Na Větrné hůrce

Filmové zpracování pro mě o stupeň lepší než verze z roku 1992. Celkem koukatelné, ale ke konci už moc zdlouhavé. Budu si muset někdy přečíst knihu. 70% a 3*, 8.3.2014. Knihu jsem přečetl 30.4.2017 a bohužel musím konstatovat, že film vychází ze zdlouhavého, až nudného vyprávění a není tedy ani film, ani kniha nic moc. (09.03.2014)

Žiaľ ani toto filmové spracovanie knižnej predlohy ma nepresvedčilo o kvalitách príbehu tohto ľúbostného viacuholníka. Emocionálne poryvy, vášne, láska a nenávisť sa tu miesia za neuveriteľných podmienok. Oproti filmu z roku 1992 je príbeh podaný jemnejšie aj keď divokosť v Heathcliffovom srdci v Daltonovom prevedení zostáva. Produkcia je kvalitná a ani Timothy Dalton ani Anna Calder-Marshall sa za svoj herecký výkon nemusia hanbiť. S blížiacou sa tragédiou sa darí celkom dobre zahusťovať atmosféru, ale výsledok je aj tak vlažnejší. (23.10.2023)

Větrnou hůrku jsem četla už dávno, ale pokud si dobře pamatuju, tak to určitě nebyla komedie, což se o tomhle filmu tak úplně říct nedá. Jak mi Timothy Dalton vadil v roli Rochestera v Janě Eyrové, tak coby Heathcliff táhne na svých mladinkých, hubených ramenou pomalu celý film. Co mu taky zbývá jiného, když se k tomu nikdo z ostatních herců nemá. Žalostná je zejména představitelka Cathy, která to krapet přehnala s tou divokostí a nespoutaností své postavy a hraje hlavní hrdinku spíš jako mentálně zaostalou. Samotný film není až tak hrozný, ale má uspávací tempo a působí dojmem, že je nekonečný, což je s podivem, vzhledem k tomu, že se tvůrcům podařilo zfilmovat sotva polovinu knihy. A ten konec, to je zdvižený prostředníček všem fanouškům předlohy. (04.01.2015)

Srdce ochořelo láskou tvou, zneuctěnou, potlačovanou... Větrná hůrka jako chrám osudové lásky, dýka svírajících vášní zlomeného srdce. Mág charismatu Timothy Dalton oděn do všech vrstev žíznivé, opatrné, rozervané, zničující, (z)klamané lásky. Touží, hoří, miluje, žárlí, nenávidí, prochází bouřlivými výšinami, hněvem z odmítnutí. Sloupává plátky spalující uhrančivosti, žár doteků pýchy. Bouře a popel nitra, zášť neopětovaných citů. Životy pozemské vyhasly. Nechť smrt přinese "omlazení," oproštění od lidských neduhů. Ať magie citů na vřesovišti zanechá memento klidu a slib vyslovený přetrvá ve svatyni věčné lásky. (03.01.2015)

Robert Fuest si ukousnul většího sousta, než byl vůbec schopen pozřít. Film sám o sobě by TAK hroznej nebyl a kdyby Emily Bronte nebyla génius a nenapsala dílo, které v anglické literatuře znamená asi tolik co "Siman Tov U´Mazel Tov" či "Ani Ma´amin" v tradiční hebrejské hudbě, byl by to šedivej průměr. Jenže je to ten KULT, něco co zůstává hluboko pod kůží a člověk to má prostě v krvi, něco u čeho prostě očekáváte to mrazení vášně až za hrob... A místo toho dostanete sličného Timothy Daltona, který složitost své postavy řeší především házením Cathy do sena či trávy v závislosti na sezóně; Anna Calder-Marshall je roztomilý plyšáček - takže jde jakákoliv interpersonální "chemie" do kopru; a film je utnut v polovině Emilyna díla - říká vůbec něco těmto tvůrcům pojem "pointa"? (07.06.2013)