Andrej Rublev

Videl som to trikrát v kine. Iste, chlapec zvonoodlievač, farebné ikony v závere, mysty nočné tance pohanských vyznavačov lesných duchov i úvodný balón boli fascinujúce. No na všetky úžasné scény boli prilepené asi tri tony ťaživej dumavej ruskej nudy. Spojenej nie s myšlienkou, len s prplaním sa v ťaživej bezvýchodiskovosti žitia. Nazýva sa to aj duchovný film, či duchovné precítenie obrazom. Es tut mir leid, aber necítim to tak. Doterajšie ohodnotenie bolo roky alibisticky opreté o celosvetovú cenenosť filmu. Páčilo sa to aj môjmu obľúbenému spisovateľovi. A tak som hodil štyri hviezdy. No ani po troch kino návštevách a jednom pozeraní doma z VHS som kľúč nenašiel. Kľúč, ktorý by mi otvoril brány umeleckého opojenia. Celok je pomerne zaujímavý, no skvostné povznášajúce pocity sa nedostavili. Na osobnej stupnici hodnotenia celosvetovo kritikmi cenených filmov tak preto Andrej Rubľov ostáva niekde na úrovni Bergmanovej Siedmej pečate. Čiže na úrovni solídneho priemeru. (17.07.2015)

Zajímalo by mě, jak vypadal Bergman, když tohle veledílo uviděl poprvé, protože Sedmá pečeť je oproti Rublevovi jenom takový odlesk. Asi i proto shledal Rubleva za nejlepší film vůbec. Což je zároveň příznačná cesta inspirace a obdivu – určitá klika režisérů vzhlíží k Hřebejkovi, Hřebejk vzhlíží k Woody Allenovi, Allen vzhlíží k Bergmanovi a Bergman vzhlížel k Tarkovskému. A Tarkovskij... ten už neměl ke komu vzhlížet. Proto vzhlížel k Bohu. Andrej Rublev je rázná facka všem kostýmním dramatům v čele se zpátečnickým Spartakem od Kubricka a ještě o zlomek nevalnějším Lawrencem z Arábie. Přes nesamozřejmost a mimovolnost filmu (roztřesená forma a alegoričnost) je celý Rublev pečlivě naplánovaný a za každým záběrem stojí jasný záměr s možností jasného výkladu. Takrovskij kupříkladu nechal zorat celé pole v první epizodě, aby dosáhl tmavšího pozadí ve scéně, nebo přikázal vyměnit stovky osikových polen za březová. Jak vidno, i vizionářství se neobejde bez systematického perfekcionismu. Tarkovskij - génius a filmový básník - má nad svou freskou neuvěřitelnou kontrolu a může si tak dělat, co se mu zamane – to je druhá věc, kterou si člověk uvědomí hned po té první: jak zacházet s tímto monstrem? Určitě na něj nelze napasovat tradiční kritéria. Takhle silnou rezonanci po skončení filmu zažije člověk jen párkrát za život (viděl jsem 205 minutový DC), a tato rezonance se přirozeně neslučuje s prvoplánovou zábavou. Závěrečná pasáž se zvonem patří oprávněně mezi to nejlepší, co filmové plátno nabídlo, a nejenže v ní Tarkovskij zaktivizoval dynamiku filmu, čili jako by se omlouval za předchozí zádumčivost, tato pasáž v sobě nese i výchozí rozpor – Rublevův nevyužívaný malířský „dar" od Boha versus iniciativa zvonaře Boriska. Zatímco Rublev je pouhý pozorovatel (viz návaznost na mnohoznačnou perspektivu filmu a podstatu ikon), který ve své latenci dojde až k rezignaci a mlčení, Borisko je jeho opakem. Sám (-spoiler-) zorganizuje riskantní úkol a odlije nový zvon pro knížete, a to i přes to, že tajemství „dar" odlévání nezná. Uvedený výchozí rozpor tedy prochází v závěru syntézou a je onou „předzvěstí probuzení Ruska". Rublev nalézá v činu Boriska ztracenou víru a oba po „zkoušce života" odcházejí konat, co umí nejlépe. (20.11.2007)

Možná by se film měl sledovat v parném létě, tak studený je. Vše před kamerou se odehrává jako pohyb cizorodých těles, nikde špetka emoce, nikde náznak zaujetí. Definitivně jsem se smířila s tím, že Tarkovskij nebyl režisér pro mě. Závidím ostatním jejich nadšení z jeho filmů, ale absolutně ho nedokážu sdílet. (04.05.2013)

Je škoda, že jsem při prvním setkání s Andrejem Rublevem musel vidět jeho director´s cut. Film sám o sobě je velmi zajímavý a poutavý, první 2 hodiny utečou jako voda, ale přidaných 40 minut je v závěru nebezpečně znát a já se musel dlouho přemlouvat, abych se dodíval. Kamera v dlouhých záběrech decentně snímá krajinu a středověké dřevěné vesnice, a když má dojít na bitvu, nebojí se Tarkovskij zařadit na vyšší stupeň. Opět zde naservíruje dávku nezapomenutelných záběrů (mj. hořící kráva) a scén (mj. pálení čarodějnic), doprovázených tichou střídmou hudbou. Pokud se ke mně dostane Rublevova původní verze, díky níž by i závěr mohl vyznít okázaleji, je téměř jisté, že ode mě dostane plné hodnocení___dodatek: Zkrácená verze jasně za 5*. (3x) (12.11.2006)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (08.11.2009)