Ce que le jour doit à la nuit
What the Day Owes the Night
Režie:
Alexandre ArcadyKamera:
Gilles HenryHudba:
Armand AmarHrají:
Nora Arnezeder, Anne Parillaud, Vincent Perez, Anne Consigny, Nicolas Giraud, Fu'ad Aït Aattou, Olivier Barthelemy, Marine Vacth, Ahcène Benzerrari (více)Obsahy(1)
Alžírsko, třicátá léta dvacátého století. Younes je ve svých devíti letech svěřen do péče strýce v Oranu. Je překřtěn na Jonase a svá léta dospívání prožije v Rio Salado, kde zapadne do party místní mládeže. Členkou party je i krásná Emilie, do níž jsou všichni kluci v partě zamilovaní. Ona však podlehne Jonasově kouzlu, čímž se zrodí příběh jedné velké lásky, jež bude poznamenána bouřlivou atmosférou tehdejšího Alžírska… (claudel)
(více)Recenze (22)
Na první pohled přeslazený plakát, divný název a šílená stopáž. To nejsou úplně důvody, proč si francouzský film pustit. Ale když už to uděláte, nedostanete díky bohu sladký americký koláč, ale spíš střízlivý francouzský quiche. Dlouhá stopáž spolu s pomalým tempem jsou tady naprosto oprávněně, pořád to totiž není klasická romantika, ale spíše milostný příběh zasazený na politické pozadí, které do děje promlouvá místy dost významným způsobem. A to se mi líbilo, film dostal nový rozměr. Ani úvod s malým Jonasem není úplně zbytečný a celkem hezky ukazuje kulturu Alžírska tomu, kdo tam nikdy nebyl... Časové skoky jsou citlivé a přehledné, což pomáhá ke kontinuitě celého vyprávění. Nora Arnezeder je nejen ve své první (vlastně druhé) scéně v baru neuvěřitelně nádherná a fakt se hlavnímu hrdinovi budete divit, proč jednal tak, jak jednal a proč slíbil to, co slíbil. Protože když vás miluje krásná, milá a chytrá slečna, co si sakra přát víc? Jasně, postupem času se oba hlavní hrdinové začnou chovat trošku sobecky a především Emilie zavařila Jonasovi v partě úplně zbytečně, ale jako celek to dává smysl. A jak už jsem řekl, politické pozadí tomu dává hodně zajímavý náboj a v podstatě to vylučuje klasickou sladkou romantiku se vším všudy. Zkrátka se mi to líbilo, dal bych 4 hvězdičky nejen za krásnou Noru, ale i vykreslení rozdílů mezi Francouzi a Alžířany... ()
Sice dlouhé, leč velmi poučné. Alžírsko ve třicátých letech pod správou Francie, Arabi, Francouzi, vše v jednom, leč francouzská povýšenost je někdy zpupná, a tak vydoutná odboj, končící samostaností Alžírska. V tom všem jedna tragédie rodiny s malými dětmi, ale i naděje a láska. Láska, která má ve finále jen malý krůček k nenávisti, neznajíc pravý důvod odmítání. Byla jsem mile překvapena krásnou Norou Arnezederovou, překrásným Alžírskem a dojata osudy lidí, obzvláště pokud jejich manželství byla smíšená. Moc pěkný film, doporučuji. ()
Trochu moc dlouhe, přiběh krásný, obzláště to bude bavit žensky, ach ta tragická láska :), ale ta přílišná teatrálnost v činech či zlomech v příběhu mi lezla na nervy, trochu to připomínalo telenovelu ve zkrácené formě. Poučení na závěr, jedním hloupým slibem si můžete zkazit celý život, takže nikdy nic neslibujte :) ty 4* jsou jen s přimouřenýma očima. ()
Život, láska, nenávist, odpuštění , smrt... Mezi těmito hodnotami osciluje francouzské drama s romantickými prvky, zasazené do Alžírska od druhé světové války až do vyhlášení nezávislosti na francouzské metropoli (1962). Prozradí mnohé o historii a zániku francouzského kolonialismu 20. století, neboť jako předloha scénáře posloužila kniha alžírského spisovatele Yamina Khadry ()
co bych filmu vytknul, byla trochu přestřelená stopáž, příběh začal být zajímavý až v Jonasově dospělosti. Pak se odehrává příběh velké životní lásky, která má ale jednu zcela zásadní překážku. Osobně si neumím představit, že bych reagoval jako Jonas a potlačoval bych v sobě city k holce, kterou bych miloval. To bych udělal cokoliv pro to, abych ji svou lásku dal najevo a nekoukal bych na následky. Jonas zvolil opačnou cestu. Všechno se to dělo v době bouřlivých změn v Alžírsku. Celkově bych hodnotil film dost vysoko, příběh Jonase, Emilie a jejich přátel byl opravdu poutavý. Navíc Nora Amezeder byla fakt krásná ()
Reklama