Little Boy

Ehh. Nádherná záležitost. Tenhle film mně dostal. Škoda, že já podobný seznam neměl... Zbožňuji Ameriku čtyřicátých let. Dobu kdy většina mladých mužů bojovala v Evropě nebo v Tichomoří. Ameriku, které se válka až tak nedotýká snad jen vyjma akcí na nákup válečných obligací a armádních aut, která tu a tam zastavila v té či oné ulici... To když důstojník letectva, námořnictva nebo pěchoty nesl rodině smutnou zprávu. Váš muž, otec, syn.. byl zabit v akci. Z těch lepších byly ty, že byl zraněn či zajat. Poslení ne moc povzbudivá zpráva, ale také nabízející malý díl naděje byla že je onen muž nezvěstný. A takovou zprávu přinese důstojník námořní pěchoty rodině i v našem příběhu. Milující synek Pepper se rozhodne, že zbožňovaného tátu a svého nejlepšího kámoše v jednom dostane z války domů živého. K tomu mu má dopomoci seznam úkolů z tajné knihy, které posílí jeho víru a bude-li Bůh chtít, otce vrátí. Tak to alespoň tvrdí farář, když mu seznam předává aby přišel na jiné myšlenky. A tak se sedmiletý klučina vrhne do plnění úkolů, jejichž účel někdy z prvopočátku ani sám nechápe, ale během nichž pozná opravdové přátelství i sílu víry v sebe sama. --- Film se velmi zvolna rozjíždí a i když je malý Jakob Salvati sladký a šikovný, nemá to ty správné grády. S nástupem postavy Japonce Osimota film však dostal hlubší rozměr a ke konci jsem se měl fakt co držet jak se mnou cloumaly emoce... ---- Z historického hlediska mám jen jednu výtku a to atomový výbuch promítaný v kině. Nechápu proč, ale u Hirošimy místo toho točeného osádkou Enoly Gay dali do filmu pokusný poválečný atomový výbuch, kde jsou na záběrech jasně patrné opuštěné lodě rozmístěné v různých vzdálenostech od epicentra. Ale nechť, toho si smrtelník asi ani nevšimne. :-). Každopádně tenhle film měl grády a takovéhle filmy já rád! Za mne je to tedy za 5 hořčičných semínek, co pohnou horou. * * * * * (15.09.2015)

„…VĚŘIL, ŽE NENÍ NIC MOCNĚJŠÍHO NEŽ SAMOTNÁ VŮLE. VŮLE ČELIT VLASTNÍMU STRACHU A JEDNAT…“ /// Pepper je malej kluk, kterýho nejlepší a jedinej kámoš musí do války. Ten jedinej a nejlepší kámoš je jeho táta. Klučina se nemůže dočkat, až se taťka vrátí. Bohužel se objevil takovej zádrhel, přijeli pánové v armádním vozidle… Film s vypravěčem (miluju filmy s vypravěčem!) o klukovi co pohnul horou. Snové (či fantasijní) flashbacky oživují vyprávění a ukazují taky něco jinýho, než vybarvený městečko. Těžkej život nemá jen kluk, ale i Japončíci, žijící v USA (tak to jsem teda nevěděl!). A tak vyprávěj vo klukovi, o víře v návrat táty, o panu Hashimotovi a já furt nevím, jestli to má bejt pro děti nebo pro mě. Sympatie ke klukovi taky nic moc (nemám nic proti dětem, ale nepřipadá mi jako zázrak). Nakonec se mě snažej (ZÁMĚRNĚ) neuvěřitelně dlouho citově vydírat. Na to jim (s prominutím) seru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Píšu si seznam, kterej mi vrátí tátu. 2.) Jmenuju se jako ta bomba. (jaká? Japončíci věděj…) 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.09.2015)

No to ale bylo pitomoučký. Od třicáté minuty nekompromisně na rychloposuv a stejně vím úplně všechno, co se tam odehrálo, a dokonce bych dokázal odhadnout i většinu toho, co si tam řekli. Protože tenhle film byl tak primitivní, že bych ho dokázal zaplnit pouze citoslovci, a přesto by neztratil nic ze svého hlubokého poselství. (04.02.2016)

O tomto filmu jsem musel dlouho přemýšlet, než jsem ho ohodnotil. Chlapci odjede milovaný táta do války a podle všeho se už nevrátí. Chlapec díky trikům oblíbeného kouzelníka zjistí, co je to víra. V kostele ho pak v kázání zaujme hořčičné zrnko - že tolik víry stačí... A tak začne chlapcova cesta víry. Problémem je, že jeho cesta je založena na víře v to, že se jeho otec vrátí, Boha z toho nějak úplně vypustil(i)... Takže shlédnutím člověk sice nic nezkazí, ba naopak pravděpodobně nad silou víry zapřemýšlí též, nicméně jako film šířící poselství lásky ho doporučit nemohu. PS:film vypráví o těch, co zůstali doma, nikoli o válce (27.12.2017)

Láska medzi otcom a synom v tej najčistejšej forme, o takom niečom sníva každý rodič, pričom si želá aby to nikdy neskončilo... Film by sa dal v každom ohľade považovať za akýsi univerzálny kompromis. Na jednej strane je tu cítiť pomerne silný náboženský nátlak (podľa mňa sa snímok bude dlhý čas premietať v pastoračných centrách), avšak na druhú stranu tento nátlak nijako neuráža myslenie neveriaceho. Tiež si myslím, že sa tu podarilo vyvarovať sa povrchného a lacného sentimentu, namiesto toho tu emotívna stránka vplýva na diváka prirodzene a nenútene. Čiže každý si tu nájde to svoje. Navyše príbeh (očami malého chlapca) je vyrozprávaný veľmi pútavo a aj napriek smutnej téme s častými humornými spestreniami. Veľká spokojnosť. 80/100 (07.05.2016)