Nejvyšší nabídka

G. Tornatore je skutočne pán režisér a o kvalite filmu som nepochyboval. Napriek tomu som bol ešte pred zhliadnutím presvedčený, že oscara za naj zahraničný film zhrabne dánsky Hon. Výsledok ma v oscarovú noc prekvapil, Veľkú nádheru som ešte nevidel, ale tento film by si ho rovnako zaslúžil. Silná konkurencia toho roku. Tornatore ma hlavne v záverečných minútach priklincoval do sedačky. G. Rush bol vynikajúci. Postava svojského starožitníka, ktorý celý život zbiera portréty žien, ale nikdy so žiadnou nebol je veľmi zaujímavá a G. Rush sa do nej náležite vložil. Atmosféra dokonalá, v niektorých momentoch doslova božská, na čom má veľkú zásluhu i nestarnúci maestro E. Morricone a jeho skvelá hudba.100%. (09.03.2014)

Krása utajených obrazů visících na stěnách, zvyšující se napětí účastníků aukcí umění úměrné tomu, jak stoupá cena jejich vyhlédnutých pokladů k obohacení sbírek, tajemství artefaktů starých mechanismů a především tajemství, která lidé skrývají za přísně střeženou maskou svých tváří a pečlivě kontrolovaných emocí, za fasádou svého postavení a sociálních vztahů. Tornatore si hraje se svým hrdinou i se svými diváky. Odhalil jsem sice zhruba už v polovině, kam ta hra směřuje, kupodivu jsem ale nemusel nic ubrat na mimořádně vysokém výsledném dojmu. Nejvyšší nabídku stojí za to sledovat už kvůli špičkovému řemeslu, Tornatoreho perfekcionalismu, fascinujícímu výkonu hereckého veterána Geoffreye Rushe, atmosféře zanedbaného šlechtického paláce i kvůli procesu objevování toho, co se skrývá pod nánosem prachu, starých barev i slov. Nejvyšší nabídka je vlastně příběh o (sebe)lásce, pozdním prozření a pozdní lítosti. A v neposlední řadě i o naději, protože ta, jak známo, umírá poslední. Měl jsem možnost v jednom dni sledovat Vlka z Wall Street a tenhle snímek, přičemž pomalý Tornatore po emoční stránce nad Scorsesem zvítězil. Celkový dojem: 90 %. Hned bych se rozjel do Prahy přesvědčit se, jestli tam Virgil ještě čeká... (21.02.2014)

Ááááh, tak toto jo, toto by šlo. Bezprostředně po skončení jsem chtěl dát čtverec, a to díky tomu, že se mně zakončení zdálo jaksi nepatřičné. Jak nepatřičné? No ve vztahu k první polovině, která se mi zdála mnohem lepší. Proč se mi zdála mnohem lepší? Protože byla tak parádně mysteriózní, že se mně z kebule dýmilo. Toto pak ve mně po mnohem konvenčnějším vyústění vyevokovalo pocit, že zakončení bylo špatné. Proč jsem dal teda nakonec plný počet? No protože s odstupem času mi připadá Tramatoreho pohrávání s divákem prostředníctvím excelentního Geofreyho Rushe naprosto dokonalé. Vynikající film o umění. V první polovině jsem se v duchu mystery bavil jak naposledy u Dokonalého triku. Doporučuju! (09.09.2014)

Je mi upřímně líto personálu zaplivané Pivnice U Milosrdných; úplně vidím jak jim tam turisté zvědavě nakukují a podivují se "kde je ten zajímavý stylový interiér z toho tak moc pěkného, ale tak tuze moc posmutnělého filmu". A doufám, že to uvidí (film nikoli interiér pivnice) i Polanski, aby se během úvodní půl hodiny poučil, jak měla vypadat adaptace Dumasova klubu. (06.07.2013)

Raději nerozpitvátat tu složitou anabázi, která ve filmu vede ke kýženému cíli. Mimochodem nádherný závěr, až na ty prostřihy do zřejmě závěrečné fáze Virgilova života, abych tedy nic neprozradil - tak ty bych oželel. Hudba hraje prim, zvlášť scéna, kde prostřednictvím hudby k Virgilovi promlouvají jeho nasbírané obrazy, je výtečná. Celkově moc pěkný filmový zážitek. Obzvlášť, když jdete do kina pouze s touto informací: Virgil Oldman (Geoffrey Rush) je světově uznávaný znalec v oblasti výtvarného umění a starožitností. Ani žánr filmu mi nebyl znám. (16.09.2013)