Lilja

Lilja má opravdu velmi dobré vyhlídky. Otevřeli se hranice a to je příležitost pro její matku i jejího přítele odletět do Ameriky. Lilja si zabalí pár věcí, mezi nimi i obrázek Pany Marie a je připravená na cestu. V okamžiku se ale vše mění a holčina je zanechaná v polorozpadlém bývalém sovětském městečku sama napospas osudu, který v těchto končinách nebude lehký. Jakmile se probere z pocitu, že její matka je sobecká svině, tetička jí přestěhuje do napůl shnilého bytu po nedávno zemřelém dědkovi. Ilja se snaží žít po svém, má svoje cigára i lepidlo, ale vše jednou dojde. Moudrá rada kamarádky Nataši jak rychle přijít k penězům v klubu, kam mají dívky vstup zdarma, jí vyslouží zatím neprávem pověst děvky. Holčina zjistí, že z pomluvy může být reálně i dobrý byznys a tak svůj job rozjede. Následná naivita a shoda náhod jí dostane až do Švédska, kde tohle vše dělá proti své vůli. Pád socializmu a volný obchod v mnoha formách, ať už to jsou starý nadrženci ze Švédska, nebo třeba McDonald, přeber si to po svém. Těžké osudy nejen Lilji a jejího kamaráda Volodi jsou nedílnou realitou globalizace současného světa. (24.05.2012)

Hned první scéna, oživená hudbou Rammsteinů, slibuje moderní a drsný film, jenže Lukas Moodyson se drží při zemi a vcelku nenabízí žádné formální ani obsahové zpestření. Jako by chtěl natočit film realistický, ale ne naturalistický, film o hnusných věcech, ale přitom film vizuálně pěkný, film pro otrlé diváky, ale přitom pro všechny. Lilja neopatrně osciluje na mnoha hranách. Touha praštit nás do oči nepřikrášlenou skutečností se bije s melodramatickými gesty (roztrhání matčiny fotky, vyhození „špinavých“ peněz), nevěrohodným chováním postav a mimořádně špatnými hereckými výkony. První hodina zcela postrádá nějaké drama, jde o násilné vršení „škaredých“ pravd o světě „tam někde na východě“ (ač vlastně za humny), bez náznaku změny jedním či druhým směrem. Teprve po přesunutí děje do Švédska začíná vše neodvratně směřovat k na začátku naznačenému tragickému konci. Ale ani s ním nepřichází žádoucí katarze, naopak budí nechtěný smích (umělá křídla jako znak padlých andělů a naivní představa „co kdyby…“). Lilja chce být současně dokumentem a dojemným příběhem jedné dívky, ale vlivem své vlastní urputnosti nedokáže být ani jedním. Sledoval jsem ji bez zájmu a svým vyzněním mě z letargie nevytrhla, naopak přesvědčila, že je lepší sedět doma na zadku a o zbytek světa se nestarat. 55% Zajímavé komentáře: Radko, rawen (06.02.2008)

Tvrdá realita šestnáctileté Liljy. Drsný příběh, který ukazuje na neutěšenou a otřesnou situaci v mnohých částech postsocialistického Ruska. Musím přiznat, že mne jedna z úvodních pasáží filmů dost dostala... tehdy jsem si říkal, že pokud bude celý film naplněn takovými momenty, tak to bude pořádná citová ždímačka, a to v tom nejlepším i horším smyslu. Bohužel zbytek filmu se mnou již téměř nic neudělal. Nepopírám, že v něm nebyla tvrdě zachycena realita. Ta však byla na můj vkus podaná tak, že ve mně nevyburcovala to, co měla. Škoda. Shrnuto a podtrženo: Dobrý a zajímavý film, který určitě stojí za shlédnutí. Bohužel do 4 hvězdiček mu stále jeden krůček chybí. (04.06.2005)

LILJA BYLA VŽDY NECHTĚNÉ DÍTĚ A PROTO SE O NÍ JIŽ DÁLE ODMÍTÁM STARAT. TÍMTO JI PŘEDÁVÁM DO PÉČE STÁTNÍCH ORGÁNŮ.... /// Ze života sovětské ,,děvočky“, na kterou maminka (po odjezdu do Ameriky), tak nějak ,,zabudla“. Příběh bez špetky optimismu, (JDI DO MĚSTA, ROZTAHUJ NOHY, VYDĚLEJ PRACHY…) ruská realita opírající se o ten jedinej (ale spolehlivej) nástroj, stavějící na síle depresiva ruskýho sídliště a naivity 16ti letý holky, která nechápe životní realitu a hledá štěstí tam, kde není (a nikdy nebylo). Další z (mnoha) příběhů ze světa, kterej stojí za hovno. Věřím na chvíle, kdy smrt je vysvobozením. Bohužel ŽIVEJ JE ČLOVĚK JENOM MALEJ OKAMŽIK, ALE MRTVEJ CELOU VĚČNOST. Lidi jsou odpad, a tenhle film je hnusnej hlavně tím, že se to opravdu děje. Sami rusové prej říkaj, že narodit se jako Rus, je trest. Přesto se nenechám strhnout Liljiným osudem a fláknu ,,jen“ 3*. Von totiž i příběh ze zkurvenýho života jde natočit líp. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč všichni v Rusku nosej po kapsách lepidlo. 2.) Dostala jsem na výběr: buď sirotčinec nebo ulice. V Rusku! 3.) Chystám se pást (pro změnu ve Švédsku). 4.) Thx za titule ,,divobij“ a ,,kafeid“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (05.10.2012)

TU A TAM SPOILER: Byl to skvělý film, především po psychologické stránce. Symboliku andělských křídel jakožto nevinnosti a zároveň smrti bych filmu určitě neměla za zlé. Ne všechno musí být beze zbytku surový real - za chvíli bychom se ho beztak přejedli. Trochu mi ale vrtá hlavou ta koprodukce? Proč tam vlastně nejsou Rusi? Prostota a opatrnost snímku mi místy evokovala osvětové filmy. Distribuovali to potom v Rusku?: "Nemyslete si, děvčata, že pojedete do Dánska nebo do Švédska a že tam na vás někdo čeká. Většinou pak budete muset skočit z mostu." Nebo to promítali ve Švédsku a v Dánsku jako: "Milí spoluobčané, odtud se berou ty malé nedospělé broskvičky. Jsou to nešťastné chudé Rusky. Nechoďte po schodišti se sluchátky, abyste mohli slyšet, když buší zevnitř na dveře bytu". Dokážu si představit, že by na to chodily základní a střední školy jako na povinné promítání. Bylo by to rozhodně přijatelnější než omyl naší paňprofesorky, když nás vzala v sekundě na "film o malém chlapci, který nechtěl vyrůst," z čehož se vyklubal Plechový bubínek, což paňpofesorku jistě velmi rozrušilo. (28.07.2014)