Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Vadim JusovHudba:
Vjačeslav OvčinnikovHrají:
Nikolaj Burljajev, Valentin Zubkov, Jevgenij Žarikov, Stěpan Krylov, Nikolaj Griňko, Valentina Maljavina, Irina Tarkovskaja, Dmitrij Miljutěnko (více)Obsahy(1)
Tarkovského úspěšný debut (jeho obhájcem v mezinárodní polemice byl např. J. P. Sartre) vypráví příběh 11-letého "dítěte války", jehož údělem se stala nepřístupná samota v utrpení a hořkosti, úplné přivlastnění světem nenávisti, pomsty, rizika a smrti, odcizení se všemu a všem bez náznaku touhy žít a přežít. Ivan přestal být dítětem ve chvíli, kdy mu fašisti před očima zavraždili matku. V černobílém obraze, mistrovsky zvládnutém kameramanem Vadimem Jusovem, rezonuje Tarkovského poetická stylizace přírody (makrodetaily krajiny, všeříkající siluety stromů - frontové zuhelnatělé pahýly, něžné břízy v týlu, skryté významy plynutí vody v řece, hladina močálu, odraz chvějící se hvězdy v hloubce studny, pomalu se kutálející jablka vypadlá z auta a ohryzaná koňmi...). Snové vodní třepetání se při Ivanově běhu s děvčátkem mělkou vodou rýmuje s úsměvy a radostnou dynamikou plnou půvabu a volnosti prosluněného prostoru, zatímco kontrastní svět války má stroze odměřenou dynamiku jakoby spoutaných, ostražitých, sebekontrolujících kroků a gest. Znamenitá je epizoda se šíleným starcem uprostřed vypálené dědiny, který vedle zmateně kroužící, přivázané slípky zamyká vrátka bez plotu - surrealistická vize, která je realitou, podobně jako pochmurná krajina, kterou plave loďka se strnule sedícími oběšenci. Tragický patos neodčinitelnosti viny všech za všechny je autorem spoluprožitý s mravním stoicismem. Historii lidstva dle něj formují výboje lidského ducha, umění, obětavá snaha lidí o zachování člověčenství v člověku. V následujících dílech Tarkovskij reagoval na hrozbu možné apokalypsy ještě více osobněji a naléhavěji. Představitel Ivana hraje v jeho druhém filmě ANDREJ RUBLEV mladého zvonaře - fanatika tvorby. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (122)
I keď som doposiaľ videl od Tarkovského iba Andreja Rubľova, zdá sa, že jeho filmy nie sú zrovna šálkom kávy pre nenáročného diváka. Tarkovskij servíruje dozaista zaujímavý a pôsobivý príbeh - skrz postavu malého chlapca spoznáme tie najhoršie hrôzy vojny. Avšak i napriek sympatickej 90 minútovej stopáži som sa miestami neubránil pocitom nudy a to v rôznych momentoch, pretože ako už bolo povedané film je mierne epizódický a občas naozaj veľmi neplynie vpred - alebo to aspoň tak vyzerá. I cez toto všetko je Tarkovského réžia úchvatná (predovšetkým scéna so starcom v jeho rozpadnutej chatrči dosahuje absolútneho réžijného vrcholu) a postava Ivana taktiež veľmi dobre zahraná. Absolútnej dokonalosti vo filme dosahuje jeho technické spracovanie, predovšetkým excelentná kamera Vadima Yusova dodáva filmu neopakovateľné vyznenie. ()
Nádherně nasnímaný film o malém chlapci, jehož nevlastním rodičem se stala válka. Vzala mu matku, a stala se její náhradou. Na první pohled upoutá film hlavně krásami ruské přírody... ty březové lesíky! Pod krásným obalem se však odehrává krutý a smutný boj o přečasném konci dětství, bezmyšlenkovitém, zbytečném vrhání se do nebezpečenství ve chvíli, kdy už člověk nemá co ztratit. Válka Ivana vytvořila, válka si ho snad i vezme (tak chápu mrtvý strom na konci filmu, ke kterému Ivan doběhne) Na Tarkovského překvapivě civilní film, nikde se nezastaví na dlouho (nemá na to typické tři hodiny:) , a vypráví srozumitelně... a tak to má být. ()
Pro mne bezchybné...velmi silné psychologické drama. Sugestivní, mistrně nasnímané a zrežírované, excelentně sehrané. Osud jakéhosi Ivana, jednoho z miliónů, kdesi daleko na východě. Příběh dítěte, které vzpomíná na dětství. Stejně, jako dává režisér Ivanovi možnost zasnít se, na chvíli utéct, tak vybízí i diváka k vlastní představivosti. O bezcitnosti války...nacistické zrůdnosti...o (ne)lidskosti v člověku. ()
Ivanovo dětství. Podle názvu by si člověk řekl, že celý snímek se bude točit kolem chlapce (podobně jako Jdi a dívej se) a uvidíme dokonalý obraz toho, jak válka poznamenala dětskou tvář a psychiku. Částečně tomu tak bylo, ovšem mnohé scény jsou tu jako vytržené z jiného filmu, což způsobuje, že jsem se jako divák absolutně nesžil s malým Ivanem. Zdlouhavé záběry byly zpočátku fajn, ovšem později už začínaly nudit. Úvodní záběry, které ukazují nádherný kontrast (doslova ráj X peklo), byly opravdu vynikající. Celkově však zklamání, proto jen 3*. ()
Tento film mě hned na začátku omráčil naprosto úžasnými záběry kamery - těmi jsem se následně mohla kochat po celou dobu až do úplného závěru. Snad největším kladem snímku byl pro mě představitel hlavní postavy Ivana - chlapce, jehož krátký život krutě poznamenala válka. Roli malého klučiny, který poté, co mu fašisté zavraždili matku, uvnitř neuvěřitelně zestárl a stal se samostatným sebevědomým "mužem", který už v životě nemá co ztratit, sehrál Nikolai s takovou samozřejmostí a tak neuvěřitelně vyspěle, že jeho herectví mohu s čistým svědomím označit za jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů, jaké jsem kdy viděla - smekám! . . . . . Ačkoli zbytek filmu je vesměs takový "nijaký", místy s nehodícími se scénami (se zdravotní sestrou) a celkově poněkud chladný, myslím, že za něj, za úžasnou kameru a za naprosto excelentní herecký výkon Nikolaie Burlyayeva snad mohu odpovídající 3,5* s přimhouřením obou očí zaokrouhlit nahoru. ()
Galerie (58)
Photo © RUSCICO
![Ivanovo dětství - Z natáčení](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/162/042/162042286_20f4f2.jpg)
Zajímavosti (7)
- Fantazijní scény v závěru filmu se moc nelíbily sovětskému vedení. Papaláši odmítli Tarkovského pojetí s tím, že: "Nahrazuje kauzalitu vyprávění poetickou artikulací." (raininface)
- Ivan (Nikolaj Burlajev) v jeden okamžik filmu zvoní na zvon. O čtyři roky později můžeme představitele role vidět v následujícímu Tarkovského filmu Andrej Rublev (1969), jehož jedna celá etapa je věnována právě stavbě obrovského zvonu. (SeanBean)
- Tarkovskij malého herce Nikolaje Burljajeva objevil u svého kolegy a spoluscenáristy Andreje Končalovského a posléze jej angažoval i do závěrečné části Andreje Rubleva (1966). (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama