Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Jerzy Stefan StawińskiKamera:
Jerzy LipmanHudba:
Jan KrenzHrají:
Teresa Iżewska, Tadeusz Janczar, Wieńczysław Gliński, Tadeusz Gwiazdowski, Stanisław Mikulski, Emil Karewicz, Vladek Sheybal, Jan Englert, Kazimierz Kutz (více)Obsahy(1)
Príbeh skupiny povstalcov, ktorí sú - ako všetci obyvatelia obklúčenej Waršavy - nútení k úteku cez bludiská varšavských kanálov. (andykovac)
Videa (1)
Recenze (49)
Toto sú hrdinovia nášho príbehu. Sledujte ich pozorne. Toto sú posledné hodiny ich života... A.Wajda so svojim komorným príbehom z obdobia posledných dní Waršavského povstania už v 57.roku dokázal to, čo nedokážu niektorí filmári ani dnes. Po úvodných minútach, kde sa blisnú zaujímavé scény zničenej Waršavy, prichádza trošku menej záživných 15. min., kde mi trošku brnkal na nervy pianista. Po jeho disharmonickej umeleckej vložke prichádza nemecký útok a naši hrdinovia sú pred presilou nútení ísť cez kanály Waršavy. Práve tam film ponúka silné momenty, ktoré vyvolávajú klaustrofobické pocity. Od začiatku je jasné, že hrdinovia neprežijú, takže nie je dôležité kto, ale ako a kde. Pekný záver a dočkáme sa aj pre Čechov a Slovákov nechcene vtipných hlášok typu: "Šukam ce caly džeň." (hľadám ťa celý deň...) 80%. ()
Příběh je ve Wajdových Kanálech až na druhém místě a je to znát. Přes veškerou snahu vystříhat se patosu zůstávají postavy spíš načrtnuté a šablonovité. V první části filmu, odehrávající se nad zemí, je to patrné nejzřetelněji. Se sestupem do kanálu se ale dostavuje tísnivá a psychologicky hutná atmosféra, která se do diváka zakousne. Co je ovšem brilantní je práce s kamerou. Jízdy a švenky jsou nápaditě komponované a dokážou v jediném záběru předat velké množství informací o spoustě postav na různých místech. Ale i ve statických záběrech se zpravidla zaráz dějí rozličné věci v různých plánech, díky přeostřování se vyjevují překvapivé detaily apod. Skvělá ukázka filmařské práce a právem výstavní skříň polské filmové školy. ()
Tematicky drama "Kanály" přímo souvisí s Wajdovým debutem "Nezvaní hosté", předznamenávající jedno z jeho životních témat: Poláci a druhá světová válka, takže patos a idealismus nebo technické nedostatky nemohou snížit výpověď filmu, alespoň pro mne. Zatímco Cybulského rifle v "Popelu a démantu" jednoznačně ukazují na generační zpověď, tady jsem podobné prvky nenašla. Cením, že v příběhu tragických hrdinů varšavského povstání patos, u válečných filmů vlastně nutný a přirozený, Wajda vždy vybalancuje skrytou ironií. ()
Andrzej Wajda se dotýká ve filmu Kanály osobního tématu poláků a to boje za svou svobodu v druhé světové válce, která pro Polsko celkově byla velmi zničující. Krom mladičkého Romana Polanskiho jsou pro mě ve filmu poměrně neznámí herci, ale to nic neubírá na jejich kvalitě, která se prohlubuje s plynoucím filmem. Je těžko uvěřitelné, ale podle mě je 95 minut pro film trochu moc. Tento příběh je jednoduchý a v druhé půlce velmi stereotypní a trochu nepřehledný. Hudba ve filmu moc není a cestování skupinky vojáků, která se postupně rozdělí na tři a vy je střídavě sledujete, se stává sledování stále dokola podobných míst. Příjemným překvapením pro mě byla postava, kterou hraje Teresa Berezowska. Blonďatá krasavice, která po celý film září a nejen díky barvě svých vlasů. Od začátku je řečeno, jak postavy skončí a trochu to ubírá na překvapení, které se vytrácí po prvních vteřinách a jen sledujeme a čekáme jak se všechny smrti stanou. Docela škoda, ale i tak jsou Kanály velmi silný snímek o lidech, kteří zažili období lidstva, které se s ničím nedá srovnávat. ()
Zbývá už jen jedna cesta a tou je dobrovolný sestup do pekla. Na každé další totiž čeká smrt...pouze ve smrdutém temném kanále je možné jí chvilku unikat. Obraz nepopsatelné marnosti a zoufalosti, vedoucí až k šílenství, ale také hrdého boje, jehož naděje ovšem končí ve sračkách - režisérovo nekompromisní vyznění celého povstání. Přesto všechno jsem od Wajdy čekal ještě o stupínek silnější atmosféru, které např. hudba moc nepomáhá. ()
Reklama