Smrt v labyrintu

[AFF 2014] Objektívne skôr 3*, ale tento síce nepríliš nápaditý, avšak zjavne Hitchockovým dielom inšpirovaný, dobre obsadený a o ráz gréckych dovolenkových destinácií obohatený thriller, ktorý sa dejovo kľukatí podobne, ako cesty na kopcoch Kréty mi je sympatický. Bavilo ma sledovať to navodzovanie myšlienkových pochodov à la "Kto bude teraz podozrivý, kam povedie stopa a ako to celé dopadne?". Ako programová výplň, kedy som si konečne mohol vydýchnuť od inteligenčne náročných filmov, statických drám a drsných brutalitiek, ktoré tvorili veľkú časť zostavy festivalu, skvelé. 75% (01.07.2014)

Opravdu je to strašná nuda. Táhne se jako nekonečná šňůra dialogů, které jsou neoriginální, nudné a vlastně nic neříkající. Samozřejmě že Řecké prostředí filmu svědčí, ale to je tak asi to jediné, co se na něm dá ocenit. Někteří zde vyzdvihují závěrečnou půlhodinu, já bych řekl, že ta zajistila filmu alespoň trošku koukatelnosti, jelikož pokud by film pokračoval ve svém původním tempu, tak se obávám že by většina diváků po hodině usnula, někteří určitě i dříve. (13.12.2015)

Smrt v labyrintu nabízí dramatický příběh o temné minulosti, touze po bohatství a zlu skrytém pod závojem krásy. Jenomže té krásy a opravdu povedené stylizace prosluněného Řecka je zde tolik, že pod tím vším úplně zanikne příběh samotný. Nakonec se tedy spíš díváme na líbivá městečka, líbivé herce s líbivým oblečením no a všechno je to takové...pěkné. Krom toho ale taky zapomenutelné. (19.07.2017)

Podvodníček, podvodník a jeho žena. U trojúhelníku spojeného mamonem i nákloností jsem si užíval slibně rozdané thrillerové karty, řecké scenérie i postupné pustnutí Mortensena, který vinen svých všech vin dál jen kupil zločin na zločin. Zavlažován whisky a produkujíc ve velkém cigaretový popel však došel ke konci, kdy se po běhání v istanbulských uličkách objevil popel i na místě, kde míval klobouk a celá ta anabáze hříchu se dostala na úroveň pomíjivosti.. (24.06.2021)

Není to jen hlavní hereckou trojicí, že přihodím o jednu hvězdu navíc, ale i tím, že z nás Hossein Amini nedělá loutky s prázdnou hlavou, ale nechal nám tady prostor pro naší představivost, potažmo i pro naše rozhodování, co se týká našich sympatií k protagonistům. Já jsem se skutečně párkrát ocitla v situaci, kdy jsem byla na rozpacích, zda je mám přijmout, takové jací jsou a mít dokonce mé sympatie a nebo nasadit odsuzující vlnu emocí. Abych řekla pravdu, tak tohle přelévání ambivalentních pocitů mně zůstalo až do konce a toho si cením. I ta málomluvnost všech zúčastněných měla něco do sebe, protože tak zůstalo možná mnohé nevyřčené, ale přesto odhalené. Někdy méně znamená více a tohle známé rčení bych v tomhle případě ráda uplatnila. Posledních pět minut jsem sice musela zamhouřit jedno oko, ale i tak je to film, který stojí za to vidět i když zřejmě brzy zapadne v té změti tisíců dalších thrillerů. 75% (01.10.2014)