Režie:
Wes AndersonScénář:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Ralph Fiennes, F. Murray Abraham, Mathieu Amalric, Adrien Brody, Willem Dafoe, Jeff Goldblum, Harvey Keitel, Jude Law, Bill Murray, Edward Norton (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Pan Gustave (Ralph Fiennes) je legendou mezi hotelovými zaměstnanci. V bezčasí mezi dvěma světovými válkami, v bohem zapomenuté zemi, kde toho nepříliš funguje, je luxusní Grandhotel Budapešť oázou spolehlivosti, již zosobňuje právě tento šéf hotelového personálu. Přání svých hostů plní pan Gustave, ještě než jsou vyřčena, a většinu z nich navíc zcela nezištně miluje, a to i ve fyzickém slova smyslu. Když mu jedna taková vděčná zákaznice odkáže mimořádně vzácný obraz a vzápětí navěky zavře oči (ne zcela dobrovolně), nejenže náhle závratně zbohatne, ale navíc se stane trnem v oku naštvaných pozůstalých, terčem nájemného vraha a hračkou v rukou místní policie. Ve všech těchto nevděčných rolích mu pomáhá obstát jeho osobní šarm a mladý pikolík Zero Moustafa (Tony Revolori), z něhož chce vychovat svého nástupce. (Cinemart)
(více)Videa (15)
Recenze (1 439)
Svérázný, barevný, někdy trochu nebezpečný, ale po všech stránkách podmanivý svět, ze kterého se vám nebude chtít vynořit zpět... Po prvním zhlédnutí musím konstatovat, že hračičkovství Wese Andersona bombarduje smysly i mozek v takovém tempu, že rotující kolečka v hlavě mají co dělat, aby vše stíhala. A stejně nestíhají. Druhou projekci tak mám nevyhnutelně v plánu. Ale nejen kvůli tomu, abych pochytil co nejvíce detailů, prostě jen tak, pro radost... Ta precizně dávkovaná směs humoru, laskavosti, absurdity, temných tónů a přímo neskutečné výpravy je totiž hlavně úžasně příjemným důkazem, že nejlepší na příbězích je jejich vyprávění. ()
Přiznám se bez mučení neznám tvorbu režiséra tohoto filmu. Nevěděl jsem co od toho čekat. prostě čas od času vyrazím na nějaký film úplně naslepo, ale v tomto případě jsem celkem spokojen. Neříkám, že by mě to nějak chytlo a nepustilo, to zase ne, ale vzhledem k tomu, že jsem dle obsahu uvedeného tady čekal spíš něco komornějšího, tak mě překvapil ten místy kapku drsnější a nekompromisnější humor. Takže nakonec je to celkem zábavnej úlet. Pravda rozjezd je trochu pomalejší, ale pak mě to začalo docela bavit, asi i proto, že některý hlášky a situace byli dobře absurdní. Asi nejvíc mě dostal týpek převážející mrtvou kočku v pytli v tramvaji nebo ten útěk z věznice byl taky správně trhlej. Takže takhle nezdá se mi, že by to obsahově bylo nějak geniální, ale svůj účel pobavit se u toho to splní. Jsem rád, že jsem si tentokrát po dvou odpadech v Atlasu trochu spravil chuť a nebylo to tak do třetice všeho zlýho, takže se nemusím pranýřovat za to, že jsem tam zase lezl. Tohle vidím v klidu na lepší tři hvězdice a celkem pohodových 65% ()
Hodně figurek, žádná postava. Hodně vypravěčů, žádné vyprávění. Hodně pohybu, žádný směr. Anderson opět ve velkém stylu balancuje nad propastí samoúčelného blbnutí. Designem jednotlivých prostředí a období (červenofialové art deco ve 20. letech, šedorůžová během nacistické éry, oranžovo-zelená v 60. letech), geometrickým perfekcionismem v řešení mizanscény nebo rukodělně působícími triky jde o neuvěřitelně zábavné skloubení poetiky klasických grotesek a Mélièsových výpravnějších filmů. (Detailem pro fajnšmekry je skutečnost, že každá éra byla natáčena v jiném poměru stran: 1.85:1 pro přítomnost, 2.35:1 pro 60. léta, akademický formát pro 30. léta.) Nesouhlasím ale s tím, že Anderson dospěl a v pestrobarevném balení nám předkládá smutný a melancholický film. Jakékoli snahy o vážnost, ať ve vztahu k postavám nebo k tématu války a zašlých časů, selhávají. Válečný rámec, nostalgický nádech a několikanásobné přepsání dějin střední Evropy slouží hlavně jako alibi pro pestrobarevné blbnutí. Zweig je přítomný víceméně jen díky matrjoškové struktuře vyprávění, jejíž zřídkavé zohledňování v průběhu filmu přitom vyvolává otázku, kterou jsem si přes touhu nechat se volně unášet Andersonovou imaginací musel klást opakovaně – „K čemu?“ Dle principu „proč dělat věci jednoduše, když to jde složitě“ je ve filmu rozvedena celá řada prototypických situací, které bychom v jejich nevyumělkované a příběhu lépe sloužící podobě nalezli v klasických útěkářských a caper filmech. Čistě povrchová je pak přiznaná inspirace Hitchcockovými thrillery (pronásledování nevinného) nebo Lubitschovými screwball komediemi z obskurních evropských zemí (hlavně Fiennesova postava a její přístup k ženám, bohužel nikoli "ostrovtipnost" dialogů, jejichž humor zde naopak často spočívá v sázce na jistotu v podobě dobře načasovaného vulgarismu). Záměrná vykonstruovanost situací přitom nachází odezvu jenom v jednání postav, které respektují přísná pravidla a nikdy nechodí v diagonálních liniích, čím se kruh elegantně uzavírá, neboť vykonstruovaný svět dává své neživosti smysl prostřednictvím umělých figurek. Obdivuji preciznost, s jakou Anderson své světy buduje, baví mě bezchybný komediální timing většiny herců, ale hlubší smysl, větší hloubku a vypravěčskou nápaditost v tom prostě nenacházím. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Arbiter ()
Wes je hračička, ale to vám asi nesděluji žádnou novinku. Pokud bych měl jmenovat jednoho jediného režiséra, který na první pohled a bez jakýchkoliv pochyb točí s nezměrnou, neutuchající láskou ke svému řemeslu, byla by řeč právě o Andersonovi. Neskutečně roztomilý, nápaditý snímek. A navíc to má jeden z nejparádnějších filmových plakátů ever - do obýváku jak dělaný. ()
Musím říct, že jsem lehce zklamána. Asi jsem čekala o trochu více. Vizuál je vymazlený, kamera opět precizní a vždy dokonale vyrovnaná a symetrická, postavičky groteskní a hudba lahodná. Od samotného příběhu jsem však čekala o něco více. Možná větší hloubku nebo propracovanost. Děj mi přišel takový... prázdnější oproti Moonrise Kingdom, které se mi tedy líbilo mnohem více. Ale... to je věc názoru. Pro mě v tomto případě výrazně zvítězila forma nad obsahem. Ale herci se vyřádili, stejně jako četní pracovníci "art department.":) ()
Galerie (148)
Zajímavosti (42)
- Wes Anderson bol výrazne inšpirovaný dielom rakúskeho spisovateľa Stefana Zweiga, ale aj krajinami strednej Európy. „Keď sme dokončili základné body scenára, pustili sme sa do cestovania. Všímali sme si najmä architektúru, ale počúvali sme aj príbehy ľudí, ktorých sme stretli. Vo filme sa tak na mnohých miestach odrážajú inšpirácie, ktoré sme nazbierali v Českej republike, Maďarsku, Poľsku, Rakúsku či Nemecku," uviedol režisér. (kacer4)
- Během natáčení jezdil štáb jíst do Polska, kvůli levnějším potravinám. (morgos)
- Natáčanie začalo v januári 2013 v Nemecku, konkrétne v okolí miest Görlitz a Berlín. (kecuwant)
Reklama