Pád

Mně se na Britech líbí, že v pravý čas dokáží přijít s něčím trochu odlišným a v tomhle případě se jedná o thrillerový žánr a navíc s psychologickou příchutí. Hned od začátku totiž víme, kdo je vrahem a záleží jen na nás s jakými vnitřními pocity se vyrovnáme k muži dvou tváří, téměř vzorným otcem rodiny, ale který je současně i psychopatickým, sériovým vrahem. Jamie Dorman umí nastavit oboje kukadla dokonale. Myslím, že si tu roli docela užil, obzvlášť po boku zcela excelentní Gillian Anderson v roli Stelly Gibson, protože mimo jiné sledovat její tvář a výraz jejích očí, zabírané kamerou většinou velmi zblízka, bylo téměř fascinující a věřím, že mužskému oku i pohled na její stále krásnou vizáž bylo přímo potěšením lahodící oku. Je vidět, že tvůrci si nejen výborně poradili se scénářem, ale i s celou atmosférou filmu, která byla znepokojivě mrazivá až do naprostého závěru a to nemluvím o precizním psychologickém vykreslení hlavních postav. A to, že jsem téměř deprimovaně vzdychala, čekajíc na každý další díl svědčí o celkové kvalitě The Fall, alespoň já to tak vidím. Závěr je natolik zajímavý, že přímo vybízí k dalšímu pokračování, což by mě nesmírně potěšilo. (24.05.2013)

K sledovaniu som sa dostal iba náhodou, keď sa mi nechcelo ešte spať a prepínal som kanály. Dosť neobvyklé pri mojom plánovitom nahrávaní a pozeraní vybraných diel. A rovnako neobvyklé aj bolo, že som pri seriáli vydržal do pol tretej rána. Pri niektorých filmoch nevydržím bez zaspávania ani cez deň. Zaujal ma predovšetkým svojou autenticitou alebo tým, čo si pod ňou predstavujem. Teda že hrdinovia neboli žiadne nadpozemské bytosti, ale reálni ľudia s bežnými nedostatkami, vrah nebol odporným deviantom iba narušeným jedincom a postup na mieste činu ma fascinoval. To nebolo žiadne CSI ani NCIS s postavami, ktoré chrlia encyklopedické vedomosti z najrôznejších oblastí. Gillian Anderson poľahky presvedčila aj neveriacich, že zvládne nielen úlohu Scullyovej, ale aj superintendantky. Celkovo má seriál väčšiu cenu ako štyri hodinky odpieraného spánku. Najväčšie prekvapenie ma však čakalo pri druhej a tretej sérii, ktoré som už sledoval plánovito a v ktorých tvorcovia dokázali udržať nastavenú latku, i keď osobitne v tretej sérii, k tomu využili výrazne zmenený postup. (26.07.2014)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Sledovat vysílání Prima Krimi znamená počínat si jako prospektor v časech zlaté horečky. Trpělivě prosíváte nekonečné haldy hlušiny v naději, že objevíte zlaté zrnko. Ejhle, v podobě Pádu se na mě usmálo štěstí. Tohle není zrno, ale pořádný valoun, který je v tak ryzí podobě velkou vzácností. Pravda, jásat nebudou všichni. Tam, kde by běžnému tvůrci standardních kriminálek stačilo ke zpracování případu stopáž celovečerního filmu, volí Allan Cubitt cestu pomalého, až hypnotického vyprávění se zaměřením na každý detail a s důkladným mapováním pachatelovy osobnosti. Ten, kdo je zvyklý na rychlý střih a akci, se musí poohlédnout jinde. O napětí ale nouze nebude, vyplývá ze způsobu snímání a z vědomí, že obvykle víte víc, než postavy v probíhající scéně (vraha ostatně znáte od samého počátku), v seriálu se hraje o to, jak zločince dopadnout, usvědčit a dobrat se motivů v jeho zvrácené mysli, které ho přivedly k tak temným koncům. Světová kinematografie sériové vrahy využívala často a s oblibou i v minulosti, ale obvykle jen jako povrchní atrakci z "pouťového zámku hrůzy". Výsledky šetření skutečných kriminálních kauz zase vypovídají, že pachatelé většinou nejsou nadáni vyšší inteligencí a nadprůměrnými schopnostmi. O Paulu Spectorovi neplatí ani jedno, ani druhé. Je to chladnokrevný hráč, manipulátor a lovec nadaný racionálním uvažováním - při všech šokujících rysech jeho charakteru jde ale o realisticky napsanou postavu, nikoliv o dalšího zvráceně zábavného Hannibala Lectera. Zabijákovi čelí neméně silná a komplikovaná osobnost v podobě vyšetřovatelky Stelly Gibson. Navenek chladná, cílevědomá profesionálka s výjimečnými analytickými schopnostmi představuje ve filmografii Gillian Anderson dosavadní vrchol - ctitelé Akt X nechť se nezlobí. Pád je rafinovaně vystavěný, zneklidňující seriál o pekle, které si někteří nosí v sobě, a o zlu, které jsou schopni dále šířit. Špičkově natočené, skvěle napsané a fantasticky zahrané. Pro žánrového fanouška povinnost. Celkový dojem: 95 %. (22.02.2019)

Od dětství jsem chtěla být jak Dana Scully a v kostýmku a na podpatcích stopovat s Mulderem ufouny. Teď chci být Stella Gibson a v kostýmku a na podpatcích stopovat atraktivní sociopaty a bít se za svou feminitu. Herecká ikona zůstává, postava jde do druhého levelu. True story, true love. Gillian 2.0 PS: A jak ve filmové verzi 50 odstínů exploatovali Dornanova Paula Spectora je jen dalším důkazem toho, jak bezradný a fádní ten film je. (10.04.2015)