CBGB: Kolébka punku

A. Rickman v roli H. Kristala, newyorkského kmotra punku a undergroudové hudby ve vtipném a svěžím snímku plného hvězd jak hereckých tak i jejich rolí. Talking Heads, Ramones, The Police, Blondie nebo Stooges. Takhle to jednou všechno začalo. R. Grint jako člen punkových Dead Boys, M. Akerman jako Debbie z Blondie nebo J. Galecki jako manažer Television. Snímek je protkaný animovanými prostřihy do okýnek komiksu a než jsem pochopil, že se vlastně jedná o styl používaný v časopisu Punk, nemohl jsem tomu přijít na chuť a působilo to na mě rušivým dojmem. Horší 4. (09.01.2015)

Dostat to do rukou někdo schopnější, tak bych se posral blahem, takhle je to jen lehký a dost neautentický průměr a hlavní roli hraje odporný Troška nebo jeho odporné US dvojče!!!! PS: Takovouhle muziku už dnes nikdo neumí, byl to asi poslední velkej hudební boom ve světě, ta dnešní hudba se nedá poslouchat, jsem buď moc starej a nebo tady už všechno bylo, nic nového není a nebude, jdu si pustit Wolfganga... PPS: Pokud Kristal byl něco takovýho, jak to tady zahrál ten vocas, tak to byl hroznej a neschopnej kokot. (26.08.2015)

Tak to je opravdu pouze pro undergroundové nadšence. Celý film je natočen jako pocta Hillimu Kristalovi, ale bez nějaké dějové roviny. Do toho vstupuje snaha, udělat to vtipné, v podobě komixových časopisů, což bylo asi nejhorší. Byla jsem zvědavá na Ashley Green, ale její výkon byl mizerný. Alan Rickman proplouvá filmem, tak jako vždy suverénně a Rupert Grint měl fakt dobrej ohoz. Být fanda do punku, tak se mi to i líbilo. (11.10.2014)

Nesourodá směs různých historek o tom, jak která kapela začínala v CBGB. Film je tak nějak bez děje, prostě si plyne a najednou skončí. Chybí tomu nějaké výraznější scény a bohužel od průměru to nezachrání ani výborný Alan Rickman. Na jedno shlédnutí se to dá, ale pochybuju, že bych to potřeboval vidět znovu (04.01.2014)

Podobnost s výbornými Good Vibrations je veliká, ale narozdíl od strhujícího příběhu Terri Hooleyho jsou osudy Hillyho Kristala bez zápletky a hlavně bez zápalu. Spíše jde o komediální přehlídku hudebních celebrit při jejich začátcích, kdy občas někdo šlápne do psího hovna a Hillymu je všechno tak nějak volný. I přes hodně svižnou formu je poslední třetina docela nudná a zachraňuje ji jen neustálá přítomnost poctivého punku. (18.12.2013)