Legenda 17

Uspaná první polovinou jsem se začínala bát, že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu neporazitelnosti Kanady v "Sérii století" obavy poněkud rozptýlilo, sportovně-divácká dušička však nebyla plně uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy metody), jindy byl skutečný bubák horší, než ten malovaný a bohužel, i záměrně zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z dětství i scény z rodinného života nicneříkající, romantická linie divnější než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v samotném utkání - i když opět s výhradami - divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů na obou stranách, a taky digitální hrátky s pukem působily v celkovém pojetí tak nějak nepatřičně - a v neposlední řadě mně nadělalo hodně radosti totální kanadské pokoření, neboť i já jsem tím divákem, který aroganci nefandí a javorovým listům nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit hvězdy tři, ale jak se tak poslouchám, přesvědčila jsem se, že to na ně ve skutečnosti nevidím. (27.12.2013)

Stejně jako Američané, i Rusové mají svůj "zázrak na ledě". I oni kdysi odehráli zápas, jenž vstoupil do dějin hokeje. Zápas, v němž jako skupinka bezmála jen nadšenců, chlapíků, od nichž se nic světoborného nečekalo, dali na pamětnou bandě nabubřelých kanadských rádoby hvězd a samozvaných mistrů světa. Zápas, u kterého bych se, kdybych ho sledoval naživo, mohl opětovně dmout pýchou, že jsem Outsider a že jsme jim to zase pěkně natřeli. A co teprve, kdybych byl nějakou podivnou souhrou náhod na ledě? Vsadím se, že by byla má po zápasová euforie zmocněna vědomím tvrdé práce, jež by byla zákonitě za mnou, tím, že se to honění puků pod tvrdou ruku páně trenéra Tarasova vyplatilo... 80% (16.12.2015)

Po Rivaloch ďalšie tohtoročné športovo filmové prvenstvo; Prvý krát som fandil ruským hráčom... Aj so všetkým pátosom a morálnym ponaučením starej školy - všetko čo neznášam, ale zabalené do príjemne emotívneho mainstreamového balenia, s množstvom humoru a vynikajúcim Menšikovom v jednej z hlavných úloh. Ten človek je ruský Kitano (tá podoba). 75% (22.12.2013)

Tady se opět potvrdilo, že životopisné filmy nemám moc v lásce. U tohoto filmu jsem si nejdřív myslela, že když hraje v ději velkou roli hokej, že to bude něco víc. Nestalo se. Film u mě spadá do klasického průměru. Už jsem viděla líp zpracovaný filmy o hokeji. Určitě bych zkrátila tu dlouhou stopáž, která filmu moc neprospívá. 55%. (23.01.2017)

Když se Valerij Charlamov proháněl po ledě a sklízel v Sovětském svazu všechny ty ovace, já se takříkajíc ještě „houpal otcovi v pytlíku“. Nicméně jsem viděl docela dost materiálu a dokumentů z jeho doby i dob největší slávy Sovětské sborné a musím uznat, že to byli machři. Tento film je potřeba brát s velkou nadsázkou a ruským patriotstvím, ale jsem rád, že Kanadě dali pořádně na prdel jako správní „sovětští“ hokejoví hrdinové. Jasně, je tu spousta věcí, ve kterých se dost přehánělo (ale v kterém americkém filmu ne), zahrané to bylo slušně, Světlana Ivanova je pěkná baba a já se u toho prostě nenudil. Takže dávám nadprůměrné hodnocení. (10.11.2018)