Metallica: Through the Never

Ačkoliv už hodně dlouho Metallica nevydává dobrý alba a za legendární se dá považovat jen vše před Black Album, i tak je tohle nářez, přestože je to jen lehce vyladěnej záznam z koncertu prostříhanej jakýmsi příběhem. Jeho podbarvení hudbou z koncertu je dobrej nápad a vždycky jsem si přál aby někdo něco takovýho natočil. Celý vystoupení Metallicy je super a klasicky megalomansky provedený ať už zboření sochy Doris nebo elektrický křeslo při Ride the Lightning, musí se jim uznat že show umí udělat. Plus taky za to že se ve filmu objevujou spíš starší songy a z novejch hlavně ty lepší. Někdy si to dám znova. (12.01.2014)

Před dávnými časy, v naší Galaxii, žil jeden mladík, který prošel zajímavým hudebním vývojem. Přes normalizační cajdáky typu Holky z naší školky či Profesor Indigo, začal s nastupující pubertou čím dál více tíhnout k tvrdší hudbě. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, přes tehdy populární domácí rockové či metalové skupiny (Kern, Arakain, Titanic, později třeba Törr), dospěl k proslulým zahraničním kapelám - Metallica, Sepultura, později drsné deathmetalové grupy jako např. Napalm Death, Obituary, Suffocation, Cannibal Corpse, aby následně v druhé polovině devadesátých let, okouzlen světem filmu, začal koketovat nejprve s orchestrální filmovou hudbou a poté s hudbou klasickou. Přestože je dnes po hudební stránce úplně někde jinde než před čtvrt stoletím, s lehkou nostalgií vzpomíná na dobu, kdy se škádlil s přáteli depešáky, neboť mezi metalisty a depešáky panovala svého času stejná rivalita, jako mezi fotbalovými příznivci Sparty a Slavie. Nechal si tehdy narůst dlouhé, opravdu dlouhé vlasy (až po prdel), i v největším letním parnu nosil černé kalhoty, černé tričko a černý kožený křivák, protože správný metloš by se do jiného vohozu prostě neobléknul! Trvalé následky v podobě nebezpečně řídnoucí kštice mu nyní nezbývá než přehlížet, každý si přece musel projít nějakou formou puberty. Ale přestože je onen mladík dnes mužem v nejlepších letech (čti: osmatřicetiletý stařec) a primárně poslouchá zcela jinou hudbu, nenechal si ujít možnost vrátit se o více než dvacet let nazpět v čase a vyrazil do kina na 3D film Metallica: Through the Never. A udělal moc dobře, neboť kvarteto amerických heavymetalových mágů řádilo jako zamlada! Jediné co se mu příliš nezamlouvalo, byla násilně naroubovaná dějová linka se zfetovaným Dane DeHaanem, naštěstí nezabírala víc než cca čtvrtinu stopáže. A zbytek, zbytek byl čirou ódou na metal, na Metallicu, legendu mezi legendami! Verdikt: chvilkového návratu do svého mládí rozhodně nelituje. A 3D koncert Metallicy doporučuje i Vám! (12.05.2014)

Pokud bych to měl brát jako koncert, tak 90 minut je trapná stopáž. To zklamalo. Zvukově velmi nabité elektřinou až z toho trochu bolí hlava. Jinak ovšem zajímavá zkušenost. Metallica je pro mne obyčejnou popovou kapelou, kterou si občas poslechnu, nic víc. Dělají své řemeslo pro masy a asi i dobře. V tomto slova smyslu mne koncert docela příjemně pobavil. 70% (03.03.2019)

Myšlienka veľmi dobrá, chýbala mi tam ale atmosféra. Napätie sa nestriedalo, naopak skladby hrané v úrovni "tlačíme na pílu" dodávali filmu fádnosť. "Dejová" linka sa mi páčila, na tomto však strácala. A zároveň škoda, že hudobníci z Metallicy nie sú dobrí herci. Neveril som im, že skutočne hrajú koncert. Pôsobilo to strašne umelo a nasilu. (13.06.2014)