České století

Velké Bourání 1918 - Úvodní díl naznačuje ihned několik zásadních věcí. Inscenační provedení je skutečně reálnější v interiéru, než mimo něj. Ostatní scény atmosféru doby moc nevyjadřovaly a herci posbíraní ze všech možných míst, v kontrastu se současnou hereckou elitou, prostě nestíhají. Perfektní potenciál k vyobrazení něčeho, co zde 40 let nebylo možné, bylo "odloženo" na 23 let, kdy jsou již prostředky pouze na TV seriál. Nicméně v dnešní, těžko pochopitelné době, kdy se filmové umění stává pouťovou opičkou na gumě, musíme brát tento projekt všemi deseti a přehlížet spoustu věcí. Okrajové dialogy, divně humorné scény, opravdu slabá hudba a prázdně vyznívající scény, zásadních momentů (Masarykovy projevy apod.) Výborně rozjetý dialog Masaryk vs. Llyod George, zazdí jeho umělý návrat do vlasti, a nebýt herce, který ztvárnil Aloise Jiráska, koukal bych na to celé ještě zoufaleji. Nicméně celkové Hubovo pojetí "tatíčka" bylo perfektní a závěrečná píseň přece jen něco vynahradila. " Nauč se synáčku, hospodařit...." Prvorepublikový páni továrníci, uhlobaroni a v první řadě politici, to potom zakladateli Národa ukázali po svém. Na další díl se rozhodně těším. Den po Mnichovu 1938 - Jedna z nejzásadnějších historických událostí je opět poznamenána podivnostmi provázející toto inscenační ztvárnění. Připadá mi to, jako kdyby se tvůrci za každou cenu museli zavděčit současné, jednoduché mentalitě diváků. Mimo Beneše jsem nevěřil nikomu ani slovo....možná, že je to můj problém, ovšem, kdo zná, a dokáže se podívat na Dny Zrady od Vávry střízlivým pohledem, nemůže toto akceptovat. Nechci nic srovnávat, ovšem na tento díl jsem hodně sázel...a ono nic. Soukromá psychologie a bezmocnost "nahého" Beneše, Landovo hospodské, vulgární výrazy a naprosto směšný závěr, mně osobně prostě nestačí, ne..tohle ne. Totálně to zazdil "útok" na generála. Opět nicotná hudba (Liška například ve DNECH svou hudbou udělal skoro 50% atmosféry) Sakra, řekl jsem, že nebudu srovnávat, ale furt to nejde. Proč ? Protože od DNŮ, nikdo nic takového nenatočil. Bohužel se u toho dílu nemohu zbavit slovíčka "odfláknuté". Je v tom zrcadlo dnešní doby, stejně jako u Vávry, ovšem ta kvalita...ta nutná kvalita. Možná jsem moc náročnej, uvidíme dál. Kulka pro Heydricha 1941 - Konečně stabilní, kvalitní herci a dialogy, konečně pořádný exteriér, konečně vícejazyčnost...proč až teď ?. Tento díl nepochybně zvedá kvalitu i úroveň celého projektu. Anglická nadřazenost a vyčkávání, ale i ochota Beneše jednat s Ruskem, a také jeho nekompromisní uspořádání hranic po osvobození. Zatím rozhodně nejlepší díl. (28.10.2013)

Ryze televizním přístupem (a na můj vkus až v příliš velké zkratce) pojatý projekt o českých dějinách, tedy na dialozích postavený koncept mluvících hlav a vlastně logická rezignace na sílu obrazu, která ovšem kdysi utvořila ty nejhodnotnější české historické filmy. Umělecká daň vývoji a nárůstu síly televize jako audiovizuálního média. Což by ovšem nemělo zastřít fakt, že se po velmi dlouhé době zase Česká televize v hrané tvorbě pokusila vyprodukovat něco velkolepého. První řada: Vrcholem je jednoznačně pátý díl Zabíjení soudruha, v němž Robert Sedláček kongeniálně končí zhruba tam, kde začínal Karel Kachyňa a jeho mrazivé Ucho. Škoda jen, že tvůrci trochu zploštili Slánského pobyt ve vězení (trocha naturalismu by věci výrazně pomohla) a opomněli divákovi ukázat třeba některý z jeho pokusů o sebevraždu... 70% Druhá řada: Kvalitativně ještě výše než řada první, dokonalé časování a cílení, obyčejný televizní projekt, který dokázal rozpoutat celospolečenskou debatu. Klobouk dolů... 90% (03.11.2013)

Velké bourání: Herecký koncert Martina Huby v možná až příliš odměřeném a ukecaném úvodu do našich dějin. Sedláček sice umí šikovně pracovat se scénářem, cit pro ikonické záběry mu také nechybí a herci ze sebe vydávají všechno. To samozřejmě není vůbec málo, chybí tomu ale zatím jakási přidaná hodnota, která by tuto mírně nadprůměrnou, avšak malinko odměřenou podívanou, povýšila z úrovně pouhé učebnice dějepisu.70% Den po Mnichovu: Tohle už je přece o malinko lepší. Výtečně prokreslené charaktery Beneše a Moravce, opět velký důraz na precizně napsané dialogy a hlavě skvěle budované napětí mezi postavami. Daniel Landa si sice někdy plete televizi s koncertním pódiem, ale i tak to svým hlasem v klidu uřve a výbornému Martinu Fingerovi skvěle sekunduje. Z některých scén už pak začíná jít příjemný mráz po zádech. 70% Kulka pro Heydricha:: Stoupající tendence pokračuje zatím nejlepším dílem plným plánování, politických debat a jako vždy bezchybným Ivanem Trojanem.Robert Sedláček sice možná používá stále stejné postupy a sází pořád na totožné koně. Komu by to ovšem vadilo, když svůj styl vypiplává každým dílem do čím dál větších detailů a kvalita rapidně roste každým dalším nedělním večerem. I z na prvního pohledu obyčejného plánování tak zvládá vykouzlit ke konci skoro až mrazivou podívanou. Minimálně dialogy mezi Edvardem Benešem a německým politickým zástupcem pak budou v mnoha divácích rezonovat asi hodně dlouho. Minimálně do další epizody.80% (13.11.2013)

Zatím si schovávám hodnocení, protože ještě nejsme ve finiši. 1. díl mě rozhodně nenadchl, protože pokud bych o vzniku ČSR nic nevěděl, tak z tohoto pořadu bych se dozvěděl jen jakési náznaky. O vzniku něco vím, takže jsem se nic nového nedozvěděl. Nicméně pan Huba hrál Masaryka dost přesvědčivě. 2. díl je lepší než první, předevší ukazuje generalitu, která byla odhodlána vstoupit do války. Proti tomu stál Beneš, který situaci neunesl a nakonec utekl v říjnu 1938 do Anglie jako malý kluk. Nemohu říci, že bych se něco dozvěděl, ale alespoň zde není Beneš líčen jako hrdina národa, protože to rozhodně nebyl. Info - uznávám, že je velmi obtížné natočit film o nedávné minulosti ČSR, když ani my sami v tom nemáme jasno nebo alespoň polojasno. Celkově bych spíše vytkl přeskakování celých dějiných pasáží, což je v obou dílech na několika místech, což vede k obtížnému chápání sledu událostí, které vedly k tomu či onomu závěru nebo důsledku. To je škoda. (10.11.2013)

Ambiciozní projekt je nepovedenou karikaturou svého záměru, i když druhá část cyklu nevyznívá tak beznadějně jako první. Vše uvozují Sedláčkova slova, podle kterých Beneš měl být údajně slabou osobou. Bolestným překvapením jsou i Kosatíkovy scénáře, které jsou ve své jednoznačné většině hluboko pod úroveň jeho knih. (19.12.2013)