Co den dluží noci

Na první pohled přeslazený plakát, divný název a šílená stopáž. To nejsou úplně důvody, proč si francouzský film pustit. Ale když už to uděláte, nedostanete díky bohu sladký americký koláč, ale spíš střízlivý francouzský quiche. Dlouhá stopáž spolu s pomalým tempem jsou tady naprosto oprávněně, pořád to totiž není klasická romantika, ale spíše milostný příběh zasazený na politické pozadí, které do děje promlouvá místy dost významným způsobem. A to se mi líbilo, film dostal nový rozměr. Ani úvod s malým Jonasem není úplně zbytečný a celkem hezky ukazuje kulturu Alžírska tomu, kdo tam nikdy nebyl... Časové skoky jsou citlivé a přehledné, což pomáhá ke kontinuitě celého vyprávění. Nora Arnezeder je nejen ve své první (vlastně druhé) scéně v baru neuvěřitelně nádherná a fakt se hlavnímu hrdinovi budete divit, proč jednal tak, jak jednal a proč slíbil to, co slíbil. Protože když vás miluje krásná, milá a chytrá slečna, co si sakra přát víc? Jasně, postupem času se oba hlavní hrdinové začnou chovat trošku sobecky a především Emilie zavařila Jonasovi v partě úplně zbytečně, ale jako celek to dává smysl. A jak už jsem řekl, politické pozadí tomu dává hodně zajímavý náboj a v podstatě to vylučuje klasickou sladkou romantiku se vším všudy. Zkrátka se mi to líbilo, dal bych 4 hvězdičky nejen za krásnou Noru, ale i vykreslení rozdílů mezi Francouzi a Alžířany... (07.08.2017)

Život, láska, nenávist, odpuštění , smrt... Mezi těmito hodnotami osciluje francouzské drama s romantickými prvky, zasazené do Alžírska od druhé světové války až do vyhlášení nezávislosti na francouzské metropoli (1962). Prozradí mnohé o historii a zániku francouzského kolonialismu 20. století, neboť jako předloha scénáře posloužila kniha alžírského spisovatele Yamina Khadry (14.12.2019)

Bože, Bože.. Nora Arnezeder je přenádherná. Jonas udělal životní chybu, když ji tak vehementně odmítal. Představte si, že taková nádherná, chytrá a oddaná žena Vás s pláčem prosí, aby jste prožili budoucnost společně a vy ji neustále odmítáte i přes skutečnost, že ji milujete. Vidíte jak prožívá život s někým jiným, vidíte, jak žijete bez sebe a že nejste ani jeden šťastný. Krásný příběh. (19.12.2013)

Príbeh celoživotnej a z donútenia neopätovanej lásky na pozadí historických premien v Alžírsku som si vlastne pozrel iba kvôli mojej obľúbenej Aničke Parillaud. Paradoxné je, že práve tá ma najviac sklamala. Film ma napriek neskorej nočnej hodine a značnej dĺžke nenudil. Zobrazovanie životných podmienok a vzťahov medzi francúzskou menšinou obklopenou arabskou väčšinou bolo uveriteľné a zbavené štandardných klišé. Zaujímavé bolo aj zobrazenie dospievania a života Alžírčana medzi Francúzmi. Kladom filmu bolo, že neskĺzol k jednoduchým schémam "zlí Francúzi" vs. "dobrí Arabi". Poukázal na to, že Francúzi narodení v Alžírsku sú rovnako legitímnymi obyvateľmi Alžírska, ako pôvodné arabské obyvateľstvo. Trochu mi to pripomenulo situáciu Rusov v republikách vzniknutých po rozpade ZSSR a tiež skutočnosť, že krajiny, ktorými prechádza etnická a/alebo náboženská hranica sú sudom pušného prachu okolo ktorého pobiehajú dobrodruhovia zo zápalkami. (07.11.2013)

Keď sa Alžírčan vyberie na francúzske pláže, ono to zvyčajne dopadne tak, že najprv podľahne jeho jaternicovému šarmu matka, potom dcéra a v podstate by mu podľahlo aj celé Azúrové pobrežie, lebo veď čo Alžírčan, to Zidane nie? Takže na tomto je postavená romanca pôvodných Francúzok a do toho ešte boj za nezávislosť, lebo "toto nie je vaša zem!" kričali z plného hrdla udenáči. No hej, tak ste si tú nezávislosť nakoniec vybojovali. Ale prečo sa teda stále tlačíte do toho Francúzska? (03.08.2024)