Legenda 17

Ruský hokej se vším, co na něm nemám rád a po tomhle jsem jim nakonec i trochu fandil. Je fajn, že se rusáci pokusili podpořit své legendy a zpracovali jim film. Sice nedosahuje na kvality některých kanadských nebo amerických snímků, ale i přesto velmi zajímavé zpracování a přiblížení několika ruských legend, které respektuje i spousta dnešních hráčů. (29.11.2014)

Hokej mam rád, vlastne veľmi rád, ale bol som ochotný podstúpiť utrpenie ruského jazyka. Prišlo mi to podobne ako Americký Miracle s Kurrt Russelom, ale kvôli naťahovanému úvodu a nevýraznému finále ma toto až tak nestrhlo, ale inak prostredná časť dosť dobra. Vlastne skoro vynikajúca. Škoda len, že umenie Charlamova sme na lade moc oceniť nemohli. 80% - 4* (23.08.2015)

Člověk nemusí být sportovní znalec aby mu došlo, že si v tomto příběhu Rusové naohýbali historii podle metru taťky Puťkyna. Hrdinové jsou ti, kteří jsou zrovna v kurzu, Kanaďani jsou vykreslení jako banda neandrtálců, vztahy mezi postavami jsou jako z nějakého melodramatu a připodobnění zápasu proti kanadským šílencům s býčím zápasem bylo laciné. Ale to bych ještě překousl. Co mi ovšem vadilo hodně, to byla práce s kamerou a následný střih. Vrcholem tohoto filmu měl být hokejový zápas CCCP vs výběr NHL. Nedalo se na to dívat. Po technické stránce je to mizerný TV film. (16.04.2021)

"Dobrý hokejista musí mít přehled o spoluhráčích, protihráčích i blondýně ve třetí řadě." Já jsem tedy lajnu ve složení 17 Валерий Борисович Харламов, 13 Борис Петрович Михайлов a 16 Влади́мир Влади́мирович Петро́в zaznamenal až ke konci jejich slávy, takže jsem daleko více nenáviděl jejich strojové následovníky. Nicméně jejich hokejové kvality jsem vždycky uznával a cholerik Charlamov nebyl výjimkou. Pro mne je tento životopis hodně poučný, neboť se na život v Sovětském svazu dívá jinýma očima než učebnice Občanské výchovy a zejména vše okolo egoistického trenéra Tarasova bylo hodně zábavné. A taky mne bavilo to kontroverzní zobrazení Kanaďanů, protože tito milí a inteligentní příslušníci javorového národa se nějakým zázrakem po nazutí bruslí proměňují v agresivní vypatlance, což v historii mnohokrát prokázali. A jelikož se dokáží spontánně radovat z každého vítězství dosaženého zraněním soupeře, tak jimi upřímně pohrdám. Sportu zdar! (31.12.2015)

Nikdy bych neřekl, že ze spojení životopisného filmu v ruském kabátku může vzniknout takový brilantní film, ve své kategorii bezchybný epos. Rusové se opravdu vytáhli a vytasili se s něčím tak nečekaným, až mi to vyrazilo dech. Je vidět, jak filmu Rusové dali vše, protože chtěli skvělý finální produkt, na který by si nikdo nemohl stěžovat. Chci začít asi herci, kteří zde nefungují jen jako panáci s jedním výrazem, ale dokonce zde i hrají, a to vůbec ne zle. Danila Kozlovskij je nesmírně sympatický herec, v roli Charlamova zazářil. Ve vedlejších rolích bych chtěl pochválit Olega Menšikova v roli neústupného úspěšného trenéra Tarasova, který na své hráče aplikoval opravdu neortodoxní metody. Když se přesunu k filmové atmosféře, tak tam se nedá nic vytknout. Bylo zajímavé sledovat taktéž politický vliv, který samozřejmě dost ovlivňoval dění v sovětském hokejovém průmyslu. Leckomu může přijít snaha zobrazit Kanaďany jen ve špatném světle dost přehnaná, ale dá se očekávat, že je Rusové ve filmovém štábu nebudou vykreslovat kladně, ale trochu je přibarví. Film je nesmírně poutavý, zajímavý a barevný filtr tomu dodává nesmírnou autentičnost . Musím ještě zmínit, že sekvence na ledě totálně odrovnaly svého filmového konkurenta ze západu s názvem Hokejový zázrak. Nemůžu jinak, než že dávám 91 % (17.05.2017)