Lilja

Syrové drama z postkomunistického sektoru. Silný příběh, který vás svou krutostí dostane a zničí vám idee a sny. Nebo vás možná potěší tím, že máte to štěstí a nežijete tam. Myslím si, že Moodysson je dostatečně zručný režisér a opět se dokázal vyhnout citovému ždímání, přinesl nám prostě drsný film z drsného světa 16-ti leté dívky. A především už od Fuckin Amal si umí skvěle vybírat hlavní představitelky... (07.09.2006)

Další důkaz toho, že ani po rozpadu SSSR se situace v nově vznikajícím "svobodném" státě o moc nezměnila. Příběh o šestnáctileté dívce Lilye je syntézou dramatu, dokumentaristického realismu a téměř lyrické básně. Na jednu stranu je to fajn, ale někdy mi přišlo, že v některých scénách tvůrci sami nevěděli, co z toho si momentálně mají vybrat. Osobně bych možná více ocenila méně patetičnosti (anděl strážný, který nad dívkou bdí a radí jí, zatímco je bezradná) a více naturalismu (v "prostitujících" scénách mohlo být víc syrovosti). I tak se ale jedná o velmi kvalitní snímek, který stojí za to shlédnout už jen z toho důvodu, abychom si uvědomili, jak jsou naše běžné strasti oproti životům jiných směšné... (18.08.2011)

Pár postřehů...nedávno jsem zkouknul film Klass, a teď hned Lilju a co nezjišťuju. Oba dva filmy se natáčely v Estonsku. No to je ale odporná země! Respektive ty předměstí. Samozřejmě že na předměstí Košic to nemá, ale stejně...to je fakt peklo. Ale zpátky k filmu. Jakožto fanoušek Rammsteinů, Tatu a Alphaville oceňuji vybranou hudbu. Syrový, krutý a především smutný příběh mladé holky mně vždycky dokáže nejen dostat do kolen, ale taky pekelně nasrat. Realita všedních dnů mi nedává spát, když člověk vidí co se děje (zfilmované dle skutečné události, a nejen jedné řekl bych). Smrt kuplířům! Po filmové stránce nemám co vytknout. Stejně tak po stránce dějové. Oksana Akinshina jako hlavní herečka je skvělá. Ještě malý dodatek...jak to, že tenhle film není mezi nejlepšími dvěma stovkami? Alespoň že má těch 80%. Zaslouží si je. (01.12.2008)

Trošku mi připadalo, že Lukas Moodysson vlastně neví co nám chce skrze Lilju sdělit, ale i přesto jsem si dokázal film "užít". Při sledování mě ihned napadlo srovnání s americkým Gardens of the Night, jenomže toto je úplně jiné kafe. Tohle totiž není žádná Amerika, toto je Rusko (to škaredé Rusko), tady si nemůžete americký sen ani namazat na chleba, natožpak uvažovat o jeho skutečném prožití. Matka vám uteče na západ, musíte šlapat, aby jste se najedli a když už máte důvod myslet si, že bude líp, narazíte tvrdě na dno a místo rozličných druhů zeleniny sklízíte ve Švédsku pouze okurky. Povinně pouštět všem pipinám, kterým se zhroutí svět nedostanou-li pod vánoční stromek ajfouna nebo já nevím co. (11.06.2012)

Ještě jsem neviděla, že by někde bylo řečeno a psáno: "Nechť se režisér rozhodne, zda točit realisticky nebo vizuálně působivě, ale nesmí tyto dva styly kombinovat dohromady." Naopak krutou realitu se podařilo zachytit velmi věrohodně a na zrakové vjemy působící scény jsou zase skvělým prostředkem k vyjádření rozličných emocí. Předvídatelnost příběhu je nemalá a hlavní hrdinka také moc rozumu nepobrala. Na druhou stranu opuštěná šestnáctiletá holka kdesi v zapadákově se zcela logicky chytá každé naděje, která se jí může naskytnout. Obvzláště doporučuji mnoha vysokoškolským studentům a dalším, kteří jsou utopeni v moři možností a netuší, co se svým životem. Naopak pociťujete-li u sebe počínající feminismus, raději se nedívejte, neboť s takovýmto naturelem byste si z filmu rovněž mohli odnést, že není nic odpudivějšího než pohled na souložícího muže. (16.11.2013)