Utajené dětství

Subjektívne kritérium na 5 hviezd u mňa je, keď sa nezdržím a uprostred filmu začnem ďakovať Bohu, že ten film vidím. Toto sa mi dnes stalo. Romanca 1. lásky na pozadí ktorej sa odohráva politická dráma v Argentíne, videná skratkovito, perspektívou mladého chlapca. Natalia Oreiro vie hrať, čo je pre mňa šok, a dobre hrá! Kamera bola krásna vďaka častým veľkým detailom na tváre. Videné na IFF BA 2012. (09.11.2012)

Když jsem byla v Juanových letech, tak vím, že jsem spoustu věcí kolem sebe nechápala a mé občasné dotazy směrem k rodičům zůstaly bez odezvy. Tak jsem například nevěděla, proč se dělají takové štráchy kolem příjezdu našeho příbuzného z Kanady a nesměla jsem o tom mluvit ani ve škole a to mně vadilo, protože bych byla okamžitě někdo ! Nicméně jsem v tomhle případě čekala trochu víc informací, ale zřejmě byly postačující ty v úvodu a pak už jsem sledovala jen Juana alá Ernesta a jeho stěhování, první lásku Mariu (to bylo milý) a tápání vzhledem ke stávajícímu režimu a chování jeho rodičů. Nic si z toho Juane nedělej, já jsem taky tak trochu tápala. Těšila jsem se na Natálii Oreiro, která nám už trochu povyrostla, ale měla tak málo prostoru, že ani vzhledem k ní nemám v podstatě co říct. Tak doufám, že bude příště Benjamin trochu víc sdílnější a konkrétnější. (27.03.2015)

Jako dětský film, respektive film z perspektivy dětského protagonisty, je to velmi důsledné a vlastně zdařilé. Problém je, že Ávila snímek zároveň otevřeně uvozuje jako historicko-politické pojednání, kde už omezený pohled malého kluka selhává. Od násilí se utíká do kreslených komiksových impresí, umírá se zásadně mimo záběr a pak už se kolem toho jenom hodně namluví a navzlyká. Film nám navíc ani nedá možnost se o postavy reálně bát, takže veškeré drama se takzvaně vaří z vody. Jako výpověď o rozbouřeném období argentinských dějin je to až příliš hezoučké, milé a divácky nekonfliktní. (01.03.2013)

První dětská láska versus politické napětí argentinských sedmdesátých let. Zatímco osobní linie dvanáctiletého Juana je propracovaná, úsměvná, citlivá, události druhé linie se dějí jakoby mimochodem. Asi tak, jak je v oné době vnímal hlavní protagonista (tedy onen dvanáctiletý chlapec). Vzhledem k tomu, že je celý film vyprávěn jeho očima, je to pochopitelný a ospravedlnitelný přístup, ale přesto mi z pozice diváka trochu vadilo, že v podstatě nevím, co se v oné "rodičovské" linii vlastně děje. Celkově hezké, ale chybí mi tam moment, kvůli němuž bych si film zapamatoval. (Cinema Mundi 2013, Brno) (14.03.2013)

Dobře, musím uznat, že první impuls, proč se na film podívat, byla Natalia Oreiro. Vidět ji v něčem jiném než telenovele, bylo takové milé. Ale ona zde moc není a film mnohem více funguje skutečně jako vzpomínky režiséra, vzpomínky na podivný život a podivnou dobu v Argentině. Příběhem a vývojem hlavní postavy to zaujme. (27.03.2017)