Láska je láska

Maloměsto a dvě dívky z nichž každá je naprosto jiná. Jedna se uzavírá do sebe, ve škole se drží stranou, hodně přemýšlí. Možná zoufalý nedostatek kamarádů ji vede k tomu, že si píše deník a právě jemu se svěřuje se svou láskou, která nemá naději dojít naplnění. Každá věta v něm je plná touhy a obdivu.... k NÍ. Na druhé straně dívka, unuděná společností ve které žije, zoufale zabíjející dlouhé večery na večírcích a s klukem ke kterému nic necítí, jen prostě ví, že na rande se chodí a je to cool. Je jedno jestli tu touží dívka po chlapci nebo po dívce. Homosexualita je tu podána bez podbízivosti a lacinosti zvýšit sledovanost filmu. A tak onu obdivovanou, temperamentní a kluky obletovanou holku nešokuje, že se zamilovala do dívky, ale to, že touží být s šedivou myškou, kterou nikdo nepozve na večírek a která nikoho nezajímá. (22.03.2006)

Typicky severským spôsobom natočená a divácky pútavá romantická dráma na tému homosexuality. Je tu zo všetkého rožka troška - smutné, naturálne, no miestami i príjemne humorne ladené. A niektoré scény dokonca zabrnkali aj na emotívnu strunu. Hlavne svojou nefalšovanou prirodzenosťou a úprimným citovým vyznením oboch hlavných hrdiniek. Veľká spokojnosť. 80/100 (28.05.2017)

Jeden z prvých teen filmov, ktoré na mňa zapôsobili maximálne úprimne. Je myslím umenie, ak dokáže tvorca postavami, do ktorých koží sa nedokážeme na sto pro vcítiť, pretože jednoducho sme väčšina heterosexuáli, vzbudiť empatiu. Láska je láska bol taktiež aj jedným z prvých filmov, ktorý ma kedysi nasmeroval v oblasti kinematografie na sever. Ale kľudne by som v Škandinávii aj žil. (06.10.2014)

Americká kinematografie se leckdy snaží o naprostou upřímnost, ale nakonec z toho vychází dosti falešně. Narozdíl od ní ta evropská se netváří nijak, přesto vypadá naprosto skutečně. A to je právě příklad tohohle skvělého filmu. Téma dospívání, teenagerovského věku se dá spláchnout pubertální komedií, dá se vložit do komorního dramatu, ale snad prvně jsem ho viděl z tak otevřeného, dalo by se říct až skoro dokumentárního pohledu. Švédský styl, ta severská chladnost je příběhu vlastní. Nic není zabalováno do třpytivého pozlátka tak, aby divák bral vše s rezervou. Život taky nikdo do ničeho nebalí, takže tady máte upřímný pohled do duší dospívajících dětí, pohled na cestu po které kráčí a občas si na rozcestích nevědí rady. Herecké výkony jsou naprosto reálné, jak u hlavních hrdinů, tak i u rodičů, učitelů i u toho malého chlapce, jenž mamince jedné z hlavních hrdinek položí takovou zvláštní otázku. Další devizou je skvělá hudba, taková co k filmu naprosto pasuje. Myslím, že symfonická skladba by v nastínění světa mladých asi zabrala stejně, jako krasobruslařka v brance hokejového týmu. Punkové a rockové melodie pro tuhle generaci sedí mnohem víc. A hlavně, pocity, skutečná hra pocitů, nevyumělkované lidské stavy, které má divák tu možnost na obrazovce sledovat. Těch 5ti hvězdiček nelituju. I když film má pár slabších míst, absolutně je válcují ta ostatní. (30.08.2004)

Suverénní rebelka Elin, outsiderská introvertka Agnes. Společně v tomhle ospalém městečku, do kterého se jedna přistěhovala a druhá se v něm permanentně nudí, našly svou první zakázanou lásku. Začalo to pusou z hecu, skončilo přešlapováním na toaletě, před kterou se shlukuje půlka školy, která se raduje, že se v tomhle Fucking Åmålu zase konečně něco děje. Dospívání je otravná fuška i podle pánů ze Švédska, kteří toho času poměrně nesměle upozorňovali na problémy homosexuálů a jejich opovržení ze strany společnosti. Divák nebude zase tolik donucený se nad tématem zamyslet, určitě si ovšem užije poměrně sympatickou atmosféru, otázky křehkého dospívání bez přikrášlování a hlavně herecké výkony v čele od Alexandry Dahlstöm a Rebecky Liljeberg. Upřímné, severské, jiné.. (05.07.2016)