Už teď mi chybíš

Toni Collette by mi chyběla, ale tenhle film rozhodně ne. Největší problém sice ohraného, ale vcelku příjemně pojatého námětu je obsazení hlavních hrdinů. Toni i Drew nás už všechny přesvědčili, že jim můžete do rukou svěřit všechno možné a nikdo jim herecké výkony vytýkat nebude, ovšem tyhle dvě osobnosti k sobe prostě nejdou, i když výše posazený plakát k filmu budí dojem, že tahle nerozlučná dvojka se doplňuje v dobrém i zlém. Bohužel onen poster působí z celého filmu nejpřirozeněji. Co je to teď za podivný Hollywoodský zlozvyk, párovat naprosto nesourodé dvojce k sobě? Herečka v hlavní roli - a to bez urážky, vypadá o 10 let starší a její filmový manžel zase o 10 let naopak. Výsledek je podivný a nevěrohodný už jen když se k sobě přiblíží. Drew Barrymore je zase v jináči s naprosto nesympatickým nimrodem o kterého by v normálním životě vůbec nezakopla. Ale chápu, že v jejím případě to napomáhalo navodit atmosféru té rozumnější a vyklidněnější kamarádky na telefonu. Což je vcelku paradox u někoho, kdo se proslavil rolemi bláznivých nespoutaných volnomyšlenkářek. Takže jsem jen čekal, kdy si tenhle andílek zapálí cigáro, vyskočí na náklaďák a sundá si vršek, těhotenství netěhotenství. (12.06.2016)

Je to doják, ale s ideální vyrovnaností mezi přehnaně vynucenými emocemi a nenuceností. Myslím, že hodě z toho je tu ovlivněno výběrem hlavního dua, protože Drew a Toni spolu opravdu skvěle na plátně fungovali. Jinak to není nic objevného ani naprosto úžasného a nečekaného, ale jako film působí velmi upřímně a přijemně, nemám tedy jediný důvod jít s hodnocením níže. (17.01.2016)

Tak kde začít? Už od začátku tak trochu nuda. Neuvěřitelně neuvěřitelné. Téma skvělé, ale zpracování velmi špatné. ■ Drew BARRYMORE jsem nikdy nemusel a ani tentokráte se nic nemění, ale zato od Toni COLLETTE, která mě uchvátila ve Vášni v srdci, jsem čekal herecký koncert, ke kterému bohužel nedošlo, protože organizátor selhal, mistr zvukař se ožral do němoty, bedňáci stávkovali, technici vůbec nepřijeli, pódium neměl kdo postavit a manažerka si vzala dovolenou... ■ Zajímavá je pouze poslední čtvrtina, ale ty tři předcházející jsou bída a holé neštěstí. Darmo mluvit. ■ To, že se obě hlavní představitelky většinu času chovaj jak šestnáctky, to by se dalo přežít, dokonce bych jim mohl odpustit i to, že si hrajou na Angličanky, ba co víc, Toni COLLETTE, jakožto rodilá australanka by k tomu byla víc než dobrá, ale Drew BARRYMORE v žádném případě, bohužel obě mluví tak strašně moc nepřirozeně, že nad tímto jsem prostě nemohl přimhouřit ani jedno oko. Vím, možná je to jen můj problém, ale tak to prostě cítím, a proto to zde píšu. Co je ale vůbec nejhorší, že v celém osazenstvu není ani jedna jediná postava, ke které bych mohl přilnout; hlavní dvě postavy si rozhodně většinu času nezasloužily mé sympatie, právě naopak, a to se pak těžkou prožívá děj, když jedna vám přijde nesnesitelná a druhá blbá. Milly se zkrátka chová jako πča a to je pak prostě k ničemu, když se s postavou nelze nijak sblížit nebo ji dokonce alespoň trochu pochopit. ■ Další věc, kterou jsem zde postrádal, byla ta správná chemie mezi postavami, mezi herci, prostě nula nula nic. ■ Původně jsem chtěl tomuto filmu frknout dvě hvězdičky, ale díky dvěma věcem jsem nakonec šel s hodnocením nahoru. 1) Již výše zmíněna poslední čtvrtina. Ta je výborná a jsou tam dokonce cítit emoce. 2) Před lety mi zemřela přítelkyně právě na rakovinu, a tak mě ona již zmiňovaná poslední čtvrtina vzala za srdce a dokonce i ukápla slza. ■ Na závěr musím ještě, pro někoho možná cynicky, dodat, že za svůj dosavadní život jsem opravdové přátelství mezi dvěma ženami ještě neviděl, proto jsem se možná tak vcítil do 50/50, kde jde o přátelství mezi dvěma muži, které znám na vlastní kůži. Nevím... ◢ ■ ◣ (R) [51/100] ■ (K) [66/100] ■ (V) [60/100] ■ (H) Toni COLLETTE [60/100] ● Drew BARRYMORE [44/100] ● Jacqueline BISSET [57/100] ■ (♫) [68/100] ■ (E) 50/50 (2011) ● You're Not You (2014) ● Still Alice (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Úterý, 20-III-2018; 20:59] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [66/100] ■ (CSFD) Giggs ■ (C) [66/100] (28.03.2018)

"Miss You Already." Po filmoch The Fault In Our Stars a Me & Earl & The Dying Girl tu máme ďalší film so zápletkou, kde postava trpí zákernou chorobou. Príbeh sa však tentokrát sústredí na najlepšie kamarátky Jess a Milly v podaní Drew Barrymore a Toni Collette. A musím povedať, že rovnako ako v spomenutých dvoch filmoch vyššie, tak aj tu ide o skutočne silný, citlivý a veľmi dobre napísaný film. Drew Barrymore sa konečne dostala do skutočne vynikajúceho filmu a je radosť sa na ňu pozerať. Je obdivuhodné čo dokáže pre svoju najlepšiu kamarátku urobiť a najlepšie na tom všetkom je asi to, že skoro vždy ju vidíme pri Milly usmiatu a snažiac sa jej priniesť príjemné momenty. Žiadne veľké ľutovania a žiadne depresívne reči. A ten optimizmus jej tu pristane. Priateľstvo našich dvoch hrdiniek je tiež veľmi uveriteľné a prináša veľa skvelých vtipných momentov, ako rovnako aj veľa smutných momentov. Rovnováha však panuje na oboch frontoch a nijako sa medzi tým všetkým nerušia. Hudba v tomto filme je podľa mňa tiež vynikajúca. Absolútne pasuje atmosfére filmu, no nikdy nás nedostáva do uplakanej nálady. Funguje to skvele. Myslím si, že jediný problém, ktorý som pri filme mal boli detskí herci. Nie sú zrovna najlepší, no viem priznať, že sa aspoň snažia, a dcéra má občas dobré hlášky. Milly-in syn je ale absolútne nepresvedčivý a nefunguje to. Rovnako som mal pri pár scénkach pocit, že sme sa pohybovali medzi zelenými stenami a nebolo to potreba. Je to len pár miest, no napriek tomu by som bol radšej, keby som všetky prostredia uveril. Odhliadnuc od toho, "Miss You Already" je podľa mňa veľmi dobrým filmom. Má v sebe dostatok úprimnej a nenásilnej komédie na pobavenie a odľahčenie a príjemnú drámu, pri ktorej nemáme pocit, že príliš tlačí na pílu. Úprimne hovorím, čeknite si tento film a urobte si vlastný názor.Hodnotenie: B+ (11.12.2015)

Fňuk filmů o smrtelných a smrtících diagnózách jsou mraky, tenhle je ale jiný. Nemocná je nejen akutně nesympatická, ale navíc ukazuje, že příznakem každé vážnější nemoci je zvýšená hladina sobectví. Ať jde o ženu s rakovinou nebo muže s rýmou, každý nemocný myslí na sebe, na sebe a pak až na sebe. A čím je mu hůř, tím víc omezuje už tak omezený prostor, kam zahnal všechny své blízké, až nakonec vše zaplaví Mé nemocné já. Výjimky existují, samozřejmě, stejně jako existují víly a vlkodlaci (tzv. pravděpodobnost „prý“). Milly je navíc taková ta přátelská mihule, kolem které jen tak proplujete a ona se na vás přisaje a odsaje, až když z vás zbude jen ohlodaná kostra. No a Jess je ke své smůle rybka k nakousnutí. Oběma přihrávají dva mořští slimáci, horší exemplář je klučina Kit, který patří k Milly a Jessin Jago Bago Mago (nebo jak). Ani blízcí nemocných to nemají lehké, když nemoc ignorují, pacient je lítostivý a nevrlý, když ji dramatizují, je lítostivý a nevrlý. Tady je střední cesta opravdu zlatá. Pro obě strany. (13.03.2017)