Andrej Rubljov
Andrej Rubľov
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Andrei Rublev
Sovětský svaz,
1966, 175 min
(Special Edition: 186 min, Director's Cut: 205 min)
Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrají:
Anatolij Solonicyn, Nikolaj Griňko, Bolot Bejšenalijev, Nikolaj Burljajev, Jurij Nikulin, Rolan Bykov, Dmitrij Orlovskij, Michail Kononov (více)Obsahy(1)
Sovětské drama z roku 1966 je historický životopisný film od režiséra Andreje Tarkovského, na jehož scénáři se podílel také Andrej Končalovskij. Snímek, který je volně inspirován životem Andreje Rubleva, slavného ruského malíře ikon z patnáctého století, usiluje o vykreslení realistického portrétu středověkého Ruska. Tarkovskij se v něm snaží představit umělce jako historickou postavu a křesťanství jako axiom ruské historické identity v bouřlivém období ruských dějin, jež nakonec vyústilo v nástup carského režimu. Film pokrývá témata, jako jsou umělecká svoboda, náboženství, politická nejednoznačnost, sebevzdělávání a nezničitelná tvořivá energie v rámci represivního režimu. Kvůli nim byl v oficiálně ateistickém a autoritářském Sovětském svazu po dvě desetiletí cenzurován. (Cinemax)
(více)Zajímavosti (26)
Alejandro González Iñárritu
- V roce 2022 se zúčastnil slavné ankety, kterou každých deset let připravuje britský časopis Sight and Sound. Přední světoví odborníci v ní sestavují žebříček stovky nejlepších filmů všech dob. Alejandro González Iñárritu dal své hlasy těmto deseti snímkům: Andrej Rublev (1966), Strom na dřeváky (1978), Ty, který žiješ (2007), Dobrodružství (1960), Slovo (1955), Playtime (1967), Persona (1966), Pohrdání (1963), Nenápadný půvab buržoazie (1972), Sladký život (1960). (NIRO)
Richard Eyre
- V roce 2022 se zúčastnil slavné ankety, kterou každých deset let připravuje britský časopis Sight and Sound. Přední světoví odborníci v ní sestavují žebříček stovky nejlepších filmů všech dob. Richard Eyre dal své hlasy těmto deseti snímkům: Velká iluze (1937), Příběh z Tokia (1953), Strom na dřeváky (1978), Oči bez tváře (1960), Andrej Rublev (1966), Někdo to rád horké (1959), Barry Lyndon (1975), Kmotr (1972), Mafiáni (1990), Fanny a Alexander (1982). (NIRO)
Jan Hřebejk
- Na téma počátků své záliby ve filmech v roce 2003 vzpomínal: "Na gymplu jsem měl za spolužáky Petra Jarchovského nebo Dana Wlodarczyka, do vedlejší třídy chodila Andrea Sedláčková. S nimi jsme objevili pražský filmový klub. Prvním určujícím filmovým zážitkem pro mě byla Romance pro křídlovku. Na gymnáziu nám pouštěli hlavně dramatizace klasiků, tak jsem se dostal třeba k Marketě Lazarové. A taky zajímavé sovětské filmy, dodnes si pamatuju na zážitek z Andreje Rubleva. Uvědomil jsem si, že v tom filmu se nachází něco, k čemu jsem v šestnácti letech měl vztah, a to byla poezie. Z nás se stali takoví filmoví fanatici, protože v šestnácti člověk potřebuje být trochu fanatikem, a začali jsme se předhánět, kdo uvidí víc filmů, kdo si zapamatuje víc souvislostí, a v tom jsem ty dva roky na gymplu vytrvali. Myslím si, že člověk se stane tím, co dlouho soustavně dělá - nejdřív chodí hodně do kina, soustavně o tom kecá s dostatečně chytrými lidmi a když má trochu štěstí, tak se k filmu dostane." (NIRO)
Seveřan (2022)
- Robert Eggers popsal film jako kdyby se Andrej Rublev (1966) setkal Barbarem Conanem (1982). (KGBelik)
Solaris (1972)
- K adaptaci vědecko-fantastického románu „Solaris“ přistoupil Tarkovskij ve vynucené tvůrčí pauze v době nekonečného odkládání povolení k distribuci historické fresky Andrej Rublev (1966). (Zdroj: Letní filmová škola)
Ivanovo dětství (1962)
- Tarkovskij malého herce Nikolaje Burljajeva objevil u svého kolegy a spoluscenáristy Andreje Končalovského a posléze jej angažoval i do závěrečné části Andreje Rubleva (1966). (Zdroj: Letní filmová škola)
Ivanovo dětství (1962)
- Ivan (Nikolaj Burlajev) v jeden okamžik filmu zvoní na zvon. O čtyři roky později můžeme představitele role vidět v následujícímu Tarkovského filmu Andrej Rublev (1969), jehož jedna celá etapa je věnována právě stavbě obrovského zvonu. (SeanBean)
Zrcadlo (1975)
- V první scéně s telefonem kamera míjí francouzský plakát k jinému Tarkovského filmu, Andrej Rublev (1969). (džanik)