Blbec k večeři

Francouzská komedie není nutně mým oblíbeným žánrem, ale musím uznat, že v tomhle případě jsem se bavil tím, jak se povedlo celý film zahrát, a to díky vybraným hercům, ale bavil jsem se i díky chytrému scénáři, který není hloupý a který vás dokáže strhnout. Na první pohled jednoduché, na druhý nesmírně zábavné. (13.07.2017)

Brilantní konverzačka starého střihu. Žádná velká akce, prostě výtečný scénář, analyzující na příběhu několika jedinců samu podstatu lidské blbosti, fantastický Jacque Villeret, jehož Pignon je ódou na blbost a zároveň živoucím důkazem, že dobré srdce může dřímat i pod neobyčejně přitroublou slupkou (katarze jeho postavy je sehraná jako jedna velká symfonie – jak "málo" někdy stačí, aby celý film dostal další rozměr) a i ostatní ensemble svědčí o tom, že francouzská škola inteligentní komedie ještě úplně nevychladla. Pokud máte dobré herce a silný scénář (není náhodou Blbec k večeři původně divadlení hra?), vejde se geniální komedie vpodstatě do jednoho exteréru a nikoho ani nenapadne, že by byla jakkoli šizená... Inu, Francis Veber je zkrátka pamětník, který řemeslo nezapomíná... (29.01.2004)

Tak konečně jsem se na Blbce dostal... Lidi, to je senzace! Opravdu neskutečná komedie, která - ačkoliv plná blbů - je zároveň neskutečně inteligentní. Veber nejen že napsal výborný scénář odehrávající se prakticky v jednom bytě, ale také ho bezkonkurenčně natočil, čímž mě několikrát dohnal k slzám. Smíchu. "Blbec" je zkrátka malý, ale zároveň ohromný film - jeden z nejvtipnějších zážitků poslední doby.__P.S. Nelituji ani toho, že jsem si ho pustil s dabingem - pánové Preiss s Postráneckým nemají chybu, zrovna tak úvodní píseň Jiřího Dědečka.__P.P.S. Mám se dívat na ten USA remake? Znám z něj zatím jen (dobrý) soundtrack a přemýšlím, jestli by to tak nemělo zůstat.__P.P.P.S. Mělo. (09.04.2011)

"To je ale blbec!" Je zajímavé, že nejlepší film Francise Vebera, je částečně vedle od mistrova stylu. Veber totiž ve většině svých předchozích komedií (ne všech!) vždy do děje přimíchal nějaké špióny nebo kriminálníky (však také napsal Strach nad městem a Nelítostný souboj s Lino Venturou). Blbec spíše připomíná Neila Simona, nejen tím, že se jedná o adaptaci divadelní hry. Na druhou stranu ty omyly a trapasy, do kterých se Francois Pignon zamotává jsou typicky veberovské. Hlavní hrdinové u Vebera se většinou jmenují Francois Pignon nebo Francois Perrin a vypadá to, že ztělesňují stejný prototyp smolaře. Jenže ačkoli se to nezdá, je mezi nimi přeci jen rozdíl. Perrin je vždy buď svobodný nebo šťastně ženatý a jeho patálie spíš vždy vznikají spíš z roztržitosti. Oproti tomu Pignon je vždycky po ztrátě partnerky a vlastně nemá rád sám sebe. Ale teď k Blbcovi. Říkat, že je podle i u nás úspěšné Veberovy čtvrté divadelní hry, je nošením dříví do lesa. Nicméně se o ní trochu zmíním. Na jejím úspěchu a inscenování mají podíl dva muži, o kterých se to moc neví. Prvním je kupodivu Jean-Paul Belmondo. Hra se mu natolik zalíbila, že jí s inscenací Feydauova Dámského krejčího vyklidil pole z vlastního divadla. Druhým je Pierre Mondy, i u nás známý herec (seržant Choudard v Sedmé rotě), který je ovšem také vyhlášený a kvalitní divadelní režisér. S Veberovou látkou se nesetkal poprvé, jeho hru Jak unést dámu dokonce zfilmoval. Právě Belmondo s Mondym dostali geniální nápad obsadit Jacquese Villereta jako Francoise Pignona. Pro Villereta byl stavitel maket ze sirek životní rolí. Roli Brochanta hrál na jevišti nejdřív Claude Brasseur, pak Michel Roux. Po famózním úspěchu byla filmová adaptace nasnadě. Pignonem měl být samozřejmě Villeret, ale Brochantem Gérard Depardieu. Nakonec je to Thierry Lhermitte a je to moc dobře. Stejně tak se povedo i obsazení vedlejších rolí: Daniel Prévost je jako Cheval ve větší formě jak za mlada a Catherine Frot v roli Marléne Malé je také dobrá. Američané plánovali remake ve Veberově režii a Robertem Benignim jako Pignonem. No to uvízlo na mrtvém bodě, každopádně už existuje indický remake. Pochvala za český dabing! "A pak ať zapěje vůl volů, ach, kdeže lonšt blbci jsou..." (19.05.2007)

Kde blb, tam nebezpečno. Jan Werich. O pravdivosti těchto slov se na vlastní kůži přesvědčí arogantní nakladatel Pierre Brochant, který si díky své samolibosti ani na vteřinu nepřipustí, že by se tím blbcem mohl velmi lehce stát on sám. Francois Pignon totiž vymyslí a okamžitě realizuje i to, co by někoho jiného ani nenapadlo. Zdařilá komedie se značnou dávkou škodolibostí a jízlivosti. (12.01.2016)