Frances Ha

Tenhle film zachycuje život a to hodně prostým a jednoduchým způsobem. Se vším všudy, bez přibarvování (doslova :)) a speciálních efektů. Dostanete "jen" tu "obyčejnost", něco co prožíváte každý den. Ty drobnosti, co všem znepříjemňují život jako že se spálíte, neustelete si postel, nebo se s někým pohádáte. Taky ale ty vážnější problémy, co všichni do určité míry řeší, pochybnosti, rozpačitost a nejistotu, do určité míry strach, trochu lhostejnosti, trochu nadšení, spousta zmatení, ale taky touhy, Radost z maličkostí a jak málo nám někdy stačí vlastně k tomu abychom najednou zjistili že jsme šťastní....to všechno ve filmu je. Pojetí v černobílé barvě mi přišlo fajn, protože se hodí právě k té všednodennosti všeho co se děje a přiznejme si to je to v dnešní době originální, stejně jako hudba která byla použitá a většinou byla fajn (i když na mě občas působila trochu jako výsměch tomu co se dělo, ale to je jen můj pocit.) To co mi vadilo, není chyba tvůrců, ale čistě moje osobní. Měla jsem osobní problém pochopit hlavní postavu, ne kvůli tomu, že by nebyla dost jasně popsaná a zahraná, spíš naopak. Prostě mi naprostá většina věcí pro které se rozhodla, které dělala (a i její reakce) přišly totálně nelogické, totálně na hlavu a občas naprosto infantilní (bylo-li jí skutečně 27- let- jak jsem pochytila). Ale zase věřím, že někdo se s touhle postavou třeba ztotožní, jen mě to bylo lehce proti srsti. Za mě to jsou slabší 4 hvězdičky ale určitě vám všem tenhle zážitek vřele doporučuji. :) A pokud jste zvědaví jak vznikl název filmu, tak vězte že přesně tak jak na mě působil celý život Francis - náhodou, trochu rozpačitě, ale s určitým cílem. (03.12.2015)

Trošku drama, trošku komedie, od každého něco, pěkně spravedlivě na obě strany. Milá, černobílá až taková nenápadná ukázka toho, že se v USA točí i úplně jiné filmy, než na jaké jsme zvyklí povětšinou z kina. Zdánlivě o ničem a přesto víc, než zajímavý snímek. O jedné obyčejné, mladé dívce, která prožívá své každodenní starosti i radosti, ve svém obyčejném životě, jakých jsou kolem nás stovky. O Frances Ha, jejíž jméno vzniklo tak trošku úsměvně a nedopatřením. Ale to až úplně na konci. (27.10.2015)

Na půl cesty mezi raným Jarmuschem a černobílým Allenem. Nejsem si jistý, zda úmyslně, anebo omylem, působí hlavní hrdinka s přibývajícím časem protivněji a nesympatičtěji. To ovšem nebrání tomu, aby Baumbach ukázal, jak nespoutaně dokáže film jako celek uchopit a naložit s ním. A ačkoliv má Frances spoustu chyb (jak postava, tak film), v celkovém vyznění mi převažují všechny ty příjemné nekonvenční detaily, které jsem v průběhu sledování našel. 7/10 (06.02.2015)

Tento film je esence všech možných klišé amerického nezávislého filmu, jehož tvůrci vzhlíží pobožně ke svému guruovi Woodymu Allenovi, ale sotva se mu přibližují. Film o mladých newyorkských intelektuálech a umělcích s problémy marginálního významu a marnými, nedotaženými pokusy o humor. Frances Ha je cosi jako remake Manhattanu, akorát to netočil Allen a místo neurotického Allena v hlavní roli tu máme zoufalou tanečnici, která neví, co s životem. Ježto mě už samotný Manhattan dost nebavil a k Allenovi mám rezervovaný vztah, tak u téhle nápodoby jsem trpěl téměř od první minuty. (28.06.2013)

„Frances Ha” _ lladay, tak vôbec znie plné priezvisko, ktoré si naša postava skrátila kvôli tomu, aby jej vyšlo na poštovú schránku trvalého bydliska... ĎALŠÍ TEXT OBSAHUJE INFORMÁCIU, KTORÁ PREZRADZUJE KĽÚČOVÚ ČASŤ DEJA, TAK VÁS POPROSÍM O PRESKOČENIE JEDNEJ VETY (Aletoužsomvpodstateúplnenasamomkoncikedyužkonečnebývavo vlastnomkvartýrezároveňmástabilnúprácučižeodterazmôžebyťpoprávevysmiata), POKRAČUJTE HNEĎ ODTIAĽTO: , no ale predtým bývala všelijako, nadivoko, trebárs nejako takto: spoločne s najlepšou kamarátkou Sophie v prenajatom byte, kde sa delili fifty-fifty o platenie nájmu, cez dvojicu kamarátov Leva s Benjim, kde jej ani nestačil príjem tanečnice, ktorou sa momentálne živí, až po krátky návrat k rodičom, kde to má grátis, veď predsa by ju snáď nechceli ošklbať, a to ani nehovoriac o bývaniu na intráku, kde to tiež nie je bohviečo ? A poznáme to vari všetci, čo sa chceme niekde v živote zaradiť, t. j. osamostatniť sa, čiže už nebyť tak viazaní na rodičov, nájsť si k tomu vlastné (nájomné alebo si zobrať hypotéku na 30 rokov ?) bývanie, popritom je samozrejme najideálnejšie mať stabilnú robotu (načas výplatu ?), a potom to už ide všetko akosi hľadko ? Ani Frances nemá na ružiach ustlané, väčšinu času ani poriadne nevie, kam sa bude neskôr uberať ? Musí sa popasovať s nepriazňou osudu, to jej nezazlievam, no realita býva o moc krutejšia, čo vo filme nikdy neuvidím, nedajbože, aby sa z nej stala bezdomovkyňa ! Na to má spoľahlivých priateľov, ktorí jej skrátka vždy pomôžu. Halladay je zvyčajne pozitívne nastavená, neupadá do zbytočných depresií, namiesto toho rieši svoju budúcnosť, pričom vďaka vynikajúcej Gerwig a Baumbachovej réžii + pozoruhodnému, čiernobielemu rukopisu, pôsobí snímok nadmieru oveľa autentickejšie, než sa vôbec zo začiatku zdá, a tak aspoň na (ne)celých 90 minút zabudneme na svoje starosti... ? Súčasne sa jedná o danú filmovú inšpiráciu, vďaka ktorej by sme sa nemali v živote nikdy vzdávať, práve naopak, že možno Frances Halladay nás tým pádom sama inšpiruje... ? Strašne podnetná vec vo veľa ohľadoch, najmä v civilnom scenári... (08.10.2020)