Kanály

Velmi dobře, řemeslně natočený film o hrstce odbojářů kteří bojovali proti Němcům. Inu jak už ve svém příspěvku poznamenal uživatel dwi, film vznikl vlastně podle samotných režisérových skutečných vzpomínek z roku 1944 z okupované Varšavy. Jak moc jsem fandil na konci filmu veliteli Zadrovi (W. Gliński) který teprve až na konci vydařeného útěku společně poznává ještě s praporčíkem Kulou, že jsou vlastně jediní, kteří prošli složitým labyrintem spletitých chodeb kanálů. A který vlastně jako jediný znal tu správnou cestu tichem a plíživou temnotou. Poté se Zadra obrací a jde zpět - hledat zbloudilé. Jeden z mých dalších filmových zážitku. Wajda ve svém filmu líčí tragickou skutečnost boje za svobodu, která je ve filmu navíc podtržena takovým optickým až velmi akustickým ztvárněním. (17.09.2006)

I několik let po skončení druhé světové války byly vzpomínky na hrůzy a utrpení stále dost živé a A. Wajda brilantním filmařským umem tyto rány znovu rozjitřil. Navrací se do Varšavy roku 1944, kdy při místním povstání hrstky odvážlivců bojovaly proti početné německé přesile. Na pozadí jedné roty tak mapuje tuto smutnou historickou událost, přičemž se oprošťuje od jakéhokoliv patosu a k věci zaujímá střízlivé stanovisko. Klaustrofobní prostředí podzemních kanálů, kam byli hrdinové odboje nuceni se stáhnout, navozuje realistickou tíživou atmosféru, v níž režisér vypichuje vybičovanou psychiku demoralizovaných vojáků. Sklíčenost dobarvuje i neustále temným prostředím, kde v několika záběrech ani nezjistíme, co se pořádně děje. I přes tolik let, kolik uplynulo od jeho natočení, si stále udržuje statut, jenž ho řadí k nejvýznamnějším dílům polské filmové školy. O jeho kvalitách by mohlo vypovídat i to, že v roce 1957 získal na MFF v Cannes Stříbrnou palmu. (17.10.2004)

Wajdův památník varšavským povstalcům. První půlhodina působí trochu moc strojeně a pateticky, ale následné bloudění v kanálech už nepříjemně zalézá pod kůži. Režisér stačí hned na začátku celého příběhu prozradit, jak hrdinové skončí, takže se nad vším děním vznáší zvláštní osudová, bezvýchodná nálada. No děs. Některé výtečné filmy člověk nechce vidět dvakrát. (08.11.2008)

Tematicky drama "Kanály" přímo souvisí s Wajdovým debutem "Nezvaní hosté", předznamenávající jedno z jeho životních témat: Poláci a druhá světová válka, takže patos a idealismus nebo technické nedostatky nemohou snížit výpověď filmu, alespoň pro mne. Zatímco Cybulského rifle v "Popelu a démantu" jednoznačně ukazují na generační zpověď, tady jsem podobné prvky nenašla. Cením, že v příběhu tragických hrdinů varšavského povstání patos, u válečných filmů vlastně nutný a přirozený, Wajda vždy vybalancuje skrytou ironií. (17.03.2012)

Celou dobu jsem musel mylest na Bressona - co by s takovou látkou udělal autor filmu K smrti odsouzený uprchl ? Měl jsem totiž pocit, že za vše, co film přinese, může scénář či předloha a že opravdu "přímosných" režijních postupů je tam poskrovnu. K tomu je film zbytečně přecpán hudbou, která jistě měla podtrhovat dramatickou atmosféru, ale spíše atmosféru kazí - myslím, že klaustrofobické pocity prosté ticho navodí lépe než symfonický orchestr. Přesto je to ale velký zážitek. Především scéna u mříže a vůbec celý závěr jsou velmi silné. Dávám plný počet, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že film mohl být ještě mnohem mnohem lepší. (21.09.2006)