Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHrají:
Jan Hartl, Libuše Šafránková, Martin Huba, Ivana Chýlková, Jiřina Jirásková, Lucie Juránková, Anna Klamo, Jan Mikušek, Emílie Řezáčová, Jan Jiráň (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Místní svůdce a operní režisér Vítek začíná zkoušet Mozartova Dona Giovanniho. Aby měl úspěch, pozve pro chystané představení z Ameriky slavného operního pěvce Jakuba, který v tomto divadle kdysi začínal. Teď je z něj starší muž se spoustou zdravotních problémů, ale ženy se mu nepřestaly líbit. Jakub začne se souborem zkoušet a zdá se, že představení bude mít velký úspěch. V té době Vítkovi kdosi ukradne auto a to použije při bankovní loupeži. Tu překazí učitelka zpěvu Markéta. Vítek zjistí, že je bývalou láskou Jakuba a že s ním má dceru. Postará se o to, aby se znovu setkali? (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (351)
Pokud se někdo rád záměrně mučí, tak pak tento snímek můžu jen a jen doporučit. Pokud od toho ovšem někdo čeká další z dobrých filmů od Menzela, tak honem ruce pryč. Poslouchat hodinu a půl nějaké árie ženských padajících do postelí (ne sorry, to je jen asi půl minuty, ale těch árií je tam jinak plná pr.. teda spousta) ... hmm ne díky. No a tu postavu, co tu hraje Šafránková? Ach jo... proč na stará kolena propadá takovým sračkoidním rolím, ale vlastně jen kvůli ní jsem to dokoukala do konce. ()
Prostopášný režisér si chtěl si natočil svůj prostopášný film, kde si mohl zase pár hereček vysvléknout. Ve filmu hrají v podstatě jen tři herci: Hartl, Šafránková a Huba.Ostatní jsou jen sekundanti nebo křoví. (Evička Josefíková k titulní plakátové fotce na film snadněji snad přijít ani nemohla k poměru s odehranými vteřinam ve filmu.) Na film se dá koukat, poslechnete si úryvky z oper a ušetříte z rodinného rozpočtu. Děj je ale takový jednotvárný a nakonec ani nikam nesměřuje. ()
Pan Menzel v dojmech z toho, že režíroval pro Otáčivé hlediště a očividně se mu zalíbilo Barokní divadlo na krumlovském zámku a zároveň okouzlen operou natočil něco, co by mělo být tributem právě opeře. Ve skutečnosti je to ale přehlídka herců, kteří hrají jen proto, že je Menzel režisérem. Tenhle snímek není tragédie, ale nemá k ní daleko. ()
Když jsem viděl, že v telce poběží DONŠAJNI, které jsem chtěl už dlouho zkouknout kvůli herecké přítomnosti mé zbožňované Evičky Josefíkové, zapnul jsem po sto letech komerční televizi a šel do toho. Och, nebyl to úplně dobrý nápad. Když už jsem zmínil Evičku, považuji skoro za podvod, že ji dají na plakát, ale v samotném filmu je její role tak mrňavá, že by stačilo mrknout, a člověk by skoro přehlédl, že se tam vůbec objeví. Kristebože! Dalším důvodem mé rozmrzelosti je titul filmu - ve scéně, kdy zestárlá Šafránková (vážně není příjemné sledovat milovanou Popelku v roli nedůstojné jejím hereckým kvalitám) blekotá v kavárně nad kafem cosi o "těch Donšajnech", všechno ve mě zvrací odporem (né že by původní název "Sukničkáři" byl lepší, ale stejně - blbější název filmu aby pohledal). Dalším krutým failem je obsazení Jana Hartla do role děvkaře - tomu šedivákovi s vodnatýma očima nemůžete podobnou roli věřit, ani kdybyste se rozkrájeli, a soukromě Menzelovi zazlívám, že si zde jen přihřál polívčičku nad rozšířenými klepy, že v herecké branži spí každý s každým. Při sledování jsem žasnul, jak toto mohl natočit autor filmů, které se dávno stihly zapsat mezi miláčky televizních diváků, a kdo v sobě našel tu drzost vyslat tento paskvil do nominací na Oscary. Občas tam sice problesknou náznaky toho, jak velký režisér Menzel skutečně je - např. sekvence, kdy si Hartl utahuje z moderních zpracování Dona Giovanniho - ale jsou to spíše odlesky staré slávy, které o to krutěji kontrastují se současným úpadkem. Kdyby chtěl být člověk jízlivý, musel by poznamenat, že od té doby, co se v roce 2004 Menzel oženil, měl pověsit režírování filmů na hřebík, a místo toho si hlídat tu svoji o 40 let mladší krasotinku, aby mu ji nepřebral nějaký "Donšajn". Ne že by se mi všechno na tomto filmu nelíbilo - především všechny scény ze zkoušek Dona Giovanniho jsou výtečné, i když mi soukromě dost trhalo uši slyšet operu všech oper v češtině - Don Giovanni má být přece JEDINĚ v italštině! - ale vyloženě jsem trpěl všude, kde se film snaží být vtipný. Ve skutečnosti je zoufale nevtipný, trapný... a ó ano, proč to nenepsat, děsivě zbytečný. Jsem si skoro jistý, že to asi měl být hodně osobní film, ve kterém by Menzel ventiloval řadu svých myšlenek a vzal si na paškál dnešní svět, ale jako scénárista po mé soudu krutě selhává, a jeho film ve výsledku nemůže oslovit ani náročného diváka, ani prosťáčka, který tam může hledat druhé BABOVŘESKY (k nimž bohužel skutečně nemají DONŠAJNI moc daleko, v tomto ohledu souhlasím s Kamilem Filou). Těžko lovit v hlavě důvody, proč by měl člověk tento film vidět. Nebo proč mu nedat odpad, ačkoli se tomuto extrémnému hodnocení snažím spíše vyhýbat. Za mě jedna hvězda, neb film plný božské Mozartovy hudby prostě odpadem hodnit nelze. ()
Musím Menzelovi nechat, že má fakt odvahu něco takového natočit. Bylo jasné, že ho kritika rozsápe, a taky to přišlo. I a to I zde na databázi. A přitom všichni přece chceme vidět zajímavé a pozoruhodné filmy, ale jakmile v české kinematografii někdo vybočí z mainstreamu a udělá něco "jen tak", už se upaluje. Ano, starý pán už sčítá, bilancuje, vzpomíná....však už je čas. Problém je asi v tom, že téma opery a stánutí dneska nikoho nezajímá. V tom zdánlivě chaotickém až kabaretním vyprávění se ale schovává spousta zajímavých mouder a postřehů. A konec, ten je jak vystřižený z Havlova Odcházení. Ta doba co přijde, ta už nebude pro nás...70% ()
Reklama