Fantomas kontra Scotland Yard

Bertrand: "Vidím koně!" Juve: "A kde?" "Támhle." "To je přece kos." "Ne, pod ním." "Pod kosem nic není." "Vedle." "Už nevidím ani kosa." "A vidíte koně?" "Jistěže." "A hned nad ním?" "Aha, už vidím kosa." Nevim proč, ale na tenhle díl jsem se dycky těšil nejvíc. Je to plný skvělejch nápadů, jako třeba daň z práva na život, hon na lišku, strašidla, dokonalá (teda skoro dokonalá) akce Artaban, hustej ksicht lorda Rashleye atd. Je asi dobře, že to skončilo po třech dílech a že to není jak dnes, kdy by z toho producenti chtěli vytřískat ještě nějaký prachy. Je to důstojné zakončení série, která se stala kultem. Retro kultem. Hmm hma ha ha ha ha ha ha..... (02.04.2011)

Co k tomuhle dodat? Snad jen, že je obrovská škoda, že se De Funes s Marém nepohodli a nenatočili 4 díl - Fantomas v Moskvě. Páč věřím tomu, že i 4.pokračování by bylo legendární. Takle Fantomase završili na skotským hradě, což je sice taky hodně origoš nápad, ale ta Moskva by byla určitě zajímavější. Trochu mi tady vadilo, že se to celý odehrávalo na jenom místě. Na druhou stranu taková operace Artaban je již dnes kultovní hláškou :o). De Funes a jeho "přeludy" dávaj :o) (27.08.2016)

Od dětství můj nejméně oblíbený Fantomas: a) nesnáším, když má někdo pravdu a ostatní mu nevěří a/nebo se mu vysmívají, v tomto případě navíc opakovaně b) hon na lišku mi připadá podobná zábava jako topení koťat. No, abych tenhle vážný úvod něčím vyvážil, budu se teď věnovat své oblíbené činnosti – tj. vysmívání se vzhledu a/nebo výkonům herců ve filmech. Takže coby prvního pána na holení si vezměme Maraise. Ten je v tomto ohledu nejvděčnějším objektem k posměškům, neboť není nad to, když se padesátiletý chlap snaží působit jako pětadvacetiletý mladík. K tomu účelu oplývá velmi energetickými, vzteklými gesty, které mi bohužel připomínaly majora Zemana, když má dva dny do menstruace. I obličejem je Brabcovi celkem podobný (doufám, že si to Brabec nepřečte, by puknul pýchou, zato Marais má štěstí, že už je mrtvý, ten by to asi prožíval naopak). Mimochodem, právě tvar tváře byl příčinou Fándorovy neporazitelnosti. Jak jste si jistě všimli, žádný padouch se ho nesnažil uhodit do ksichtíku, neboť dobře věděl, že by se nepěkně pořezal o jeho ostře řezané, mladické rysy. No a pod pulovrem nosil tento novinář nikoli noviny proti větru, ale patrně plech. U Fantomase mě zase v tomto díle fascinovaly jeho stavitelské schopnosti. Zatímco u nás poznají řidiči v okruhu stodvaceti kilometrů, když se silničáři snaží opravit nějaký ďůlek na cestě, on klidně předělá lord mekrašlejemu před nosem jeho zámek na bajkonur, aniž by onen lord cokoli zpozoroval. Funés tradičně překypoval svou energií, vzít dva takové a zapojit je do série a temelín se nemusí dostavovat. (27.11.2015)

Jelikož jde o pořád ten samý problém-dostat Fantomase- je třetí díl už jen opakováním už řečeného. Děj je ale přenesen do Skotska. Ve zdech starého hradu sledujeme komisaře Juva a jeho asistenta Bertranda jak svědomitě pátrají po věhlasném gansgterovi. Právě tahle dvojice, Juve a Bertrand, je nepochybně nejzábavnější, evidentně si spolu sedli. Dabing opět výtečný. 80% (29.06.2014)

Marais se jako Fantomas snaží a scény, kdy vždy pod jinou maskou "uzavírá" obchod patří k vrcholu filmu. Bohužel novinář Fandor byl odsunut na okraj a celou první hodinu jen statuje při Funesových eskapádách. Ten už si postavu komisaře Juva přizpůsobil plně svému naturelu a řádí podobně jako v četníkovi. Jenže Fantomas je trochu jiný žánr a dělat z něho klaunskou řachandu (Funes ma i povinného přihrávače ve skečích) asi není to pravé ořechové. (21.05.2010)