Nejvyšší nabídka

Nerozeznám pravého Renoira od díla netalentovaného opilce Karla, ale zato vím, že chce-li starcova vrásčitá ruka v sametové rukavičce klouzat po mladém, bledém, vyplašeném ... ženě, tak je jasné, že to bude něco stát. Jasné je to tedy každé živoucí osobě kromě Virgila, který si své panictví pošetřil do důchodu a na další životní pouti se nechá vést svými splašenými hormony. Mne to tedy mezi všemi těmi podvůdky dost bavilo a kdyby základní zápletka nebyla tak naivně průhledná, tak bych nad pražským orlojem klidně nechal rozzářit všech pět dostupných hvězd. (28.03.2014)

Čím dlhšie vo mne film zreje, tým viac sa vynárajú mnohé posolstvá, ktoré z neho plynú. Vigril si svedomito buduje kariéru a svoje obranné mechanizmy, ktoré mu pomáhajú zvládnuť všeobecnú úzkosť a neistotu zo žien. Navonok dobre fungujúci a úspešný, vnútorne zraniteľný a málo osobný. Je dokonalým znalcom výtvarného umenia, kde jeho ostažitému oku neunikne originál od falzifikátu. V rovine vzťahov je to úplne naopak. Tornatore hlavného hrdinu vykreslil veľmi pútavo a Geoffrey Rush mu dal dokonalú tvár. Tajomné prvky sa začínajú stupňovať keď sa objaví Claire so svojou čiernou komnatou. Príbeh pekne postupuje, mnoho vecí sa vyjasňuje a je evidentné, že o chvíľu sa chystá twist, keďže dialógy hlavných postáv mnoho napovedajú a naznačujú. Virgil sa ocitá v novej perspektíve, v ktorej dá väčší priebeh svojim tlmeným emóciam. Aj keď záver zbytočne vysvetluje to, čo už je dávno jasné, posledná scéna prináša napriek melancholickej atmosfére pozitívny odkaz, čo sa režisérovi podarilo na výbornú. Tornatore ma už jedným svojim filmom dokonale opantal (Cinema Paradiso), no Best Offer ho zatiaľ neprekoná. (22.10.2013)

Film o světě vysokého umění musí být vysokým uměním. A Giuseppe Tornatore to dobře ví. Práce s kamerou je ryzí poezie, tak vizuálně čistý film se rodí výjimečně. (A jako bonus je též nejpůsobivější reklamou na Prahu.) Nadbytečná je snad jen velmi rozvolněná stopáž, ale všechny výhrady, které jsem měl v průběhu sledování snímku, smetlo opravdu silné finále. I když jsem to celý film vlastně čekal, stejně mne samotný průběh peripetie a katastrofy překvapil. Ta katarze byla silná. Film je pro Tornatoreho chrám a já jsem se jím opravdu rád procházel a nasával tu zvláštní atmosféru. (16.03.2014)

Film jsem dlouho chtěl vidět, protože mě zaujalo, že se odehrává v prostředí výtvarného umění a aukčních síní, o něž se zajímám již mnoho let. Zaujal mě rovněž obsazením, slovutným Morriconem coby autorem hudby i samotným jménem režiséra, s jehož filmografií jsem až dosud nebyl obeznámený, ale která je zde na ČSFD vysoce hodnocená (kolem jeho nejlepšího filmu Bio Ráj, který aktuálně figuruje na 210. místě v žebříčku nejlepších filmů, kroužím už léta a stále jsem ho neviděl). Když se mi Nejvyšší nabídku konečně podařilo - po více než 2 letech od české premiéry - vidět, bylo pro mě velmi příjemným překvapením, že je dokonce mnohem lepší, než se mi na základě traileru zdálo. Mou pozornost si film získal od prvního záběru a nemohl jsem se od něj až do konce vůbec odlepit, strašně mě bavil překvapivý děj, herečtí představitelé všech rolí, nádherná kamera a dokonalá, ale vážně DOKONALÁ Morriconeho hudba. 2 hodiny nikdy neutekly tak rychle - bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků mi je vyloženě líto, že ten film už skončil, a nejraději bych si ho pustil teď hned znovu - a vychutnal si tam nově všechny ty detaily, které mi napoprvé nepochybně unikly (film mě udivil svou celkovou promyšleností - vše souvisí se vším, nic zde není náhodné, a film průběžně testuje, zda člověk dával dobrý pozor - to se mi nesmírně líbí). Snad jediné, co mi na filmu trochu vadilo, je mírná pachuť z toho, že se mi závěrečné rozuzlení zdálo krapet překombinované a nepravděpodobné - na druhou stranu z toho pramení i ten wow efekt, kterého se člověk dočká (a to dokonce několikrát v průběhu celého filmu, tedy nejenom v samotném závěru). V té souvislosti mě dostalo - asi jako už mnoho lidí přede mnou - že se závěrečná scéna točila v pražské Pivnici U Milosrdných, která se však v létě 2013 definitivně zavřela, jak jsem teď překvapeně zjistil. Pro mě je toto zjištění takovou bezděčnou, překvapivou a vcelku působivou symbolickou tečkou za tímto filmem (tu pivnici jsem neznal, ale je strašná škoda, že v Praze skutečně není hospoda se stejným interiérem jako v tomto filmu, protože by to byla velkolepá atrakce, na kterou by se sjížděli lidi z daleka). Za sebe nemohu nedat 5 nadšených hvězd. UPDATE 24. 6. 2018 - Na druhé zhlédnutí po téměř 3 letech se mi film líbil trochu méně než poprvé. Myslím, že to je tím, že když už člověk zná rozuzlení, chybí tam ten moment ohromení jako poprvé (v tomto ohledu mě trochu překvapuje, kolik lidí zde píše, že je děj předvídatelný - mně to třeba poprvé vůbec nepřišlo). Každopádně herci, kamera, scénář, hudba a celková atmosféra - vše super, a celkově je to podle mě filmařsky velmi kvalitní a obohacující podívaná. Velký respekt k Tornatoremu! (25.09.2015)

První polovina byla skvělá, líbil se mi především způsob pojetí a budována atmosféra. Natočené je to s takovou vznešeností, po celou dobu mi stále připadalo, že se dívám na klasické dobové drama, a když zazněla slova jako mobil, nebo počítač, jakoby tam ani nepatřila a úplně to se mnou trhlo. Na druhé polovině filmu už mi ale něco stále nesedělo a dlouho jsem nedokázala pojmenovat co. Nevěřila jsem vztahu ústřední dvojice, možná i proto, že celý závěr mi byl jasný tak hodinu před koncem a za vinu to dávám Tornaterovi, který na to nešikovně poukázal velmi brzy. Celá druhá hodina se tak u mě změnila jen v čekání na to, co mi bylo už jasné a tak to na mě nemohlo mít ani jakýkoliv emocionální dopad. Chvíli jsem dokonce uvažovala ještě o hvězdě méně, ale ve výsledku jde o velmi dobrý film, ve kterém jde toho spoustu najít a první půlka na mě určitě dokázala zapůsobit. (22.09.2013)