CBGB: Kolébka punku

Podobnost s výbornými Good Vibrations je veliká, ale narozdíl od strhujícího příběhu Terri Hooleyho jsou osudy Hillyho Kristala bez zápletky a hlavně bez zápalu. Spíše jde o komediální přehlídku hudebních celebrit při jejich začátcích, kdy občas někdo šlápne do psího hovna a Hillymu je všechno tak nějak volný. I přes hodně svižnou formu je poslední třetina docela nudná a zachraňuje ji jen neustálá přítomnost poctivého punku. (18.12.2013)

Prečítal som asi sto strán punkovej čítanky "Zab mě, prosím!", mám doma skoro komplet Ramones, niečo málo fajného od milovaného Iggyho aj ešte menej od ešte milovanejšej Patty, po rôznych výberovkách porozhadzované to najpopulárnejšie z tej éry a chystám sa naplno ponoriť do Police (keďže mi s tým moji postarší kamaráti z oboch strán Atlantiku nedajú pokoj už roky a ich chválospevy na adresu Stinga a spol. - a ťažkanie si na moje ignorantstvo - inak neodrazím). Tým pádom sa cítim byť jedným z najpovolanejších vyhlásiť na adresu tohto filmu: ÁNO, PRESNE TAK TO VTEDY BOLO, nech sa vám to zdá akokoľvek neuveriteľné! A je úplne jedno, či ten kamión prevrátili alebo sa s ním len zasekli pod mostom (a tak ďalej) ... A je to vlastne úplne jedno celé aké to je. Ten film prekračuje hranice žánru či scény, ten film je ódou na všetko, čo tvorí jadro toho, čo môžme bez obáv, že budeme zbytočne kategorizovať, nazvať rock and rollom! Fucking rock a fucking rollom. Užil som si to a idem doháňať resty (počnúc povinnou literatúrou... povinná literatúra a punk rock... no nejebe mi?!). (09.03.2018)

... a tak se mi potvrdilo, že punkáči jsou fakt echt hnusný kekelníci. Nikdy jsem neposlouchal Stinga nebo Iggyho, takže asi ani nezhodnotím, jak se tomu má s věrohodností reálií, ale to jak vyobrazili ten klub, ty záchodky a jak tam byli zaměstnaný bezdomovci a feťáci, to ve mě zanechalo určitý dojem. Není to asi něco, co bych musel vidět znovu, ale rozhodně to za vidění stojí. (03.07.2015)

CBGB je jasná pocta tomuhle punkovému inkubátoru a jeho protagonistům. Film je plný zápalu pro příběh a pomalu mytologickou historii tohohle klubu. Narvaný alespoň štěky čehokoli, co se daného místa týkalo. Avšak filmařsky je to takový vlhký kapřík, co se mrská v rukách a filmař ho nějak nezvládá utopit. Příběh dost jak kvalitou, tak přehledností. A tohle nezachrání ani "Snape s Ronem" (Rickman, Grint), či "Leonard" (Galecki). A mnozí další herci jakožto punkové hvězdy (Debbie Harry, Lou Reed, Sting, Ramones - zejména Joe,...) jsou skvělí, ale v důsledku trpí filmem samotným. Takže jako filmu CBGB nemohu dát lépe jak za 3 hvězdy. A to je i tak na hraně. Ale jako obložené míse pamlsků pro fanoušků téhle "scény" či doby nemůžu dát nějakou hvězdičkovou nálepku. Viděl jsi - super, neviděl jsi - koukej to dohnat! Je to totiž skvělá kompilace. (07.08.2014)

Ano, tohle dílko má skoro všechny filmařské neduhy, které člověka napadnou. Mnohdy vypravěčsky křečovitý, jakoby to byl nějaký „famácký“ pokus nějakého nepozorného studenta, timing scén s jakýmsi komickým potenciálem zpackaný a i ten zamýšlený humor se v nich kolikrát ztratí. Jenže co Randall Miller ztratil na talentu, to nahrazuje nadšením pro věc. Z toho filmu je prostě jasně cejtit ta upřímná láska k rockové muzice, ten nezakrývaný obdiv ke klasikům, kteří se tu mihnou (Ramones, Talking Heads, The Police, Patti Smith, Blondie, Iggy Pop atd.) a respekt ke „kmotrovi punku“ Hillymu Kristalovi, kterého se sympatickou ležérností ztvárnil Alan Rickman. Někdy mi i jenom tohle stačí, aby mi ten film přirostl k srdci a byl mi sympatický, i navzdory těm tvůrčím „mouchám“ (tady spíše pěkně vypaseným „masařkám“), kterých je film plný. 3 nebo 4 hvězdičky? V tomhle případě irelevantní. (28.01.2014)