Osmý den

Zápletka filmu není nijak originální, mohli jsme ji vidět i ve spoustě jiných filmů, leč Osmému dnu lze přičíst k dobru podmanivý herecký výkon neherce v roli Georga a především fantazijní hudební výstupy jeho oblíbeného latinsko-amerického interpreta spolu se vzpomínkami na maminku, opravdu dojemné. (23.03.2008)

Tohle téma, dvojice naprosto psychicky odlišných lidí, kteří se zpočátku vůbec nechápou, je velice atraktivní. Skýtá nepřeberné množství nápadů a v dobrých rukou to musí snad vždy dopadnout dobře. Konec konců tu máme Rain Mana a loňské Intouchables, takže je vidět kvalitativní stránka námětu. Osmý den není vyjímkou! Až na pár scén v druhé polovině filmu, které celý film a pouto mezi ústřední dvojkou trošku degradují svojí nereálností a nadsazeností, je to velmi pěkný, příjemný a lidsky úsměvný film. Hlavně díky parádnímu a velice sympatickému Pascalovi to působí velmi upřímě a skutečně. Moc dobré, a i přes veškeré dění a délku stopáže z toho mám pozitivní pocity a George jsem si přímo zamiloval. Osmý den bůh stvořil George. (30.09.2012)

Po delší době film, kterému to plné hvězdičkové souhvězdí dám. Jste manažer, který učí lidi, jak úspěšně zvládat bankovnictví a vůbec svět obchodu a financí? Jste dobrý? Dokonce velmi dobrý? Odešla vám manželka s dvěma malými dcerkami a když konečně jedou taťkovi na návštěvu, vy je i přesto zapomenete vyzvednout na nádraží, protože pracovně nestíháte? A co když jednou večer ve stresu srazíte černého labradora, ke kterému patří v opuštěné krajině slušně oháknutý mentálně retardovaný hoch? Jo...změní vám život.. Tenhle film netlačí na pilu, je o tom, že když hledáme a přesto nenalézáme, může zázrak přijít. Neboť osmý den Bůh stvořil George....Dlouho ve mně odeznívala směsice pocitů. Nádherný film. (02.09.2016)

Mnohokrát ohraná varianta na téma, jak mentálně postižení mohou obohatit život "normálním". K úplné zdařilosti chybí udržení vyprávění v jedné úrovni poetiky. Jsou chvíle, kdy se hraje zcela realisticky, a na to přijdou okamžiky, kdy se všechno vznese do roviny naprostého nereálna. Díky tomu jsem se nedokázal do příběhu zcela dostat, a pořád jsem ho prozoroval chladným pohledem zvenčí. (06.02.2011)

Film, který zcela prvoplánovitě útočí na city a dělá to nesmírně obratně. Všechny zdejší výtky chápu a přijímám, ale to všechno mi došlo až dlouho dlouho po shlédnutí filmu, který si se mnou dělal, co chtěl, věřil jsem mu od začátku do konce. Já vim, byl sem přecitlivělej puberťák, ale stejně to bylo boží... (26.12.2007)