Štědrý večer paní Hůlové (E04)

No, byla jsem zvědavá na raná dílka duchovního hledače, a tak jsem se koukla na tento filmík, díky kterému jsem si vzpomněla na mládí, kdy jsem také poslouchala hlasatele, nebo spíš neposlouchala, jelikož jsem se těšila spíš na to, až domluví a pustí ten očekávaný film. Vzpomínám si, že ve mně také kolikrát ty jejich pořady vyvolávaly depky, jenže já naštěstí nebyla sama a dokázala jsem se hlavně obejít bez televize, jelikož v té době nebylo opravdu moc na co koukat. Ale dovedu si představit, že osamocený člověk je vděčný alespoň za tento kontakt, a proto ti, co takto hovoří z obrazovky k lidem by si měli být vědomi zodpovědnosti za to, co a jak hlásají. A když se na Štědrý večer k tomu přidá taková pěkná depresivní báseň, tak to už má fakt sílu a asi to nebude to pravé ořechové. Spoiler. Nemohla jsem si opět nevzpomenout na trpaslíka, kdy Rimmer strávil jedno dopoledne na lince důvěry a všech pět lidí, kteří se mu dovolali, včetně toho, co si spletl číslo, spáchali sebevraždu. Chudák paní Hůlová. (24.11.2014)

Toho pitomečka Gorečka právě nemusím (z osobních důvodů), ale jedna z mála věcí, které se mu kdy povedly, je právě tohle. Vždycky si vzpomenu na recept na řízky z gothaje, který dala k lepšímu jedna z kreatur Přemka Podlahy. Obalíte gothaj nebo Junior, na co právě máte prachy, a dovnitř napícháte pár párátek, místo kostiček, a máte parádního kapříka pro socky:-)) (04.08.2010)

Nepřišlo mi to nikterak depresivní ani temné. Ale - asi jsem hrozná cíťa, ale celý "film" jsem probrečela a brečela jsem ještě dlouho po jeho shlédnutí. Bylo mi líto nejen hlavní postavy, ale všech lidí s podobným osudem (a ne nutně stejným koncem). Bylo mi líto toho, že mě takové osamělé Vánoce s největší pravděpodobností také v budoucnu čekají... Je to děsivé... (26.12.2011)

Zestárnout není umění. Umění je to snést. Chaunova fascinace ošklivostí a hrůzou dosahuje právě ve Štědrém večeru paní Hůlové svého vrcholu. A není to je závěrečná sekvence, kdy se – snad záměrně – po recitaci básně Jen leťte, holubi v podání Jiřiny Švorcové stará paní oběsí, ale především obrázek z tehdejšího televizního vysílání, plného falešných úsměvů a prázdných frází. Příšerná doba. (29.12.2018)

Chaunuv majstrstyk. Ucetni z Haskovy povidky, ktery zada o zvydeni platu a se kterym otrese rediteluv komentar k celosvetove ekonomicke krizi, je jen slabym predobrazem pani Hulove, na kterou drtive dopadne svetova mizerie, strasliva normalizacni televizni zabava a vlastni osamelost. Pro pametniky zpevu Pavla Lisky (neplest se soucanym hercem), Bobiny Ulrychove nebo Nedelnich chvilek poesie prostor k ponure zabave. (Basen Jana Rybaka je kapitolou sama o sobe). Mnohovrstevnate, hutne, pusobive a notne depresivni. (26.07.2009)