Pád

Fifty Shades of Paul Spector. Špičková krimi a kvalitní psychologický seriál, kde sledovat vývoj situace, postavy a jejich interakce (především díky perfektnímu herectví), je jedna radost. Komplexní, vtahující, napínavé i mírně pobuřující. Psychologický profil sériového vraha v podání Jamieho Dornana je obdivuhodný a to nejen v míře komplexity, s jakou je vykreslen a postupně odhalován divákovi, ale také faktem, že se KONEČNĚ nejedná o samoúčelně vykonstruovaného vyšinutého psychopata tak, jak nám kinematografie obvykle předkládá. Abych byl z vraha střídavě zhnusený, abych z něj měl strach, ale následně mi ho bylo strašně líto a fandil jsem mu, to se mi snad nikdy v takové míře nestalo. Každá z řad je mírně odlišná, nejvíce je to znát na sérii finální, která je zdaleka nejpomalejší, nejpsychologičtější a tudíž i pro většinového diváka zřejmě nejméně zajímavá. Kdo si ale libuje v pomalých táhlých scénách, tísnivé atmosféře, brilantních dialozích a kdo rád detailně pozoruje mimiku herců, nemůže odejít nespokojen. (04.04.2020)

Ani sa nečudujem, že pre Gillian je rola Stelly jej najobľúbenejšia. Hrať inteligentnú, tak trochu drsnú a tajomnú policajnú komisárku musela byť radosť. Už ako Dana S. bola predsa veľmi presvedčivá. Viac ma prekvapil samotný Jamie. Rola Paula - milujúceho otca rodiny a sériového vraha v jednom - mu naozaj sadla, pôsobil veľmi prirodzene. Nechápem ako mohol vôbec prijať rolu pána Šedého. Atmosferická kriminálka, ktorá vás vtiahne do diania a nepustí. Skvelé! (04.07.2015)

Pilot: To je neuvěřitelný. Takhle bravurně načrtnout psychologii postav (i když Stella samotná se ještě moc nevyprofilovala) umí snad vážně jen v Británii. Ve Spojeném království hotl vědí, jak divákovi prodat atmosféru, aby těch 60 televizních minut ve společnosti nadmíru zajímavého vraha ani nedutal. A Scullyová? Well, she still got it! 1st season: Masakrální syrovoučký thriller s perfektními postavami a nepopsatelnými hereckými výkony. (15.05.2013)

Jste sami, procházíte se svým ztichlým bytem, vaříte si čaj a pomalu se poroučíte do svojí ložnice, když v tom ucítíte podivné mrazení v zátylku. Skoro jako byste i slyšeli vrzání podlahy. Je tam někdo? Pozoruje vás? Bylo to tu už mockrát. Detektivní hra na kočku a na myš, ve které nejsou role vždycky jasně dané, souboj myslí a nekončící vzájemná fascinace. Omamná policejní expertka Stella Gibson a charismatický sériový vrah Paul Spector jsou oním párem v The Fall, a i přes ohrané téma se jim bez problémů daří udržet pozornost diváka od první minuty. The Fall totiž funguje a zaujímá na mnoha úrovních. Gillian Anderson postavě chladně jednající Stelly propůjčuje neobyčejnou komplexnost a hloubku. Stella toho sice moc nenamluví, jedním pohledem či gestem ovšem dokáže zprostředkovat celou škálu emocí a reakcí, a dává tak divákovi tušit, že za chladným exteriérem se skrývá vysoce komplikovaná osobnost. Jamie Dornan v roli Paula ovšem nijak nezaostává, a jakýkoliv jeho čin, ať už z jeho rodinného či pracovního života, nebo z jeho zrůdných volnočasových aktivit, takřka hypnotizuje, a téměř mu propůjčuje sympatie. Precizní kinematografie jenom podtrhuje komplexní psychologický rozbor obou protivníků, ať už v motivu opakujících se prostřihů na podobnosti jejich konání, nebo v dlouhých záběrech vykreslujících jejich samotu a osamění. Dopad Paulova jednání na vedlejší postavy (Katie, Sally Ann, Rose, Jim Burns) nezpomaluje, naopak dodává potřebnou opravdovost. Seriál navíc svým nenuceným feministickým vyzněním jakoby mimochodem poskytuje důležitý a stále aktuální společenský komentář. Právě díky všem obrovským plusům pak o to víc zamrzí, že pečlivě budovanou psychologii a atmosféru reálného a realistického světa především ve druhé (a sem tam i ve třetí) sérii dolů sráží absurdní náhody a za vlasy přitažené situace, které jsou jako vystřižené z kterékoliv odpolední kriminálky. Nejenom, že ty situace frustrují a ruší, ony zanechávají hořkou, a především trvalou pachuť za jinak vynikajícím seriálem. 80% (28.07.2019)

Už pro ten - pro kriminální thrillery neobvyklý syžet, kdy divák od prvopočátku příběhu ví, kdo je vrah, a kdy je po většinu doby "nucen" sledovat dvě paralelní, stejně významné narativní linky - vyšetřovatelčinu (Stella Gibson) a pachatelovu (Paul Spector) -, si třísezónní (cca 17,5 h. projekčního času) The Fall trochu té divácké a kritické pozornosti plně zaslouží - ano, vím, že to víte! ;-) Mě osobně na tomto seriálu fascinovalo dvojí. Zaprvé, bezútěšnost Belfastu - jako by nestačilo, že ve městě řádí bestiální vrah žen, ono se i to město samo jeví jako by se spiklo proti bez ideji bezpečí a spravedlnosti (teroristické útoky, policisté ve vleku mafiánů a politiků, sexuální skandály kněží); na náladě to rozhodně nepřidalo. Co však hlavně oceňuju, tak to, že jak strana zákona, tak útočník nejsou vykresleni jako někdo, kdo má situaci plně pod kontrolou a komu se vše daří - i když jak komisařka Gibson, tak Paul Spector mají vysoce nadprůměrné IQ, seriál rozhodně nelze redukovat na souboj dvou geniálních mozků a.k.a. Sherlock vs. Moriarty, ba právě naopak! Oba - jakožto příslušníci druhu homo sapiens sapiens (errare humanum est) - se častokrát dostávají pod tlak a dělají fatální chyby, skoro by se chtělo říci, že právě skrze tyto přešlapy a omyly (obecně: prvek náhody) se k sobě protagonistka a antagonistou pro oba tak osudově přibližují. Za vrchol seriálu považuju druhou řadu, co se týče hereckých projevů, Jamie Dornan byl démonický a Gillian Anderson si po Daně Scullyové připisuje další ikonickou roli. Za 5* to není pouze proto, že jsem seriál sledoval po dobu jednoho měsíce, nestrhl mě k binge watchingu ani k nesnesitelnému těšení se na další epizodu (což je sice malicherné, ale v tuto chvíli pro mě rozhodující). 80 % (04.06.2024)