Dom Hemingway

Dom Hemingway je protřelý kasař, který má za sebou 12 let lapáku. Vedle toho je to domýšlivý zhýralec, takže nějaké napravení jeho zlodějské duše nepřipadá v úvahu. Zjištění, že se za těch drahných let pobytu za mřížemi hodně změnilo, mu moc nepřidává na jeho alkoholem a koksem nasáklé náladě. Vždyť za ta léta ovdověl, dcera mu dospěla a sejfy mají elektronické zabezpečení. Naštěstí prachy, děvky a chlast chutnají pořád stejně. Ale úplně jinak chutná nově nabitá svoboda. A pochybných kamarádíčků je vždy hojnost. Domovi hlavně zbyla kasařská čest, kterou by nikdy neprodal, ani kdyby věděl, že se zbaví smůly, která se na něj po návratu z vězení zpropadeně nalepila. Nad hranicí průměrného komediálního dramatu tenhle film drží neodolatelný Jude Law, jehož kreace muže čerstvě propuštěného z basy, je natolik osobitá a (dů)vtipně svérázná, že se filmu dá odpustit mnohdy fádní televizní zpracování. Není se co divit, že film často vypadá jako dobře udělaný snímek z televizní produkce, když jej režijně uchopil televizní specialista Richard Shepard, který si jen vzácně odskakuje k filmovým projektům. Určitě také vadí často neukončené a nedokončené dějové linie, kdy v podstatě zůstává záhadou, jak to s některými postavami, co Domovi vstoupily do života, vlastně dopadlo. Ne vždycky se záměr opustit postavy v nějaké kritické chvíli dal považovat za maximálně zdařilý. Jenže je zde Jude Law, který většinu scén opepřil nějakým sprostým slovem, zkroušeným, sjetým i ironicky veselým výrazem a brilantně posazenou hláškou. Je zde několik hodně zdařilých scén. Patří k nim pasáž na francouzském venkově vrcholící nehodou, ještě lepší je Domovo ucházení se o práci u černocha, se kterým se odjakživa nemají rádi. Spousta scén je zapamatovatelná díky hlavnímu představiteli, režie výrazně zaostávala v kreativní prosperitě, což se vlastně podepsalo i na celkovém dojmu z filmu, který je rozháraný. Stačí si přehrát nejlepší scény filmu a máte představu, jaký asi film je. Vyskytují se zde nejméně čtyři delší scény, které by obstály samostatně. Pár rozvláčných pasáží přeskočit, dát filmu větší dynamiku. Režijní rukopis má přesto v sobě jistou neokoukanost. Velmi dobře je třeba zvládnuto setkání dospělé dcery s nezodpovědným tátou. Nekonají se žádné emoční výlevy. Režisér příjemně korigoval kriminálníkovu konfrontaci s obyčejným rodinným životem. Nedal prostor brutálním scénám. Prostředí, v němž se Dom po návratu z vězení pohyboval, k tomu vyloženě svádělo, ale volba raději padla na dialogy, při nichž si budou milovníci nevulgárních výrazů dávat špunty do slechů. Jude Law je i tak rozhodně tím nejlepším, co tenhle film má. A celkově má film punc originality. 70% (22.12.2015)

Encyklopédia neslušného správania a knižnica nadávok zabalená do poetických dialógov plných urážok a ponížení. Zároveň sa to celé nesie v štýle toho najlepšieho, čo zvyknú ponúknuť britské gangsterské komédie, miestami som si dokonca spomenul na rannú tvorgu Guya Ritchieho. Element, bez ktorého by však tento film ostal mimo záujmu divákov, je monštruózny Judd Law. Ten je síce známy ako večná milá tvárička v celej rade rom-comov, no tentokrát si strihol poriadne zviera, gangstra so všetkým čo k tomu patrí a svoju rolu prežíval ako na steroidoch. Dejová línia je útržkovitá, čo je pozitívne z pohľadu rozmanitosti príbehu a zábavného faktoru. Čo je však podstatné, že to celé nebola len akási prvoplánosá spŕška nadávok a vulgarizmov, ale hlavná postava sa transformuje, zároveň je cítiť morálny a sociálny podtext. Záver je vystrčeným prostredníkom, pretože ostáva verný svojmu sloganu: "A muž má zrazu všetky možnosti sveta". Takže ak máte radi filmy, ktoré majú osobitý štýl, sú plné energie a šťavnatosti - vrelo odporúčam. 85%. (15.06.2014)

Jude Law ztvárnil více než skvěle roli gangstera který se po návratu z vězení snaží dostat zpět do starých kolejí. Ale nic není snadné jak se na první pohled zdá. Film má skvělou atmosféru která skvěle odsýpá-v kombinaci s neurvalou, hláškující a přisprostlou postavou Judea Lawa a skvělým britským humorem vážně povedený film. (30.03.2014)

Někdy není od věci důvěřovat modrým číslům, protože tohle představení čelních pleší se téměř vyrovnává šoku, kdy po vypuštění z lapáku zažijete takovej scifáč, jako že si v hospodě nemůžete zapálit! Pcha! Tak, jako si nekontrolovatelný nerv Dom Hemingway, co má tu největší smůlu v dějinách největší smůly, správně myslel, že za dvanáct let života nejsou dvě štětky a trocha koksu rozhodně ani vzdáleně dostatečnej dárek, zrovna tak jsem přesvědčená já, že stokrát vyprskaná vulgarita v cholerických a často samoúčelných projevech (skvělého, o tom žádná) Juda Lawa ♥ není dostatečným důvodem, abych tu modrou barvu usilovala nějak zvrátit, i když víkend na venkově u Ivany Análtolije i otevření trezoru patří k hodně zapamatovatelným bizarnostem... takže, přihazuju. (20.04.2014)

Formálně je Dom Hemmingway následovník klasické britské feťácko-punkové scény, tedy mnoho "chodících" záběrů ve velkých celcích, aby okolní ulice byly ostré a neuchopitelná nátura většiny vnějších vlivů. Protagonista je však z toho všeho čistě nejneuchopitelnější, jedná se sice o chodící scénáristickej konstrukt (očividně nevzdělaný hrubián, který ale mimochodem ve svých květnatých monolozích odkazuje a metaforizuje kulturní díla), který v reálném světě nemá souputníka, respektive je ve všech dobrém zájmu, aby jej neměl, ale stejně je z něj člověk celou dobu nervózní. Škoda poslední třetiny, kdy veškerá chvála toho, jak se vynechávají klasické témata po propuštění z lochu ukáže být jako předčasná a film předkládá obvyklou snahu o odpuštění a vykoupení. A to naštěstí i přes to, že hrdina zůstává navždy zmrdem. "What do you mean I can't smoke fag in a pub?" "They banned it. It is not healthy." "Being a cunt isn't healthy." (12.10.2015)