Nejvyšší nabídka

Film o světě vysokého umění musí být vysokým uměním. A Giuseppe Tornatore to dobře ví. Práce s kamerou je ryzí poezie, tak vizuálně čistý film se rodí výjimečně. (A jako bonus je též nejpůsobivější reklamou na Prahu.) Nadbytečná je snad jen velmi rozvolněná stopáž, ale všechny výhrady, které jsem měl v průběhu sledování snímku, smetlo opravdu silné finále. I když jsem to celý film vlastně čekal, stejně mne samotný průběh peripetie a katastrofy překvapil. Ta katarze byla silná. Film je pro Tornatoreho chrám a já jsem se jím opravdu rád procházel a nasával tu zvláštní atmosféru. (16.03.2014)

Nerozeznám pravého Renoira od díla netalentovaného opilce Karla, ale zato vím, že chce-li starcova vrásčitá ruka v sametové rukavičce klouzat po mladém, bledém, vyplašeném ... ženě, tak je jasné, že to bude něco stát. Jasné je to tedy každé živoucí osobě kromě Virgila, který si své panictví pošetřil do důchodu a na další životní pouti se nechá vést svými splašenými hormony. Mne to tedy mezi všemi těmi podvůdky dost bavilo a kdyby základní zápletka nebyla tak naivně průhledná, tak bych nad pražským orlojem klidně nechal rozzářit všech pět dostupných hvězd. (28.03.2014)

Nejvyšší nabídka patří mezi ty typy filmů, kdy naběhnou závěrečné titulky a vy máte chuť zvolat- tohle nechci už nikdy vidět a když, tak bez závěrečné půlhodiny. A ano, polovinu předchozí věty jsem bezostyšně, zákeřně a zcela záměrně vykradl z jiného komentáře, já padouch! Tornatore se rozhodl zuřivě rozkopat všechny mé očekávání jakožto diváka, jen aby nahodil natolik předvídatelný konec, který je díky své očekávatelnosti dokonale nečekaným. Technicky je to jednoduše super, byť jsem trochu postrádal nějaký opravdu kamerově památný závěr, leč mínusem to zas tolik není, jednoduše pak více vynikne dobré herectví. I přesto, že poslední půlhodina filmu začne postrádat kouzlo minut předchozích, znovu kouzlo nalezne v závěru při vyvrcholení děje, ovšem kouzlo je to jiné, ač pořád silné. PS: snad první film, který jsem z letošních viděl, kde mě hudba dokázala zaujmout sama o sobě. (03.01.2014)

Je mi upřímně líto personálu zaplivané Pivnice U Milosrdných; úplně vidím jak jim tam turisté zvědavě nakukují a podivují se "kde je ten zajímavý stylový interiér z toho tak moc pěkného, ale tak tuze moc posmutnělého filmu". A doufám, že to uvidí (film nikoli interiér pivnice) i Polanski, aby se během úvodní půl hodiny poučil, jak měla vypadat adaptace Dumasova klubu. (06.07.2013)

Za posledních 5 let jsem neviděl film, který by mě tak dojebal. Po jeho konci jsem čuměl do stropu a protože byla tma, nic jsem neviděl. Ale připadal jsem si jako moc hustej týpek, kterej prostě přemýšlí nad filmem. A začaly mi téct slzy. Ano, jsem nadsamec, který umí i brečet. Bod já. __ Nejvyšší nabídka je jako set z porcelánu, ze kterého by se nebála pít i královna. A on se nějak dostane k vám domů. Na začátku je vám fuk, říkáte si proč bych z něčeho takovýho měl jíst nebo pít. Já tady mám svý plastový kelímky a to mi stačí. No a časem ten set začnete používat. A jednou ho rozbijete. Omylem. A ucítíte bolest. Ztrátu. A prostě vás to sebere. Nevíte proč. Říkáte si, že je to jenom posranej porcelán, ale cítíte takové prázdno, že už to nikdy nebude jako předtím. A něco podobného jsem cítil na konci filmu. (06.01.2019)