Režie:
Lukas MoodyssonScénář:
Lukas MoodyssonKamera:
Ulf BrantåsHrají:
Lisa Lindgren, Michael Nyqvist, Gustaf Hammarsten, Anja Lundqvist, Ola Rapace, Shanti Roney, Olle Sarri, Cecilia Frode, Henrik Lundström, Claes Hartelius (více)Obsahy(1)
Je rok 1975. Elizabet odchází s dětmi od manžela. Přístřeší jí poskytne bratr Göran, žijící ve Stockholmu v komunitě nazvané Společně. Její obyvatelé, bydlící ve společné domácnosti, šokují nejen lidi ze sousedních domů, ale také Elizabetiny děti. Po počátečním oťukávání a nedůvěře se však původní i noví obyvatelé domu dokážou vzájemně pochopit a obohatit, což společně stvrdí fotbalovým zápasem v zasněžené zahradě. Druhý snímek Lukase Moodyssona není tak komorní, jako byl jeho filmový debut Fucking Amal, má však stejnou poetiku. Moodysson opět s humorem otvírá témata lásky, přátelství, sexuální svobody a tentokrát i politiky. Nechybí songy jako Love Hurts od Nazareth nebo S.O.S. od švédské skupiny ABBA. Snímek získal mnoho mezinárodních ocenění, např. Cenu za nejlepší režii na festivalu v Gentu, Cenu za nejlepší scénář, režii a mužský herecký výkon pro Michaela Nyqvista na festivalu v Gijónu nebo Zvláštní cenu poroty na festivalu v Paříži. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
V porovnání s předchozím režisérovým snímkem Fucking Amal jsou hrdinové Tillsammans o něco starší a řeší trochu jiné problémy v jiné době. Život v rádoby hippie komunitě, kam přichází Elizabet se svými dětmi, se zpočátku jeví jako jeden velký odvaz. Pak začnou vyplouvat "soukromá dramata", která řeší jednotliví obyvatelé domu, tvořící bizarní směsici složenou z permakulturní hippie dvojice, transsexuála, lesbičky, levičáckého fanatika, apoštolky volné lásky a několika společných dětí. Film je poměrně vtipný, i když závěr na můj vkus až moc happy. Ve švédských hercích se moc neorientuji, ale pokud jste viděli některý film z trilogie Milénium, Michaela Nyqvista v roli Elizabetina manžela určitě poznáte. ()
Filmy Lukase Moodysona mám opravdu rád a Tillsammans je dalším krásným dílem... Pravda chvílemi jsem se nudil, některé postavičky komunity žijící společně v jednom domě v 70. letech, vycházející z rádoby socialismu, komunismu a feminismu, mi úplně nesedli. Ale optimistickým závěrem jsem se do celého filmu dostal a ta typická Moodysonova opravdovost příběhu mě opět uhranula. ()
Společnost několika (velmi rozdílných!) lidí žijících ve společné domácnosti na okraji Stockholmu někdy v sedmdesátých letech minulého století. To je faktografický popis, a vlastně co více říct? Chcete-li vidět komunistu, homosexuály, malé děti, lidi zlomené vztahem, hippíky a já nevím koho všechno ještě v jednom domě žít Společně, pusťte si tento film. ()
„Bylo to tak dobrý, měla sem orgasmus! Měla sem svůj první orgasmus za celej život.“ - „Ale, ale...“ - „Jo, já vim, že sem řekla, že to bylo tenkrát, ale to byl...nemyslím si, že tenkrát to byl skutečnej orgasmus. Tohle bylo něco úplně jinýho. Byla to potopa, bylo to něco úplně fantastickýho! Mrzí tě to?“ Což si chce muž od své ženy vyslechnout, zvlášť, pokud předtím přes zeď slyšel, jak silné vyvrcholení s tím druhým chlapem měla…Groteskní, absurdní, úsměvná, i když místy i hořká podívaná. Utopistický život socialistické komunity vystupující proti elitám, měšťáctví je založený na sdílení a svobodě. Což platí i pro „volné“ vztahy, které dokážou být ale i dost komplikované, protože přece nikdo nechce zůstat sám…Díky filmu vím, co znamená si jít „trochu zatesařit“, pochopil jsem, že Pipi Dlouhá punčocha byla obyčejná materialistická kapitalistka, lidé jsou vločkami v kaši, hraní si na Pinocheta je nevinná dětská hra, a Děti z Bullerbynu se dají aplikovat i mimo knižní svět. Závěrečná pasáž je sice naivní, ale příjemně pozitivní, a já filmu ty slušné 4* rád dám. ()
Ve výsledku docela fajn, ale nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo. Docela se mi zamlouvala myšlenka sledovat počínání plejády opravdu rozdílných postav, které musí žít nahromaděny v jednom domě. Už od začátku je znát, že film vsází na trochu specifický a (minimálně pro mě) trošku nezvyklý styl humoru, který svou přemrštěností někdy funguje, avšak v některých scénách vyznívá trochu rozpačitě. Filmu ani dle mého nepomáhají trošku násilně zakomponované komentáře vůči politice, emancipaci, sexualitě apod. Nejedná se zrovna o něco, co bych v komediích vyhledával – 3* (6/10). ()
Reklama