od smiechu valal po zemi. Vysledok je taky neutralny. Ale vdaka absurdnemu nametu a miestami fakt divnym dialogom, ktore boli zabavne som bol zvedavy ako sa to skonci a vdaka tomu som sa nenudil. Vysledkom je absurdna jednohubka, ktora najviac sadne chlapom, ktori uz desiatky rokov ziju v nestastnom manzelstve a pri rôznych trefnych poznamkach na vztahy zo zenami si prikývnu nad tym, ze je to tragikomicka pravda. 5/10. (14.12.2014)

Skvělý, prostě skvělý, nasmála jsem se, až mi slzičky od smíchu tekly. Jedná se o poněkud černohumornou komedii s tzv. nekorektním humorem, ovšem to mi ani za mák nevadilo. Hned od úvodního vyřizování manželských účtů jsem měla bezproblémově naladěno. P. Noiret - T. Lhermitte - R. Bohringer jsou tu úžasní, jejich cesta za Marií a plánování vraždy je zábavné, vtipné a odsýpá ve svižném tempu. Závěr potěšil, vyloudil úsměv na rtu, ona ta "bitva" muži vs. ženy stejně vždycky vyjde na plichtu.. Každopádně ode mne veliká poklona do Francie.. (03.04.2020)

( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Můj dědeček vždycky říkával, že lepší dobrá honitba než špatná svatba.. A vždycky k tomu přidal příslušný gesto.. Babička při tom vždycky plakala.." ;) Je libo romantiku ?? Pak jistě Tango coby nesmírná, no, spíš nesmírně bizarní, romantika nemůže být krokem vedle, patříte-li mezi ovšem mezi ty nejotrlejší diváky, on totiž Petrice Leconte stvořil jeden z nejpozoruhodnějších snímků, jaké jsem kdy viděl, a troufám si říct, že ani sama francouzská kinematografie podobný vpravdě nekorektní, byť pro někoho možná vulgární, a zároveň opravdu inteligentní kousek nezná !! Leconte svádí ve svém příběhu dohromady tři zdánlivě rozdílné muže, když Vincent Baraduc, kterého si zahrál Richard Bohringer, nemá coby akrobatický pilot na svou krásnou ženu čas, a ta se samozřejmě začne nudit, a tak mu uletí, samozřejmě, že ne jednou, s jiným chlápkem, který si na ni naopak čas udělá vždy a rád, ale jak už to tak bývá, všechno jednou praskne, stejně jako Vincentovy nervy, a tak tu dvojičku, co z něj udělala paroháče jednoduše, byť docela stylově, zabije, protože však mezi porotci seděli další muži s podobnými parohy, ehm, tedy zkušenostmi, drahého Vincenta nakonec osvobodí.. To soudcův synovec v podání výborného Thierryho Lhermitta má docela opačný problém, zahýbá svojí ženě, kterou však zároveň i nesporně vroucně miluje, s každou sukní, která mu zavoní.. Jenže na každého jednou dojde, a tak když jeho ženě Marii v podání krásné Miou-Miou dojde trpělivost, skočí na prvního chlapa, taxikář je přece taky chlap, kterého potká a zamává mu na rozloučenou !! A že se nevěrným ženám neodpouští už víme, byť ty Paulovy motivace se zdají poněkud komplikovanější, a tak by i nebohá Marie měla skončit na hřbitově, jenže co bychom si špinili ruce, když to za nás může někdo udělat, že ?! A tak Paul se svým strýcem, kterého si vyloženě užíval Philippe Noiret, pro změnu starým mládencem, který však má ženy nesmírně rád, jen nejlépe třeba hodinu týdně, budou tu malou službičku žádat po Vincentovi, který už stejně jednu manželku zabil, tak jakýpak copak !! ;) A byť se skutečnost, že se nakonec dobereme staré známé pravdy, totiž že nás budou srát vždycky, ať už mrtvé či živé, vlastně nabízí zhruba od poloviny snímku, mě osobně nijak neuráží, život už je takový a aspoň tu nikdo není černobílý.. Ostatně ani tenhle nesmírně zábavný a zároveň dojemný snímek, zejména dík etudě s Jeanem Rochefortem coby dalším typem milujícího muže v hlavní roli, není vůbec černobílý natož šedivý, jak by taky mohl, když ho i vizuálně dokonalým činí mistr kameramanského řemesla, Portugalec Eduardo Serra !! Pokud patříte k divákům, kteří si netykají s nějakou upjatostí a s chutí se zasmějí skvostným dialogům i sami sobě, pak rádi najdete ve snímku Patrice Leconta, kterého ta sexualita obecně fascinovala zjevně odjakživa, tolik životní cynické pravdy, kolik je v tangu osudovosti.. (02.06.2014)

Možná jsem se nejdřív musel prodívat rapidně rozjetým startem a zvyknout si na styl humoru obsahující mj. množství sexu, šílené akce, vulgarismů i drobný fekál (explicitní prdění), možná jsem v takové ujetině potřeboval na scéně oblíbence typu Philippa Noireta, aby mě to začalo bavit. Nicméně s Noiretovým opožděným nástupem jsem si Tango přes původní odpor začal dost užívat. Takový černohumorný nářez skloubený se schématem road movie se každý den nevidí, ačkoliv Patrice Leconte nezapře zvolenými motivy a částečně i vedením děje silnou inspiraci Bertrandem Blierem (obzvlášť jeho Studeným bufetem). V souvislosti s tím oceňuji, že se Leconte nesnaží svůj zdroj inspirace vyloženě napodobit a tak místo absurdně a tajuplně stylizované mizanscény se tady často pohybujeme v klasicky civilním prostředí. Na druhé straně celkový zážitek z Tanga u mě pokulhává, nemám z něj nezapomenutelný dojem a přestože jsem se víckrát zasmál a některé scény jsou hodně povedené (fingovaná rybařina, první společné vyjednávání na zahrádce nebo později vážněji podaný rozhovor na hotelové chodbě s postavou J. Rocheforta), ke konci mi už děj přišel otravně zacyklený v množství zvratů. V tuto chvíli i proto nevím, zda bych se na Tango někdy podíval znovu, což je u mě při rozhodování mezi 3* a 4* u komedie rozhodující. Uvidíme časem. [70%] (15.08.2023)