Bláznivý

,,NĚKDY SE TĚ BOJÍM. DÁVÁ TO SMYSL?“ … ,,JO, DOCELA DOST TO DÁVÁ SMYSL. TAKY SE NĚKDY BOJÍM SÁM SEBE.…“ /// Léčebna Nortwood, sbírka frajerů a frajerek s disociálním a agresivním chováním, agorafobií (ne vole, to není strach z traktorů…), automutilací… rozborka duší nemocnejch lidí a důkaz, že někteří lidé by mít děti neměli (za každou cenu!). Film plnej hledání smyslu života zvláštním způsobem, protože ONI vyjadřujou svý pocity jinak. Pohled na léčebnu drsnější jejich diagnosťáku, filmovej pokus o sondu, která je zakončená světlem na konci tunelu. Udivit by mohla hlavně ta realita. Ale takovej je život. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Proč rozbitejm agresivním magorům nepouštěj ,,doma“ Deftones. 2.) Kreslím takový ty vobrázky, na kterejch cesta končí v půlce. 3.) Thx za titule ,,Black cloud“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.02.2014)

Ale tak tohle nebylo vůbec špatné. Přesně pro tyhle filmy z prostředí psychiatrické léčebny mám slabost. Skupina mladých a narušených lidí, jejich vztahy, deprese, zoufalství, hroucení, vztek.. Člověk by si řekl, že ten vzorec viděl už ve filmech mnohokrát, ale ''dokumentární'' styl a ruční kamera, která mě ze začátku trochu rušila a rozptylovala, nakonec dala filmu realistický dojem a intenzivnější zážitek. A ''mosh pit'' scéna za doprovodu Deftones, mi udělala tu největší radost. (26.07.2013)

Film si uchovám v pamäti najmä vďaka vynikajúcim hereckým výkonom a akciám i postavám primeranej kamere. Na druhej strane sa musím priznať, že som ho sledoval tak nezaujato, ako prírodopisný film o antilopách gnu, ktoré sú také nepríťažlivé, že ich tuším ani ľudia nelovia. Sympatický psychiater (Don Cheadle) tiež nemal ďaleko k depresiám z častých návratov jeho zverencov na kliniku. (02.04.2010)

Jednoznačne jeden z kategórie tých lepších a kvalitných filmov z prostredia psychiatrickej kliniky. Vynikajúci herci v ústredných roliach a trefný scenár mohli byť podporené lepšou kamerou - alternatíva a prehĺbenie dojmu sa nemusí rovnať hneď "parkinsonovský štýl". Ale inak veľmi dobrý a silný filmík, natočený bez príkras, priamo úmerne tomu, aké drsné to musí byť/je na psychiatrii. Tvorcovia veľmi pekne a elegantne kladú otázku, či to má celé vôbec vlastne zmysel a či to nie je "len" o tom, aby si každý niesol svoje bremeno, najlepšia ako sa len dá. Btw: tá "rozbíjačská" scéna za hudby Deftones mi výrazne evokovala staré zlaté časy blbnutia na M.Mansona s parťákom Wormboyom, kult!:))) (27.10.2010)

Bláznivý působí velmi autenticky. Hlavně kvůli ruční kameře, jejíž roztřesenost diváka může sice na začátku mírně rušit, ale velmi rychle se na ni dá zvyknout (a postupně ji tak plně docenit). No a pak je tu jakási lidskost, které je snímek plný, a co se týče těch návalů vzteku (smutku, hořkosti, zoufalství), myslím, že není vůbec těžké je chápat a proniknout tak skrze ně k chráněncům ústavu (tedy nejen jim, ale i jejich dozoru). Postavy jsou veskrze sympatické a dobře zahrané (Zooey!), člověk jim fandí, aby překonali své démony, i když si uvědomuje, že je to běh na tu nejdelší trať (a někteří ji třeba ani nedoběhnou, že). Samotný konec někomu nemusí přijít úplně uvěřitelný, ale mně se líbil a mimo mi vůbec nepřišel. Za mě to budou silné 4*. „Tahle malba má své hranice. Končí tady, tady a tady.“ – „To mají všechny obrazy, a co? Vidíš jen to, co chceš vidět, o to tu jde.“ – „Ta cesta nikam nevede!“ (20.07.2015)