Donšajni

Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. (29.09.2013)

Už nějakou dobu jsou pro mne spolehlivým barometrem články lidí, kteří si říkají filmoví kritici a svými názory zaneřáďují noviny a internet. Když tedy o něčem píší tak strašlivě jako o Donšajnech, mám jistotu , že to nebude tak špatný film. Takže mohu všem, kdo netrpí přehnanou záští vůči Jiřímu Menzelovi a necítí potřebu rádoby intelektuálně exhibovat, tento film klidně doporučit. Není to jistě vrchol autorovy tvorby. Je pravda, že scénář měl ještě někomu ukázat, aby mu tam sem tam něco upravil (ale ne proto, že by byl celý špatný, jsou tam jen na několika místech trochu skřípající dialogy), ale přejme mu, že si chtěl udělat svůj vlastní film. Já jsem z kina odcházel spokojen, minimálně s tím, že barometr nezklamal. S čistým svědomím mohu dát plně zasloužené tři a půl hvězdy, kdyby byl trochu lepší scénář mohly být i čtyři. A já je dám, abych čelil té nesmyslné zlobě, která bohužel zasahuje i tyto stránky. Máme tady pětihvězdičkovou škálu, která je pro normální hodnocení dostačující. Když se někomu film nelíbí, dá jednu hvězdu, když je někdo filmem nadšen, nechť dá klidně pět hvězdiček. A já chápu, že se takto můžeme lišit. Každému se líbí něco jiného. Kdo dá ale "odpad" filmu, který je zcela normální a na tuto škálu se v pohodě vleze, dává vysvědčení především sám sobě. (29.09.2013)

Přes všechna ta špatná hodnocení mě režisér, který si hraje na Casanovu a často mluví do kamery docela zaujal. Asi jako jediný z filmu má jeho postava trochu nadhled nad ostatními a nepřemýšlí veskrze úzkoprse. Líbí se mi, když konec jedné velké éry většiny postav neznamená také konec pro postavy samotné, ale nový začátek. Že všechno docela předvídatelně navazovalo bylo naprosto jasné. Ještě jasnější mi bylo, že když jsem se dívala na tento film, tak jsem neutrpěla nějakou nenapravitelnou ujmu na zdraví (např.úbytek mozkových buněk apod). Moc se mi líbil proslov režiséra, který říká, že u opery vlastně dělají dospělí lidé, kteří se oblékají jako blázni, dělají bláznivé věci a vyluzují podivné zvuky, a že on vlastně ani nechápe proč dělá to, co dělá. Zkrátka film, který ve vás po prvním zhlédnutí vyvolá lehký - nikoliv trvalý - úsměv na tváři, ale podruhé už nenadchne. (01.02.2014)

To mělo být co? Pokus o Kameňák s Micimutrem v opeře? Pokud byl snímek zacílen na filmové a operní fanoušky, tak musel naštvat obě skupiny, nemluvě o té třetí, kam se směle řadím i já, kteří mají rádi oboje. Děj nula, herecké výkony ujdou, sem tam pěkný záběr. Nevím ani, proč nedávám rovnou odpad, nejspíš proto, že mám rád Hartla a Hubu. A propos, tuhle příšernost jsme poslali na Oscary? Pokud to náhodou nějaký porotce viděl, tak má u něj Česká republika utrum na dalších dvacet let. (08.07.2016)

Když si po dvaceti minutách filmu začnete říkat, že Babovřesky byly lepší, tak je něco špatně... V kině jsem vlastně vydržela jen díky tomu, že mám ráda operu a velkou část děje (naštěstí) vyplňují party z Mozartova Dona Giovanniho. Linka příběhu je nanejvýš předvidatelná, takže vás to téměř nutí k soutěžení, kdo odhadne následující scénu či vývoj postavy dříve. S Menzelem je to jako se Schumacherem - v nejlepším měl skončit a nevracet se. Místo toho si ale hraje na Woody Allena, nicméně vztahy, ironie, ani přímé promluvy do kamery, rádoby uvolněně pronášené hlavním hrdinou, nejsou zdaleka jeho šálkem čaje. [kino Vysočina Žďár nad Sázavou, 28.9.2013 - s rainman93] (28.09.2013)