Fantomas

"Fantomas" je filmová adaptácia románu Pierra Souvestra a Marcela Allaina. Žiaľ do dnes som nemal možnosť dostať sa ku tejto knihe. Počul som totiž, od viacerých známych, že je to zaujímavé, napínavé čítanie. Film je ladený predovšetkým komediálne. O čo sa stará najmä cholerický policajný komisár Juve, ktorého svojim jedinečným spôsobom stvárnil francúzsky komik Louis de Funes. *** (24.06.2011)

Fantomas je film, který se patrně tak trochu vysmekl z představ producentů, neboť mu nekraluje hrdinný a statečný Jean Marais ale komediant Louis de Funès. Samozřejmě, právě díky spojení romantického hrdiny s celoživotním komediantem se zrodila legenda, pohříchu ovšem nikoli nestárnoucí... Sledovat Fantomase téměř padesát letech od jeho natočení, znamená samozřejmě shovívavě přehlížet dnes už značně dřevně působící efekty a také docela vetchý a naivní děj. Zůstává Funesův bláznivý humor, který je ovšem v každém jeho filmu tak trochu na jedno kopyto, a kromě toho slušná atmosféra, velkoryse působící kamera v širokoúhlém provedení, chytlavý hudební doprovod a obstojné herectví... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Mr.Apache (06.05.2012)

Filmová série, jejíž kvalita má vzestupnou tendenci, což se hned tak nevidí. Tenhle první díl ještě není to pravé ořechové, protože za hlavní hvězdu je zde Jean Marais, vystupující v několikaroli. To se ukázalo jako chybný tah, protože Marais neprojevil potřebnou schopnost nadsázky a postava novináře Fandora, která má být zřejmě sympatická, je velmi špatně napsaná (za což Marais samozřejmě nemůže). O naivní Mylene Demongeteové platí totéž. André Hunnebelle obsazoval systematicky, snad do všech svých předchozích filmů, Louise DeFunés. Vždycky šlo o malé postavy, ale tady udělal výjimku, což se mu vymstilo. Diváky prostě nemůže pobavit Marais, když se v tomtéž filmu, v roli stejného rozsahu, vyskytuje všemi milovaný Louis. V dalších dvou dílech už je vše napraveno, J. M. odstaven na druhou kolej, ale jednička je přece jen tak trochu těžkopádná. 60% (11.04.2003)

Ačkoliv skutečně nepatřím do generace, která Fantomase zažila v době premiéry uprostřed normalizace, kdy tady snad ani žádné jiné fantasy filmy o super zloduších nebyly, ta  jsem v této oblasti ve své trochu generaci trochu  jinde a k Fantomasovi pociťuji jistou nostalgii jako k jednomu z prvních francouzských filmů, který jsem nadšeně sjížděl v době prvního objevování francouzských komedíí a Louise de Funése. Dneska už kritickým okem v něm vidím popravdě spíše zestárlou a vyčpelou záležitost, která žije hlavně (z patrně stále jakžtakž živého) odkazu legendárního Funése. Pro srovnání stačí podotknout, že Fantomas je v televizi reprízován pomalu každý rok, zatímco například komedie pod kterou je podepsaný stejný scénárista (Jean Hanalin) Krást se musí umět, nebyla reprízovaná již několik let a na ČT se neobjevila snad nikdy. Přitom je dle mého názoru zábavnější a všem ji doporučuji, pouze v ni nefiguruje tak znamé jméno jako Funés, jehož mnohé filmy dost uctívám a pokud si vezmu triumf ve stejném roce s Četníkem, tak to je pro mě pořád stále živý dobový film, ze kterého jen teče krásná atmosféra a optimismus 60.let.  Proč tedy stále dávám  Fantomasovi alespoň čtyři hvězdy? Jednak proto, že by si mě jinak v noci odnesl, za druhé proto, že mám rád písničku ,,neopouštěj staré znamé pro nové´´ a za třetí proto, že ačkoliv si již uvědomuji tu zkaměnělost, tak mě stále jistá dětinsknost a láska ke francouzským komedíím neopouští. Fantomas má přece jem unkátní dobovou atmosféru (i když jinou než Četník) a neméně unikátní je to spojení fraškoidní fantasy a fraškoidní komedie. Nemůžu si pomoct, tohle už by se v dnešní době nenatočilo a je to guity pleasure, jak vyšité. Tak blbý, až pořád jistým způsobem dobrý. K tomu si přičtěme stylovou hudbu Michela Magneho, i neméně stylový český dabing (září nejen tradičně František Filipovský, ale hlavně Miroslav Moravec coby Fantomas) a pořád se nemůžu na Fantomase úplně zlobit, byť už mě rozhodně nebere tak jako dříve. A kdyby něco, tak určitě upřednostňuji pokračování Fantomas se zlobi, kde dostal Funés více prostoru a šikovná udělátka. NO, TAK JE TO JASNÉ, JAKO NÁSOBILKA. VĚDECKY DOKÁZÁNO, ŽE JÁ MUSÍM BÝT FANTOMAS. KOUKNĚTE SE NA MĚ, JÁ JSEM FANTOMAS. (21.07.2021)

Na Fantomase jsme houfně a rádi chodili do kina jako děti. Z dnešního pohledu to byla vlastně taková naše přípravka na Bondovky a dobrodružnější kousky. Bylo to fajn, krásně namíchaná mužnost (Marais), krása (Demongeot) i humor (Funes), samozřejmě s neskutečně sympatickým záporákem a skvělým hudebním motivem. Až vloni jsem se dostal k literární předloze a musím říct, že mě strašně zklamala. A to vůbec ne v souvislosti k těmto filmovým adaptacím. Věděl jsem, že původní literární příběhy Fantomase jsou trochu o něčem jiném, že to není komedie, spíše temnější dobrodružství. Ale přišlo mi to hrozně nudné a nezáživné, psané stylem, který pro mě byl nezkousnutelný a kniha tří Fantomasových příběhů se stala jednou z těch, které jsem četl nejdéle. Takže Fantomas pro mě už asi navždy zůstane pouze v této filmové trilogii (a ve vzpomínkách v Arabele). Protože tohle baví. A celá trilogie má mnohem větší a temnější atmosféru, než jakýkoliv z těch tří příběhů, co jsem četl. 3.5/5 (08.03.2016)