Frances Ha

[SFF 2013, Sydney] Konverzačný skanzen z ktorého sála bezprostrednosť, sloboda a podivuhodnosť. Môžme prirovnávať k Allenovi, Truffautovi či Jarmuschovi, ale konečná podoba patrí len a len Baumbachovi, ktorého odteraz možno nazývať usilovným auteurom. Jeho "Frances Ha" je filmom nestrojeným a čo sa ústredných (aj bočných) motívov týka, pôsobivo komunikatívnym... (17.08.2013)

Z toho, co jsem od Baumbacha viděl, jde jednoznačně o nejdiváčtější a stylově nejodlišnější počin. V pravém slova smyslu návrat k nezávislákům raných 90. let (černobílá kamera, kontaktní zvuk). Až jsem byl překvapen, jak dobře to může v dnešní době fungovat. Černobílá kamera tu vůbec hraje dost zásadní roli. (12.07.2015)

[MFFKV - 2013] Velice kvalitní scénárista je především Noah Baumbach a na dějové linii filmu Frances Ha je to opravdu znát, lepší sled událostí a změny postav jsem letos ve Varech neměl tu čest vidět. Bohužel je to stěhování filmové hrdinky po čase už trošku monotóní, ještěže stopáž je velmi příjemná a herecké obsazení taktéž. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že to černobílé zpracování opravdu nemuselo být, ale alespoň působí více artově, kdyby byla do hlavní role obsazena například Anne Hathaway a film byl lépe propagován, tak věřím, že by se z něj mohl stát potencionální hit. (02.07.2013)

Frances Ha - dobře šílená, a taky neúplná, zrovna jako její jméno... Neschopnost posunout se dál z ní činí harcovnici po newyorských čtvrtích, kde noví spolubydlící ne a ne vyplnit prázdno po kamarádce Sophii, která odstřihla pubescentní pupeční šňůru a "doplnila se" partnerem, to ovšem neznamená, že je "o něj" šťastnější, jen se prostě zařadila, Frances však nechává věcem bezstarostný volný průběh... Uvolněná studie současného způsobu života single Newyorčanů, oproštěná od drog, promiskuity i nešťastných lásek, což se cení, postěžuju si jen na ne úplně vhodnou volbu profese tanečnice, která na mírně těžkopádnou Gretu Gerwig připadla. (09.12.2013)

Presne toto chcem vidieť od amerických nezávislých filmárov. A chcem to vidieť občas aj v našich kinách. Greta Ggerwig je na plátne v podstate nonstop, nie je nijak extra "cute", ale celkom milá a pomerne sympatická je. Je jej zásluhou a zásluhou scenára a réžie, že mi nikdy ani na chvíľu nezačala liezť na nervy. No a čo sa tu deje? No žije sa život dvadsiatnikov, ktorí možno ešte tak presne nevedia, čo chcú v živote robiť, či chcú mať niekedy decká, kto je ich typ a či sa vôbec hodia na randenie. Nie všetky dialógy znejú absolútne autenticky, ale možno je to tak lepšie. (30.07.2016)