Lakomec

Připadalo mi to jako dva filmy. Pasáže s mládeží dost slabé, ovšem v momentě, kdy se objevili "Funěs", Galabru a paní Gensac, to mělo úplně jiné grády. Na druhé straně jsme pasáže s Funésem museli sledovat s titulky, protože je nadabován fakt strašně! Jinak výborný způsob, jak dítkám zprostředkovat Moliéra! (04.03.2010)

Louis de Funès si tímto filmem splnil svůj sen, nicméně pro diváka je to už o poznání horší zážitek. Lakomce osobně řadím mezi ty nejméně povedené komedie pana Funèse, a to zejména díky minimálnímu množství fakt dobrého humoru, zbytečně dlouhé stopáži a velkému množství nezáživných scén. Zkrátka a dobře jsem se brutálně nudil, což jsem u Funèse snad ještě nezažil. Celkovému vyznění moc nepomohl ani odlišný dabing, který kvalit pana Filipovského ani zdaleka nedosahuje. Velké zklamání. 3/10. (19.07.2023)

Tenhle film se mi ze všech filmů co jsem s Funesem viděl líbí asi nejmíň, ale nejsem si jist jestli to není závada na mém přijímači. V podstatě bych se podepsal pod komentář Tosima, teda až na ty koně od Sempého. Autorem koní a výtvarných návrhů vůbec (nejen "odfláknutých" kulis, ale i "výstředních" kostýmů, které se nelíbily Jeanne) je totiž Albert Uderzo, jeden z otců Asterixe. Film je prostě další inscenací Molierovy klasiky, s několika originálními nápady. A - běda tomu - s Jiřím Krampolem v českém znění. (30.04.2005)

Jedna z dalších knih do mé maturitní četby. A musím říct, že kniha byla o něco lepší. Louis de Funés je opravdu dobrý herec, ale prostě pro mě už navždy bude četník ze Saint-Tropéz. Dialogy příliš dlouhé, i když vím, že kniha je stejně dlouhá a scénář je podle knihy. Navíc skoro dvouhodinová stopáž je až moc. (02.09.2013)

Na rozdíl od jiných si nemyslím, že Louis de Funès v roli Harpagona působí unaveně, naopak. Až jsem se divil, jak je vitální, jak pořád odněkud někam běhá, někoho něčím tluče nebo po někom něčím hází, jak rozhazuje rukama, vztekle křičí a hned zase nevinně kňourá... Prostě obdivuhodná forma, říkejte si, co chcete. Škoda je, že se Lakomec nezbavil největšího neduhu, jímž trpí od doby, kdy ho Molière napsal, a to té roztahanosti. Film ji sice kromě Funèsova řádění poměrně úspěšně maskuje také několika doopravdy skvělými scénami s Claude Gensac a Michelem Galabru, ovšem chvílemi (obzvlášť v závěru) se zkrátka vleče a nedá se s tím nic dělat. (16.10.2015)