Sesang eodiedo eobneun chakhan namja

Jeden, z pro mne nejrozpoluplnějších seriálů. Je to už dávno co jsem ho viděla, ale dost často na něj myslím. Pořád vlastně nevím jestli se mi to líbilo nebo ne. Celkově je to asi nejdramatičtější věc co jsem z JK viděla. Často jsem u některých scén měla zaťaté pěsti a čekala co se za pár vteřin stane. Tak uvidím jaké hodnocení mu dám, až ho ještě někdy shlédnu. (24.01.2015)

Za určitá chování hlavních postav by se měly udělovat fyzické tresty. Fakt. Ohnout přes koleno. Už dlouho jsem v některých momentech netrpěl na scénáristickou impotenci, jako při tomto seriálu. Taková škoda! Chtělo to vyházet několik stupidních chování hlavních hrdinů a maličko upravit charakter jedné postavy. Vyškrtat dialogy jako: "Hej ty! Chci ti něco říci! Chceš to slyšet?" "Nechci slyšet! Trpím/jsi drzý(á)/jak můžeš takhle mluvit/nemáš právo! (obviňovací monolog na pět minut) ".................." (mlčení s x změnami výrazu xichtu a dramatickou hudbou, která signalizuje, že se dotyčný nedozvěděl zásadní informaci) - kvůli takovýmto věcem bych zkopával do kuličky. JENŽE na druhou stranu tento seriál většinu času jede a obsahuje super momenty (moc se mi líbilo, když ji spící hodil do rybníčka a následně pronesl kratší řeč, po které, nejen, že ho nezmlátila, ale celá šokovaná s ním šla pracovat) a vztahy. Když jsem na začátku viděl několk scén ve stylu "hysterická kráva", měl jsem chuť s melodramatem praštit, jenže jsem chtěl vidět Moon Chae-won. Když se objevila, byl jsem z její podstavy nadšen a nemohl se dočkat, jak to bude vypadat, až na sebe ti dva narazí. Když na sebe narazili, líbilo se mi moc. Moon Chae-won měla neuvěřitelně barvitě vytvořenou postavu - krása koukat. V druhé polovině jsem začal vnímat i Park Si-yeon. Zajímavé. Finálně: Něco na 5, něco na 1-2*. Dobrého bylo víc. (29.08.2016)

Tenhle seriál je hardcore melodrama se vším co k tomu patří - vraždy, intriky, láska, nenávist, amnézie, prosopagnosie (ta nastupuje v okamžiku, kdy je obyčejná amnézie už příliš ohraná), poměrně jednoduchá a při bližším pohledu vachrlatá příběhová linka...jen to nemanželské dítě chybí, ale to se asi v Koreji až tak moc nenosí. Myslím si, že mezi hlavními herci by měla být zmíněna i ona amnézie, protože tolik prostoru jsem jí snad ještě nikdy věnovat neviděl (i když uznávám, že tohle není zrovna můj žánr). A přesto mě seriál zaháčkoval od prvního do posledního dílu. Obrovskou zásluhu na tom měl hlavně Song Joong Ki, kterého bylo trochu zvláštní vidět v roli "badboye", ale o to víc jsem byl zvědavý na každý další díl. Potěšila i menší rolička Lee Gwang Soo-a, i když s tou jsem měl trochu problém jak moc vážně ji mám brát (Gwang Soo jako flowerboy a playboy - to jako vážně??). Nejvyšší hodnocení tak nedávám hlavně kvůli příběhu, který až na tak vysoké úrovni není a občas proto postavy jednají poměrně zvláštně... (16.11.2012)

U 10. dílu končím a radši věnuju čas jinému seriálu. Nemůžu si pomoct, ale po herecké stránce, až na pár výjimek, Innocent Man absolutně selhává. Hlavně si potvrzuji, že Gwang-Soo neumí vůbec hrát. Dále Park Si-Yeon má intonaci jako kdyby hrála v divadelní hře, což k absenci pořádného hereckého projevu jen přidává. Poté jsem ještě nepochopil situaci, při níž má Seo Eun-Gi informaci, díky které má pádný důvod proč překazila jeden prodej, ale za celých 10 dílů, jenž jsem viděl, ji nepoužila. Ještě se musím pozastavit nad jednou zajímavostí, objevující se ve více korejských seriálech a tou je ošetřování povrchových zranění. Je docela úsměvné jak jemně přejíždí ony rány tyčinkou do uší s cílem ošetřit vzniklé poranění xD. (04.06.2016)

Asi budu zase jednou z těch "nechápavých", těch, kterých se tento seriál vůbec nedotkl (jako u Time between dog and wolf :-D). Ale prostě nesedlo mi to, přišlo mi to stupidní, děsně uměle vykonstruovaný a plné zbytečný a prázdných scén. Přiznávám, že bylo pár chvil, kde se mi to líbilo, kdy jsem se usmála, případně cítila jakési dojetí, ale tohle všechno převážilo a zastínilo mé neustálé kroutění hlavou, jak je jen možné, že scénáristi vymysleli něco takhle nelogického, proč je tu jen tolik "made-up" scén, které tu jsou prostě jen nastrčené, aby se děj někam posunul, pročež to vůbec nevyzní přirozeně?Hudba mohla bejt sebekrásnější, Joong-ki Song sebeuplakanější, sebezničenější, příběh mohl vypadat sebelíp, ale smůla. Opravdu jsem se na seriál těšila, šla k němu s čistou hlavou a bez předsudků, ale nakonec odešla zklamaná z nějakého umělého patvaru, který si hraje na drama. Upřímně miluju amnestie, ale tady jsem se jí vysmála. Mám ráda klišé, ale tady byly tak divně pospojovaná, že se jsem si je neužívala. Ve zkratce: bylo to tak nelogické, až mi to znechutilo celý seriál. A navíc jsem se tak 65 % času nudila. Přeloženo. (27.03.2013)