Taxi, maringotka a korida

Ze starších černobílých Funèsových filmů, co se k nám v poslední době dostaly na DVD, je tenhle pro mě nejzábavnější. Svým pojetím, bláznivými gagy, klikatejma silnicema a lehce kriminální zápletkou předchází podobným filmům ze šedesátých let, i když trpí řadou nedostatků. Nestojí to celé jenom na Funesovi a my tak máme možnost seznámit se například s kdysi populární manželskou dvojicí Raymond Bussières-Annette Poivre. Scénka s veselou krávou nebo rvačka v kabaretu jsou vážně vtipné, smířil jsem se i s nedotaženým koncem. A dabing Václava Faltuse jsem už přestal řešit, člověk si časem zvykne. (04.05.2012)

Další díl seriálu "Louis de Funès se hledá". Tentokrát nechybí moc, aby jeho postava byla opravdu tou hlavní, ovšem scenáristé se asi ještě báli mu takový úkol svěřit, a tak i další členové rodiny dostali hodně prostoru, niž by si to ale ve výsledku čímkoliv zasloužili. O něco lépe na tom byla druhá "rodina", tedy ta gangsterská. Myslím ale, že Funèsovy příznivce Taxi, maringotka a korida přece jenom nezklame, třeba já se na několik scén podívám rád znovu - především na to finále v baru, kde Funès doslova exceluje jako neopitelný a nešacovatelný tanenčík.____P.S: Český dabing je tak špatný, tak televizně mdlý co do kvality zvuku i co do obsazení, že Václav Faltus jako Funès je paradoxně ze všech nejlepší. (27.02.2022)

3,5. Prostě taková velice nadsázková simple sranda o tom, jak dvě rodinky povedených Pařížanů vyjedou na dovolenou do Andalusie a cestou se potkají se zlodějkou (...) diamantů či spíš diamantu. Ten po decentní peripetii končí v kabátě pana Pařížana, aniž by o tom věděl a začíná bláznivá jízda, kterak ho dostat zpět. Film odsejpá a místy je to skutečně legrace! (22.04.2011)

Dobře, že se do toho Václav Faltus pustil, i když nemyslím, že se North Video poučilo na Jak vykrást banku, že se vyplatí nespěchat. Přeci jen, v některých fázích to vůbec nezní jako FF. A teď k filmu, který může být pro příznivce LDF zklamáním. Copak o to, Taxi, maringotka a korida bohatě naplňuje kategorii bláznivé komedie, možná až moc, ale jsou to především Funesovy nezvykle dlouhé dialogy, které ho odlišují od jeho pozdějších a slavných rolí (kdy hrál více tělem a tváří než hlasem). (12.05.2011)

Rtuťovitý taxikář odbaví posledního zákazníka a spěchá s početnou rodinou na prázdniny do Španělska. Stane se všechno, co se tak obvykle stává - rodinka zdržuje odjezd, dojde k demolici části nákladu, obklíčí je stádo krav, musejí projít celní prohlídkou atd. Právě na celnici neznámá blondýna vloží do kapsy taxikářova saka bez jeho vědomí pašovaný diamant a po zbytek filmu se ho snaží získat zpět. Jenže na prázdninách člověk sako obvykle nenosí, přílišné osahávání cizího muže se nemusí líbit jeho manželce a jeho syn si zase záminky, proč se blondýna tolik druží s jeho rodinou, vyloží jako zájem o svou osobu... Nemohl bych říct, že je to špatný film. Nejde o ten případ, kdy se film snaží o něco, na co jeho tvůrci a herci nemají. Potíž je spíš v tom, že si klade až zbytečně malé cíle. Plní je tak mechanicky a nepřekvapivě, že nebýt ve středu dění Louis de Funés, nestál by za zmínku. Někdy se divíme, proč se prosadil tak pozdě, po tolika filmech, kde se mu to nepodařilo. Za sebe říkám, že kdybych ten film viděl v roce 1958, bez vědomí, co přišlo po něm, nepředvídal bych, že ten bodrý mužík s tímtéž režisérem později natočí něco tak ikonického, osobitého a srandovního jako je Fantomas. Louis byl vždycky silný ve fyzickém humoru a spíš jako sólista nebo partner někoho, kdo znal své místo v dané scéně a přijal pasivní roli adresáta nebo oběti jeho extempore. Taxi, korida a maringotka je kolektivní film, členové rodiny i pašeráci mají rovnocenný prostor a Louis hraje expresivněji, než jaká je nadsázka filmu. Ostatní tím zjevně nakazil a to je škoda. Navíc v té době měl jeden otravný zlozvyk. Kdykoli je to možné, předsune spodní čelist tak, aby se mu knírek napnul ve vodorovnou čáru. Dělá to neustále. Ať se taxikář usmívá, zlobí, je napjatý, má na tváři pořád tutéž grimasu. Je neuvěřitelné, že komik, který později proslul výstižnými zkratkami té nejširší emocionální škály a přesným odhadem, kdy jaké gesto nebo výraz použít a kdy ne, tehdy věřil v komiku něčeho tak naivního. Pokud stejně jako já sledujete Louise se zvýšeným zájmem i ve filmech, které byste jinak odzívali, samozřejmě se podívejte. Ostatním vzkazuji, že o nic nepřijdou. 50% (06.03.2010)