Láska je láska

Americká kinematografie se leckdy snaží o naprostou upřímnost, ale nakonec z toho vychází dosti falešně. Narozdíl od ní ta evropská se netváří nijak, přesto vypadá naprosto skutečně. A to je právě příklad tohohle skvělého filmu. Téma dospívání, teenagerovského věku se dá spláchnout pubertální komedií, dá se vložit do komorního dramatu, ale snad prvně jsem ho viděl z tak otevřeného, dalo by se říct až skoro dokumentárního pohledu. Švédský styl, ta severská chladnost je příběhu vlastní. Nic není zabalováno do třpytivého pozlátka tak, aby divák bral vše s rezervou. Život taky nikdo do ničeho nebalí, takže tady máte upřímný pohled do duší dospívajících dětí, pohled na cestu po které kráčí a občas si na rozcestích nevědí rady. Herecké výkony jsou naprosto reálné, jak u hlavních hrdinů, tak i u rodičů, učitelů i u toho malého chlapce, jenž mamince jedné z hlavních hrdinek položí takovou zvláštní otázku. Další devizou je skvělá hudba, taková co k filmu naprosto pasuje. Myslím, že symfonická skladba by v nastínění světa mladých asi zabrala stejně, jako krasobruslařka v brance hokejového týmu. Punkové a rockové melodie pro tuhle generaci sedí mnohem víc. A hlavně, pocity, skutečná hra pocitů, nevyumělkované lidské stavy, které má divák tu možnost na obrazovce sledovat. Těch 5ti hvězdiček nelituju. I když film má pár slabších míst, absolutně je válcují ta ostatní. (30.08.2004)

Podle mě přeceňované. To, že je nějaký film ze severské produkce, je nízkorozpočtový a jakoby komorní, automaticky neznamená, že bude mít nějakou výpovědní či jinou hodnotu. Nejen, že nejde nijak do hloubky, ale je tak mělký, že se nestihnete s žádnou z velmi nesympatických postav (a v tom nejvíce vynikaly hlavní hrdinky, kterým bych dala normálně pár facek) ztotožnit (a vůbec nejde o to, jaké jste orientace), ale ani si je oblíbit či je (aspoň v něčem) pochopit. Citové zmatení patřící k pubertě je mnohem lépe vystiženo v jiných filmech, popř. seriálech. Scénář se bortí a nemá (zřejmě) žádoucí účinek, a dialogy jsou prázdné, takže jsem nakonec hrdinkám vůbec jejich "vztah" a cit vůči té druhé nevěřila, a nechápala jsem, odkud přišel. Film navíc nudí, a dívat se na to, jak se rodiče urputně podbízejí své frackovité dceři, je pro mne, vychované k respektu k rodičům (protože to, co předvádí Agnes, není jen taková ta "obyčejná chvilková teen rebelie", to je fakt rozpatlanost nejhrubšího zrna), utrpením. Budu se opakovat, ale opět nechápu většinové hodnocení. (31.10.2013)

Jedna z vyjjímek, kdy český název nesouvisející s původním je skvěle vybrán. I když nevím, co bylo dřív, jestli písnička Lucie Bílé, nebo název filmu. Velmi zajímavé nahlédnutí do zmatků v životě -náctiletelých ve Švédsku, které jsou patrně dost universální. Trošku z mého pohledu je nevěrohodné, že by holky, které samy ještě nemají ve svém vztahu jasno a prakticky spolu ještě ani nezačaly "chodit" a ještě v tomto věku byly donuceny k veřejnému "coming out-u". (14.09.2008)

Film ze školního prostředí hraje do not mýmu uvažování o ideálním filmu. Pohádka jak k sobě dvě na první pohled protikladný středoškolačky Elin a Agnes najdou cestu posazený do reality pocitů a jednání ostatních (spolužáci, přátelé, rodiče). Začíná to pěkně nechtěnou oslavou narozenin a končí to odvážným gestem vůči světu. Úžasná realistická kamera, dobře zvolená hudba, příběh, dialogy, vývoj postav vztahů, úžasný herecký výkony. Do tohoto filmu sem se zamiloval. (03.02.2007)

Před těmi již téměř dvaceti lety musel být snímek trochu překvapivější, musel mít trochu větší dopad na diváka, ale v dnešní době, kdy alespoň mě přijde jakýkoli vztah mezi stejným pohlavím normální, je to spíš takový film na pohodu o tom, že najít cestu, jak dospět, je možné různými způsoby. Dvěma děvčatům fungoval tenhle. (12.12.2016)