Zelňačka

Tak trochu Hrabalovsky pábitelský film o dvou starých vesničanech, kteří kromě si pití vína zpestřují podzim života vzpomínkami, zelňačkou a krásně melodickým prděním. Že zrovna tenhle zvuk přivolá mimozemšťany však netušili... Nejde o typickou Funèsovku, film je spíše posmutnělý ve stylu Michálkova Babího léta. "Je to moje zásluha, že seš dneska naživu. Kdybych nepouštěl větry, nejseš tu." http://www.youtube.com/watch?v=ZGXgXvovGs4 (11.06.2011)

Celkom ma prekvapilo hodnotenie, pretože tento film by si zaslúžil byť v červených číslach. Louis de Funés v predposlednej filmovej úlohe Glaudea, človeka žijúcom pokľudným životom na vidieku s Cicissom, jeho veľmi dobrým kamarátom. Ten mimozemšťan je už prinajmenšom legendárny a Zelňačka je pre mňa výborná oddychovka, u ktorej sa nedá nezasmiať. /90%/ (23.05.2010)

Námět je slabý jako čaj z desetkrát přeluhovaného pytlíku. Film tak musí zachraňovat herecké výkony legend Funése, Carmeta a Gensac a tehdy mladíka Villereta. V první polovině snímku jsem se unudil téměř k smrti. Po zmrtvýchvstání manželky už to tak hrozné nebylo a smutný konec se mi dokonce i dost líbil. Holt časy se mění a kdekdo by byl dneska vděčný, kdyby se dnes točily alespoň takovéhle odvary. 50% (13.03.2014)

Neříkám, že je ten film špatný, ale zůstal na půli cesty, po které se vydal. Louis de Funés nám tu dokazuje, že není jenom vzteklý čertík z krabičky, ale pan herec. Pro něj samotného to bylo setkání s předlohou přítele Falleta a hlavně setkání s přítelem Jeanem Carmetem, se kterým nefilmoval 19 let. Jeho postava hraje na struny, na které si Louis brnkl už při Křidýlku. A navíc s Carmetem vytvořili rovnocenné melancholické duo, doplńované skvělým Jacquesem Villeretem. Ale chybou Zelňačky je režie Jeana Giraulta. Ten uměl výborně natočit bláznivé komedie, ale poetická komedie mu moc nesedla. Proto vás zamrzí, když dojde fekální humor. Navíc nevyužil možnosti ukázat krásy francouzského venkova a nový partner Fusésovy ženy by nemusel být motorkář. Ideálním režisérem Zelňačky by byl Jiří Menzel, z "komerčních" Francouzů bych vybral Yvese Roberta. Ten uměl natočit komedii s gagy (Velký blondýn s černou botou) i lyrické pagnolovské adaptace (Tatínkova sláva, Maminčin zámek). Na druhou stranu se Giraultovi povedl kontrast s moderní dobou. Ta stavba a pak ty atrakce, to jsou nejlepší scény. Když jsem však viděl českou televizní verzi, zjistil jsem, že jsme byli ochuzeni o bohatší zápletku se starostou a dalším kupcem. Jejich ideálními představiteli by byli Philippe Noiret a Michel Serrault (ať mi Marco Perrin promine). Kvůli zjištění, která adaptace byla lepší, si asi přečtu předlohu, už kvůli nejasnému závěru. Claude Gensac tu má ovšem nejpůvabnější roli své kariéry. Co se týče dabingu, nechápu jak Nova mohla dát postavám přezdívky Prďoch a Prcík. Dejte samozřejmě přednost Lábusovi před Krampolem, ale u mě zůstane nejlepším "pofilipovským" dabérem Jiří Císler. (23.01.2007)

Do zapadlé vesnice, kde se staříci baví prděním, přiletí mimozemšťan navlečený ve žlutém prezervativu a spustí svoje "bllll bllll bllll". Od Funese dostane zelňačku, zase "blll blll blll", potom ji dokonce dostane do obědníku, někam odfrčí atd. Nic stupidnějšího jsem dlouho neviděl (těším se na Děsněj doják). To, že Funese dabuje Lábus, je v tomto případě naprosto nepodstatná věc. Funes je přeceňovaný. (04.05.2006)