Nezapomenutelné prázdniny

Být ve 14 letech na Duncanově místě, asi bych zvolil raději nějakou velmi krutou smrt. Nechal bych se upálit za živa, přejet parním válcem, nebo bych skočil po hlavě z mostu dolů. Tohle všechno by bylo milejší, než společná dovolená s matkou a jejím novým, nenáviděným přítelem. Úplně se do jeho kůže dokážu vcítit a jeho rebelii chápu velmi dobře. Nesmělý, uzavřený chlapec v prostředí, které mu nesedí, to musí být úplná hrůza, což také ze začátku dává okatě najevo. Jenže, nic není horké, jak se zdá a tak náš hlavní hrdina nakonec zjistí, že přes všechny tyhle okolnosti nemusí být tahle dovolená zase až tak špatná. Najde si přátelé, možná i přítelkyni a nakonec bude na tuhle dovolenou vzpomínat určitě jen v tom nejlepším, i když se toho převratného zase až tak moc nestane. Ale o tomhle tenhle film vůbec není, to rozhodně ne. Je to spíše taková milá, hořko-sladká ukázka toho, jak prožít prázdniny, na které se tak netěšil, co možná nejlépe. A to se mu povedlo, víc, než dost. (15.11.2014)

Pochyby mě chytají, že taková slečna by s takový hlupákem byla, nejspíš to bude tím, že blondýna byla. Ani se jí nedivím, že tři měsíce čekala, než s ním vysp-na rande šla. Na druhou stranu se nedivím, že AnnaSophia Robb na rande ne-šla, nudou s Duncanem by asi pošla. Duncan jest velmi nezajímavý chlapec dalo by se říci, že je i bl-blankytný. Jeho příběh je takový, že do aquaparku jel, načež tam taky doje. (A pracoval tam) Danken jak už by leckdo pochytil, se celou dobu tvářil jako by chtěl zvraceti a já mu to celou dobu žral, nač nepoblil se. Naštěstí příběh je obestřen tajemstvím. (Poznámka autora: Tajemstvím je myšleno zdejší chování lidí) Všechny ostatní postavy jsou zajímavé, jména snad nemusím ani říkati, jiní uživatelé na ně slova mohou plýtvati. (30.11.2013)

Já sama nevím, co mám vlastně napsat k filmu, kde byl potenciál jinak hvězdného obsazení dokonale nevyužitý a scénář tak trochu jak ohraná americká deska. Je to strašná škoda, protože kdybych měla dát jednou repete, tak by to bylo jen a jen kvůli Samovi Rockwellovi, který byl jako vždycky neodolatelný, kouzelný a navíc to táhnul v podstatě sám. Minimální možnost se nějak projevit měla ještě Toni Collette a tím by to skončilo. Dokonce jsem měla v první polovině pokušení ten nesmyslný dialogový pinpong přerušit, ale naštěstí to druhá polovina trochu vybalancovala právě díky Owenovi, který byl středobodem mého zájmu až do závěrečného finále. Normálně bych asi dala trojku, ale za tu výbornou prázdninovou atmošku v parku Wizz a hlavně za Sama Rockwella zavřu obě oči a dám vyjimečně čtverec. (14.10.2013)

V pěti stupních nad nulou je vyloženě nutnost vydat se za teplem k moři - i když to má znamenat sednout si k prázdninovému letnímu filmu.. V první řadě musím říct, že asociální hlavní postava mi k srdci zrovna nepřirostla - klepajíc kosu jsem nedokázala pochopit, že dal před oceánem přednost vodnímu parku a tak mě vyhlídka na devadesátiminutové koukání na tobogány (místo krásných mořských scénérií a racků kolem) celkem zklamala. I tak to ale byla pohodička, která mi navodila příjemně nostalgické pocity. Herci fajn, průměr, neměli příliš šancí se předvést - ale potěšila mě přítomnost Rockwella, který celý film vyzdvihuje minimálně o jednu příčku výš. A díky němu a taky proto, že mi zima už klepe na dveře, ale já se alespon na chvilku mohla octnout v prosluněném Hamptonu - dám slabé čtyři hvězdičky. A mimochodem, jako komedie mi to tedy vůbec nepřipadalo. Spíše rodinné drama. (22.11.2013)

Od teraz chcem každé leto tráviť so Samom Rockwellom. Film zo začiatku vyzerá ako nudná rodinná uchylarňa s pubertiakom, ktorý nosí tupý výraz asi polku filmu, no keď na scénu príde Sam Rockwell, film, postavy a aj vy sa rozžiarite ako vianočný stromček a zrazu z ničoho nič povzbudzujete toho zasrana, na ktorého ste nadávali. A AnnaSophia Robb je tu ako čerešnička na torte. 85% - 4* (05.12.2013)