Rozbitý svět

Nebudu spekulovat nad tím, na kolik Rozbitý svět vybočuje z představ o podobě sociálního dramatu a kolika prvky ho překračuje. Spíš napíšu, že tohle drama z městské periferie mě emočně zasáhlo do černého. Těm postavám jsem jejich konflikty, motivace a krize věřil a herci mě bez výjimky přesvědčili o svých vysokých kvalitách. Eloise Laurence je talent, který by bylo velká škoda nevyužít, doufám, že ji ještě v pár snímcích uvidím i v dospělém věku. S označením melodramatu bych nesouhlasil, tohle nejsou lacině ždímané emoce, Rufus Norris mě svou nápaditou režií, kdy chytře využívá flashbacky a dávkuje informace, přesvědčil o tom, že stojí za to sledovat jeho další tvorbu. Celkový dojem: 90 %. (21.02.2018)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Takový zvláštní divnofilm, který kombinuje žánry jak na běžícím páse, tragiku střídá komedií, nevíte, jestli se smát, nebo brečet, komedii střídá romantikou, romantiku dramatem. Je to film o jednom sousedství tří domů, kde se propletou osudy lidí tak zvláštním způsobem. Malá holka, která má svůj přímý, nezkažený a naivní pohled na svět, mentálně zaostalý mladík, který se během 14 dnů stane největším smolařem na světě, a okolo nic se roztočí epizody života. (11.09.2022)

Velice srdceryvná prohlídka jednou anglickou čtvrtí, ve které na sebe lidi snad problémy přitahují. Broken je takový malý snímek, který po tažení na festivalových kláních lehce zapadne, ovšem byla by to rozhodně škoda. Fascinuje mě, jak citlivě dokázal zcela neznámý Rufus Norris s grácií sobě vlastní (fantastické přelety kamerou) natočit nevyumělkované dílo, které zkrátka empatického člověka zasáhne, aniž by k tomu potřebovalo osvědčené prvky červené knihovny. Ani náhodou, Tim Roth a Eloise Laurence vás dokáží přesvědčit o tom, že i během chvíle se vám může rozbít celý svět...90% (09.08.2014)

Čekala jsem typickou festivalovou sračku, která se ze všech sil pokouší o šokantnost a používá k tomu témata, terče a prostředky, které byly šokující naposled někdy v druhé polovině devatenáctého století (možná), a dostala jsem o řád lepší Juno. Asi se v budoucnu přece jen přenesu přes riziko, že na mě z žánru sociálního realismu vykoukne něco podobného Fish Tanku, a zase se k jeho sledování opatrně vrátím. (31.07.2014)