Už teď mi chybíš

Myslím, že takový film by se dal natočit v jiném stylu, než jak se točí každá béčková romantická komedie. Plus největší problém filmu byla Toni Collete. Nebo minimálně její postava. Těžko můžete cítit s tak nesympatickou osobou jakou byla Milly. Upřímně jsem jí přála každý tumor, co měla. Ale jako výplň času dobré. Průměrný film se zajímavým hereckým obsazením. 3* (27.09.2016)

Moc jsem od filmu „Už teď mi chybíš“ moc nečekala, ale nakonec se pro mě konalo velmi milé překvapení.. Nedávno se roztrhl pytel s „umírací“ tematikou a většinou se jedná o filmy buď příliš vážné nebo příliš zlehčující nebo naopak příliš „hluché“.. Tenhle snímek je ovšem velmi šťavnatý, ale zároveň dostatečně hořkokyselý.. Příběh o dvou kamarádkách, které se musí poprat nejenom s jednou zákeřnou chorobou, ale také se vztahy mezi sebou.. Velkým elixíremje vynikající výber hlavních hereček - Toni Collette, Drew Barrymore – v trošku odlišných rolích, než jsme u nich zvyklé.. Chemie mezi nimi funguje opravdu výtečně. Scénář je nejenom velice humorný, ale také umí zabrnkat na dojemnou strunu.. Krásně vyváženo = jin a jang.. Myslím, že mám další oblíbený film, který si pustím kdykoliv jindy ráda pro zpříjemnění večera.. Doporučuji všem! (20.07.2016)

Díky těm hereckým výkonům je to hodně fajn a dají se snést i ty pasáže, které by byly jinde hodně přecitlivělé. To finále je z hlediska nafilmování velmi dobré a sama smrt velmi dobře zachycena, ale pořád si nejsem jistý, co se film snažil říct? Že umírání bolí? Že je to kruté? Ale že se s tím dá smířit? Anebo jen to, že tu jsou herci, co umí hrát? (16.12.2015)

Tyhle rakovinové filmy nějak už nemusím. Nabízí se srování s 50:50, kde máme mužskou dvojici zápasící s rakovinou. Hloubka, komičnost a romantika se dostávají na jinou úroveň oproti Už teď mi chybíš, kde naopak hlavní hrdinka je zobrazena takovým způsobem, že si k ní nelze vybudovat vztah, tedy nevzniká ani lítost...zvláštní stav. (21.06.2016)

Už teď mi chybíš je film, který by se mě měl osobně dotýkat a nejen proto, že mám kamarádku od mateřské školky, která by mi možná dala i ledvinu. Catherine Hardwicke mě kdysi na sebe upozornila Legendami z Dogtownu o báječných mužích na létajících prknech a to dá rozum, že jsem tak nějak automaticky očekávala něco podobně očistného. Filmy s takhle náročným tématem natočit odlehčeně přitom vkusně každý neumí, byť by sebevíc chtěl. A tak jsem protrpěla slepenec dramatu ("průběh" nemoci a nepřirozeně rychlá adaptace s potřebou toho ještě co nejvíc stihnout i přes spáleniště) a komedie nacpané otravnými klišé nesčíslněkrát viděnými někde jinde. Dlouho jsem taky neviděla tak dokonale nefungující chemii mezi všemi čtyřmi hlavními aktéry. Chcete-li jít mermomocí do tématu rakovina, tak doporučím spíše (a opět) Cenu za něžnost, klukovské 50/50 nebo rovnou geniální seriál Big C. (17.05.2016)